3.1. občanské právo

je základním odvětvím soukromého práva dále s obchodním, a mezinárodním právem soukromým -> je založeno na rovnosti účastníků, kde nelze jednostranně jinému účastníku ukládat povinnosti, vychází z autonomie vůle, což znamená, že účastník právního vztahu sám rozhoduje, zda se zaváže splnit nějakou povinnost nebo zda přijme nějaké oprávnění -> případné konflikty se řeší nejprve dohodou, eventuálně pak soudně, v soukromém právu mají převahu dispozitivní normy: volné upravení smlouvy -> pokud tak neučiní, pomáhá zákon tím, že bude platit úprava uvedená v zákoně. např. náklady spojené s odevzdáním předmětu koupě (měření, vážení a balení) nese prodávající a náklady spojené s převzetím nese kupující, pokud se nedohodnou jinak

občanské právo je obecným základem soukromého práva ve vztahu k ostatním právním odvětvím -> jestliže některá soukromoprávní otázka není právem specificky upravena, pak se podpůrně použije právě občanské právo, základním pramenem je občanský zákoník, který upravuje osobní stav osob, soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy např. obchodní společnosti upravuje především zákon o obchodních korporacích a tvůrčí duševní činnost autorský zákon

dne 1. ledna 2014 nabyl účinnosti tzv. Nový občanský zákoník (NOZ; zákon č. 89/2012 Sb.) -> z „nového“ občanského zákoníku se postupně stal pramen každodenní praxe, která již nevyžaduje permanentní konfrontaci s dřívějším právním stavem (přesto budeme aktuálně účinný občanský zákoník nadále označovat jako „nový“ a zkratkou NOZ -> NOZ klade důraz na osobnostní práva, ponechává větší prostor pro dohodu stran, nově zahrnuje rodinné právo a výrazně upravuje právo dědické, zcela nově zavádí (případně znovuzavádí) řadu právních institutů

je rozdělen do 5 částí:
-> obecná část: vymezení pojmů, se kterými následně občanský zákoník pracuje, např. postavení fyzických a práv-nických osob, pojem věc a právní skutečnost
-> rodinné právo: institut manželství, vztahy mezi příbuznými, zejména pak vztahy mezi rodiči a dětmi
-> absolutní majetková práva: věcná práva, definice vlastnictví, práva k cizím věcem a dědění
-> relativní majetková práva: závazkové právo, různé druhy smluv, závazky z deliktů a odpovědnost za škodu, závazky z jiných právních důvodů (bezdůvodné obohacení atd.)
-> ustanovení společná, přechodná a závěrečná

každý právní vztah má své účastníky (fyzické a právnické osoby a stát) předmět a obsah, právní vztahy vznikají z právních skutečností a z právního jednání

je ta skutečnost, se kterou občanské právo spojuje právní následky, zejména vznik, změnu nebo zánik práv a povinností -> rozlišujeme je podle toho, zda jsou závislé na lidské vůli, či nikoliv, vůli lze projevit výslovně, ústně či písemně (např. závěť), jednáním (nákupem zboží) i opomenutím

je projev vůle, který vyvolává právní následky, které jsou v něm vyjádřeny, jakož i právní následky plynoucí ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran -> právně lze jednat konáním nebo opomenutím: může se tak stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnost o tom, co jednající osoba chtěla projevit, právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu, právním jednáním je např. uzavřenísmlouvy, které je základním právním důvodem vzniku závazku -> jde o dvoustranný či vícestranný úkon, který vzniká na základě návrhu a jeho přijetí
-> občanský zákoník upravuje smlouvy: pojmenované (typové), spotřebitelské a tzv. nepojmenované

znaky jsou zákonem upraveny, neboť jde o nejpoužívanější smlouvy, úprava jejich struktury a vzájemných práv a povinností bývá dispozitivní, což znamená, že se lze od ní odchýlit dohodou smluvních stran

upravuje celou řadu smluv, na základě smluv vzniká tzv. závazkové právo -> na základě platného závazku je dlužník povinen něco dát, konat, něčeho se zdržet nebo něco trpět a věřitel je oprávněn to od něj požadovat

je právním jednáním, kterým se zakládá vzájemný závazkový vztah mezi prodávajícím a kupujícím -> podstatou je smluvní převod vlastnického práva za protiplnění, kdy kupující je povinen zaplatit kupní cenu a prodávající je povinen převést věc na kupujícího

s ní se dárce zavazuje bezplatně přenechat něco obdarovanému, který s tím souhlasí -> odvolání daru je možné v případně upadnutí dárce do nouze nebo pro nevděk

je smlouva, kterou se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu

zapůjčitel přenechává vydlužiteli určité množství věcí druhově určených (zastupitelných) k volnému nakládání, popř. spotřebování, a vydlužitel se zavazuje vrátit mu po určité době věci stejného druhu, např. zápůjčka peněz -> zapůjčitel se v zásadě nemůže domáhat předčasného vrácení věci

půjčitel přenechává vypůjčiteli nezuživatelnou věc do bezúplatného užívání a zavazuje se mu umožnit její bezplatné dočasné užívání -> předmětem je věc individuálně určená, která zůstává ve vlastnictví půjčitele a tato věc musí být také bez porušení podstaty věci vrácena půjčiteli, předmětem výpůjčky mohou být jen věci, které lze užívat, aniž by se změnila nebo porušila jejich podstata, např. výpůjčka knihy

půjčitel se zavazuje, že výprosníkovi přenechá věc k bezplatnému užívání, aniž se ujedná doba, po kterou se má věc užívat, na rozdíl od výpůjčky se může půjčitel v případě výprosy dožadovat vrácení půjčené věci kdykoli, např. soused ti přenechá k užívání sekačku, aniž je stanoveno, kdy požaduje zpět její vrácení

pronajímatel se zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné

propachtovatel se zavazuje přenechat pachtýři věc k dočasnému užívánía požívání a pachtýř se zavazuje platit za to propachtovateli pachtovné nebo poskytnout poměrnou část výnosu z věci -> na rozdíl od nájmu se u pachtu předpokládá, že pachtýř bude vlastním přičiněním věc obhospodařovat tak, aby přinášela výnos, ze kterého bude mít užitek -> NOZ zavádí dva specifické druhy pachtu, a to zemědělský pacht a pacht závodu

schovatel přebírá od uschovatele věc do úschovy a k řádnému opatrování -> uschovatel je povinen nahradit schovateli nezbytné náklady vynaložené na opatrování věci a v případě, že je dohodnuta, odměnu za úschovu -> požádá-li o to uschovatel, vrátí mu schovatel věc i před uplynutím ujednané doby úschovy, sám ale nemá právo vrátit věc dříve, ledaže ji nemůže pro nepředvídatelnou okolnost bezpečně nebo bez vlastní škody opatrovat

ubytovatel se zavazuje poskytnout ubytovanému přechodně ubytování na ujednanou dobu nebo na dobu vyplývající z účelu ubytování v zařízení k tomu určeném (hotely, noclehárny, ubytovny a jiná zařízení) a objednatel se zavazuje zaplatit ubytovateli za ubytování a za služby spojené s ubytováním ve lhůtě stanovené ubytovacím řádem, popřípadě ve lhůtě obvyklé

vzniká cestujícímu, který za stanovené jízdné použije dopravní prostředek, právo, aby ho dopravce přepravil do místa určení řádně a včas

zprostředkovatel se zavazuje, že zájemci zprostředkuje uzavření určité smlouvy s třetí osobou, a zájemce se zavazuje zaplatit zprostředkovateli proviz

pořadatel se zavazuje obstarat pro zákazníka předem připravený soubor služeb cestovního ruchu (zájezd) a zákazník se zavazuje zaplatit souhrnnou cenu

vkladatel se zavazuje poskytnout příjemci vkladu pevný jednorázový vklad v určité výši a příjemce vkladu úrok. se zavazuje tento vklad přijmout, po zániku závazku jej vrátit a zaplatit vkladateli

je smlouva o finančních službách, ve které se pojistitel zavazuje v případě vzniku nahodilé události poskytnout ve sjednaném rozsahu pojistné plnění a pojistník se zavazuje platit pojistiteli pojistné -> vyjadřuje konkrétní pojistné podmínky a podmínky realizace pojištění

(tzv. spotřebitelské smlouvy) jsou smlouvy uzavírané mezi spotřebitelem a podnikatelem, ze kterých plynou spotřebiteli i podnikateli smluvené závazky -> § 419 NOZ je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná, úprava spotřebitelských smluv stanoví minimální standard ochrany spotřebitele
-> zákon např. stanoví, že spotřebiteli musejí být poskytnuty veškeré potřebné informace o podnikateli, o zboží nebo službě, jež je předmětem plnění, o ceně nebo o nákladech na dodání, v rámci spotřebitelských smluv je upraveno také uzavírání těchto smluv prostředky komunikace na dálku

jsou smlouvy uzavírané prostředky komunikace na dálku (např. telefon, reklama s objednávkovým tiskopisem, internet, teleshopping atd.) -> spotřebitel má zákonné právo od smlouvy odstoupit bez udání důvodu ve lhůtě 14 dnů ode dne, kdy převzal zboží

možnost uzavření nepojmenovaných smluv je vyjádřením principu smluvní svobody uplatňovaného v soukromém právu -> nepojmenovaná smlouva však nesmí obcházet zákon, takže nelze nepojmenovanou smlouvou upravit vztah, který svým obsahem odpovídá některé typové smlouvě, a odchýlit se od kogentních (tj. povinných) ustanovení upravujících typovou smlouvu (např. kupní, darovací, nájemní)

zákon o obchodních společnostech a družstvech (neboli zákon o obchodních korporacích – ZOK) je speciálním zákonem ve vztahu k občanskému zákoníku -> občanský zákoník je vůči ZOK naopak zákonem obecným, tento vztah zákonů znamená, že pokud ZOK určitá ustanovení postrádá, použije se zákoník občanský, zákonem o obchodních korporacích jsou upraveny zejména požadavky na společenské smlouvy provázející vznik obchodních společností a družstev, podmínky jejich zániku (zrušení), vklady, podíly, orgány, vztahy mezi zakladateli apod.

v závazkovém vztahu má věřitel na jedné straně právo na plnění od dlužníka a tomuto právu odpovídá povinnost dlužníka plnění poskytnout -> právo na plnění je pohledávkou a povinnost poskytnout plnění se označuje jako dluh či závazek, závazkové právo zahrnuje část obecnou, která upravuje obecné otázky, které jsou všem závazkům společné (vznik, změny, zajištění a zánik závazku), a část zvláštní, která obsahuje speciální úpravu některých typických závazkových vztahů -> závazkové vztahy vznikají a existují mezi konkrétními účastníky (subjekty), v závazkovém právním vztahu může vystupovat se společnými právy a povinnostmi více účastníků, ale strany mohou být jen dvě, tzv. strana věřitelská a strana dlužnická -> závazkový právní vztah je definován jako občanskoprávní vztah, jehož jeden účastník (dlužník) je povinen druhému účastníku (věřiteli) něco splnit a ten má právo stanovené plnění na dlužníkovi požadovat

vzniká na základě právních jednání (nejčastěji uzavřením smlouvy), protiprávních jednání (z porušeníprávní povinnosti), nebo na základě jiného zákonem uznaného důvodu -> pohledávka je právo požadovat po druhém účastníkovi právního vztahu nějaké plnění, stane-li se pohledávka splatnou (dospělou), stává se nárokem a její splnění lze vymáhat u soudu

je právo věřitele na plnění určitého závazku (dluhu) osobou povin-nou (dlužníkem)

je povinnost poskytnout druhému účastníkovi právního vztahu nějaké plnění, tedy něco dát, vykonat, strpět čí se nějakého chování zdržet

je vlastník pohledávky, tzn. ten, komu má být dluh plněn

je ten, kdo dluží, tzn. ten, kdo má dluh někomu jinému plnit

zajištěním závazku se rozumí souhrn právních institutů, které zvyšují jistotu věřitele, že jeho pohledávka bude uhrazena (zástavní a zadržovací právo, ručení, finanční záruka, zajišťovací převod práva a srážky ze mzdy) -> kromě zajištění je možné zvýšit motivaci dlužníka ke splnění závazku cestou utvrzení dluhu, tzv. využitím smluvní pokuty a uznání dluhu -> věřitel má možnost si svou pohledávku zajistit již při vzniku závazku: smluvní pokuta, ručení, dohoda o srážkách ze mzdy, zástavní smlouv

podstatou smluvní pokuty je povinnost zaplatit určitou částku, kterou si strany sjednaly pro případ, že bude porušena smluvní povinnost bez ohledu na to, zda věřiteli porušením smluvní pokutou utvrzené povinnosti vznikla škoda

vzniká písemným prohlášením, kde se ručitel zavazuje, že splní věřitelovu pohledávku, pokud dlužník nebude schopen dostát svým závazkům

touto písemnou dohodou dlužník dává souhlas věřiteli, aby se věřitel obrátil přímo na zaměstnavatele a ten strhával dlužníkovi částku ze mzdy nebo platu

předmětem zástavního práva je zástava, kterou může být každá věc, s níž lze obchodovat (zejm. věci movité a nemovité, ale i práva), která může být v případě nesplnění pohledávky zpeněžena a výtěžek získá věřitel

NOZ zavádí některé instituty sloužící k vyrovnání rovnováhy v právech a povinnostech stran závazku, mezi ně se počítá lichva (§ 1796) – neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije špatné situace druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru -> NOZ navíc zakládá v § 1793 v rámci tzv. neúměrného krácení právo tomu, kdo se ve smlouvě zavázal k plnění, které je v hrubém nepoměru k tomu, co poskytla protistrana, domáhat zrušení smlouvy a navrácení všeho do původního stavu -> podmínkou nároku je, že zkrácená strana si nepoměru vzájemných plnění nebyla vědoma a naopak druhá strana o něm věděla nebo při nejmenším vědět musela -> NOZ dotčené straně k uplatnění nároku dává omezenou lhůtu jednoho roku od uzavření smlouvy

tím se rozumí právní panství vlastníka nad věcí, vlastnické právo je tedy právo ovládat věc, zejména ji držet, užívat a nakládat s ní, a to svou mocí, zákonem přiznanou a chráněnou, která je nezávislá na současné existenci moci kohokoli jiného k téže věci a v téže době, vlastnické právo je nejdůležitějším a základním věcným právem -> platí zásada, že vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a požívá stejné právní ochrany -> nabýt vlastnického práva lze nabýt tzv. právnickými tituly: nález, dědictví, přírůstkem, vydržení

vlastnické právo k nalezeným věcem nenabývá primárně jako v minulosti po uplynutí stanovené doby obec, ale je více zohledněna i role nálezce -> NOZ vychází ze zásady, že si každý chce podržet své vlastnictví a že nalezená věc není opuštěná -> každý, kdo věc najde, nesmí považovat za opuštěnou a přivlastnit si ji (§ 1051) -> nálezce má v zásadě povinnost ztracenou věc vrátit tomu, kdo ji ztratil, nebo vlastníkovi -> nálezci náleží úhrada nutných nákladů a nálezné, jež činí desetinu ceny nálezu -> pokud nálezce z okolností nemůže poznat, komu má věc vrátit, má povinnost oznámit tento nález obci, na jejímž území věc nalezl (měl by tak učinit do tří dnů) -> pokud jde o nález věci ve veřejné budově či veřejném dopravním prostředku, nálezce je povinen věc odevzdat provozovateli zařízení -> tento dále postupuje podle jiných právních předpisů, a není-li jich, postupuje, jako by byl nálezcem -> obec, které byl nález předán, vyhlásí nález obvyklým způsobem, případně oznámí nález přímo jí známému vlastníkovi a vyzve jej k převzetí věci -> v mezidobí obec věc uschová -> věci značné hodnoty obec uloží zpravidla do soudní úschovy -> jde-li o věc, která se nedá uschovat, obec ji prodá ve veřejné dražbě a výtěžek po odečtení vlastních nákladů s dosavadní správou věci uschová -> lhůta vlastníka či osoby, jež věc ztratila, pro přihlášení se o věc činí jeden rok od vyhlášení nálezu -> pokud se o věc nepřihlásí nikdo do jednoho roku, může s ní obec, nálezce nebo jiná osoba, jíž byla věc svěřena, nakládat jako poctivý držitel

u nálezu v podobě peněz jej mohou tyto osoby pouze užívat -> po uplynutí tří let od vyhlášení nálezu pak nálezce, obec nebo osoba, jíž byla věc svěřena, nabude k věci nebo k výtěžku za ni strženému vlastnické právo -> prohlásí-li však nálezce obci, že nalezenou věc nabýt nechce, přechází jeho právo na věc nebo výtěžek za ni stržený užívat a nabýt na obec, na jejímž území byla nalezena -> nabytím vlastnického práva vzniká obci povinnost zaplatit nálezci nálezné -> v případě přihlášení vlastníka věci po uplynutí doby jednoho roku, ovšem ještě před uplynutím tří let od vyhlášení nálezu, se věc příslušné osobě vydá po zaplacení nákladů a nálezného

při nálezu zvířete k nim nálezce nabude vlastnické právo již po uplynutí dvou měsíců, během nichž se o zvíře nikdo nepřihlásil -> pokud nálezce o zvíře nemá zájem, může je obec svěřit provozovateli útulku pro zvířata -> pokud se do 4 měsíců o zvíře nikdo nepřihlásí, může provozovatel útulku se zvířetem volně nakládat

vlastnického práva lze nabýt přírůstkem, vyplývajícím z práva věc požívat, brát z ní plody a užívat a upravovat ji nebo zhotovit věc novou; přírůstek může být buď přirozený, umělý nebo smíšený

k vydržení dle NOZ dochází v případě, že osoba (tzv. poctivý držitel) vykonává právo k věci po stanovenou dobu -> NOZ pojímá vydržení jako tzv. řádné vydržení a zavádí nový institut tzv. mimořádného vydržení a je podmíněn držbou poctivou a pravou -> vyžaduje se tedy, aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci -> k vydržení práva v NOZ nestačí pouhé subjektivní přesvědčení držitele o tom, že mu svědčí vlastnické právo -> NOZ ponechává v případě řádného vydržení vydržecí dobu 3 roky pro movité věci a 10 let pro nemovitosti -> na základě mimořád ného vydržení držitel vydrží vlastnické právo, uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí (tedy 6 let u movitých věcí a 20 let u nemovitostí), a to aniž by musel prokázat právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá, např. kdy 3 roky držíte sekačku zanechanou v kůlně domu, který jste zakoupili (na základě kupní smlouvy) a jste v dobré víře, že je vaše

obecnou odpovědnost za škodu upravuje občanský zákoník -> škodu hradí zejména ten, kdo ji způsobil zaviněným porušením zákonné povinnosti, popř. porušením smluvní povinnosti, předpoklady vzniku nároku na náhradu škody jsou škodní událost, vznik škody, příčinná souvislost mezi škodní událostí a vznikem škody a zavinění

nový občanský zákoník (NOZ) preferuje opravu škody uvedením věci do původního stavu místo finanční náhrady: dříve mohla nastat situace, kdy byla věc stará nebo opotřebovaná, a její oprava byla dražší než její aktuální tržní hodnota -> pokud se škoda hradila v penězích, poškozený dostal jen tržní cenu věci v době poškození, pokud se věc opravovala, musel si poškozený doplatit rozdíl mezi tržní cenou a cenou opravy-> nově NOZ chrání poškozeného – soudy by měly přihlížet k tomu, kolik je potřeba k opravě věci, aby ji bylo možné znovu používat, další změna se týká věcí, které mají pro vlastníka zvláštní hodnotu („věci zvláštní obliby“) – například rodinné památky -> pokud byla taková věc úmyslně nebo zavrženíhodně poškozena, náhrada už nebude určována jen podle tržní ceny, ale podle její subjektivní hodnoty pro poškozeného

nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, nahradí způsobenou škodu, pokud byl způsobilý ovládnout své jednání a posoudit jeho následky (poškozenému náleží náhrada škody i tehdy, nebránil-li se škůdci ze šetrnosti k němu) -> pokud nebyl způsobilý ovládnout své jednání a posoudit jeho následky, má poškozený právo na náhradu, je-li to spravedlivé se zřetelem k majetkovým poměrům škůdce a poškozeného, společně a nerozdílně se škůdcem nahradí škodu i ten, kdo nad ním zanedbal náležitý dohled (zejména rodiče) -> není-li škůdce povinen k náhradě, nahradí poškozenému škodu ten, kdo nad škůdcem zanedbal dohled

patří do okruhu práv k cizím věcem, věc může být zatížena služebností, která postihuje vlastníka věci jako věcné právo tak, že musí ve prospěch jiného něco trpět nebo něčeho se zdržet (§ 1257), nebo dle § 1303 reálným břemenem (je-li věc zapsána do veřejného seznamu, může být zatížena reálným břemenem tak, že dočasný vlastník věci je jako dlužník zavázán vůči oprávněné osobě něco jí dávat nebo něco konat)