1.2. základy teorie práva

veřejná moc, je taková moc, která autorativně rozhoduje o právech a povinnostech subjektů, a to přímo nebo prostředkovaně -> subjekt, o jehož právech a povinnostech orgán veřejné moci rozhoduje, není v rovnoprávném postavení s tímto orgánem a obsah rozhodnutí nezávisí na vůli subjektu, orgány veřejné moci lze dělit na státní vykonávající funkce státu: zákonodárné, výkonné, soudní, kontrolní, dozorové - nestátní: zajišťují jiné zájmy např. orgány územní samosprávy, děkan

souhrn pramenů práva platných v daném státě - Český právní řád je založen na psaném právu a na hierarchii norem podle právní síly -> z hlediska hierarchické struktury stojí nejvýše ústavní zákony, tedy Ústava ČR a LZPS a další ústavní zákony -> Ústava obsahuje základní ustanovení, který charakterizuje stát, rozdělení státní moci na zákonodárnou, tvořenou Poslaneckou sněmovnou a Senátem Parlamentu ČR, moc výkonnou, tvořenou prezidentem a vládou a dalšími správními orgány a dále moc soudní -> též stanovuje působnost Nejvyššího kontrolního úřadu, ČNB a územní samosprávy tvořené obcemi (základními územně samosprávnými celky) a kraji (vyššími územně samosprávnými celky)

obsahuje katalog nezadatelných, nepromlčitelných, nezrušitelných, nezcizitelných práv a svobod - konkrétně základní práva a svobody, politická práva, práva národnostních a etnických menšin, hospodářská, sociální a kulturní práva a právo na soudní a jinou právní ochranu

dalším pramenem vnitrostátního práva disponujícím větší právní silou než zákon, a to jsou-li ty smlouvy schváleny Parlament ČR, ratifikovány a vyhlášeny ve Sbírce mezinárodních smluv ČR

jsou dalším pramenem práva, řada z nich je zakotvena přímo v ústavě či v zákonech, ale ne vždy tomu tak musí být, tyto principy totiž ani nemusejí mít konkrétní formu, a přesto se aplikují i tam, kde formální právní úprava v dané věci neexistuje, mají důležitou doplňující a výkladovou funkci např. je to princip rovnosti občanů před zákonem, zákaz diskriminace, právo na obranu či princip vydávání bezdůvodného obohacení

je zákon publikovaný ve Sírce zákonů, pouze na základě zákona j možné ukládat práva a povinnosti, ke zrušení nebo změně zákona může dojít ústavním zákonem nebo zákonem, o zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení může rozhodnout také Ústavní soud

jsou dočasným právním předpisem, který se může uplatnit v případě rozpuštění Poslanecké sněmovny PČR -> v mezidobí, než bude nová poslanecká sněmovna zvolenam á senát pravomoc přijímat zákonná opatření ve věcech, které nesnesou odkladu a které podléhají schválení poslaneckou sněmovnou hned na její první schůzi po jejím ustavení -> senát nemůže prijímat zákonná opatření ve věcech ústavy, státního rozpočtu, státního závěrečného účtu, volebního zákona a mezinárodních smluv

odvozenými od zákonů, jsou normativní akty výkonných orgánů, jedná se o nařízení vlády, které lze vydávat jen k provedení konkrétního zákona a v jeho mezích, a dále pak vyhlášky ministerstev a jiných ústředních správních úřadů, které lze vydávat na základě a v mezích zákona, jestliže má k tomu vydávající orgán ústavní či zákonné zmocnění
-> dále rozhodnutí prezidenta republiky: na základě mezích působnosti svěřené Ústavou např. udělení amnestie
vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu: publikovaná ve Sbírce zákonů -> rozhodnutí o zrušení zákonů a jiných právních předpisů pro rozpor s pramenem práva -> má právní síla zákona

jsou na nižší než celostátní úrovni tkzv. na regionální a lokální úrovni z hlediska organizace veřejné správy v ČR představují prameny práva:
obecně závazné vyhlášky krajů a obcí: samostatná působnost - výkon samosprávy
nařízení krajů a obcí: přenesená působnost - výkon státní správy

převážne se tvoří legislativním procesem -> na jejím počátku je zákonodárná iniciativa -> návrh zákona musí mít:
1) osnovu zákona - kdy návrh musí být předložen v paragrafovaném znění a musí obsahovat normativní věty, což jsou logické věty obsahující pravidlo, předpis, příkaz nebi formu
2) důvodou zprávu - ta má prokázat smysl zákona, vysvětlit příčiny, které vedou k nutnosti přijetí tohoto zákona, jakož i stručné zdůvodnění každého paragrafu

v ČR ji mají: členové zákonodárných subjektů - poslanec, senát a dále zasutpitelstvo vyššího územního samosprávného celku (kraje) a orgány moci výkonné, konkrétně vláda - jako kolektivní orgán: vláda hlasuje o návrhu zákona, jež chce předložit sněmovně -> nadpoloviční většinou jej schválí a po té pověří jednoho ministra, aby návrh hájil -> některé zákony může podat pouze vláda např. návrh státního rozpočtu

projednání návrhu zákona a hlasování o návrhu zákona (tyto dvě části se prolínají) probíhá ve více fázích, v ČR zpravidla ve trojím čtení (s výjimkou o bezpečnosti státu po dobu stavu ohrožení stáu: válečného stavu/legislativní nouze):
1. čtení: probíhá v Poslanecké sněmovně PČR jako obecná rozprava o tom, zda je taková úprava zapotřebí -> poslanecká sněmovna může dojít ke třem závěrům: zamítnutí -> postoupení návrhu výborům a následnému 2. čtení: vrácení předkladateli k přepracování -> ke schválení je třeba nadpoloviční většiny přítomných poslanců

2. čtení: charakterizuje podrobná rozprava a končí hlasováním o pozměňovacích návrzích a následně o konečné podobě zákona -> znovu jsou tři možnosti výsledku - zamítnutí: vrácení výborům, postoupení k 3. čtení: až do skončení druhého čtení může navrhovatel vzít svůj návrh zákona zpět, později již jen se souhlasem celé sněmovny

3. čtení je věnováno hodnocení z legislativního hlediska a odstranění jazykových a logických nepřesností -> pokud by byla otevřena věcná rozprava, musí být hlasováno o návratu návrhu do 2. čtení -> mezi 2. a 3. čtením je zpravidla krátká lhůta a 3. čtení končí konečným hlasováním -> k přijetí usnesení o schválení návrhu zákona, který nebyl vetován prezidentem nebo zamítnut senátem, je třeba nadpoloviční většiny přítomných poslanců -> ústavního zákona je zapotřebí třípětinová většina všech poslanců (101)

do legislativního procesu v ČR dále zasahuje Senát PČR, kterému je postoupen návrh schválený Poslaneckou sněmovnou PČR Senát má však slabší pozici než poslanecká sněmovna, neboť kromě ústavních zákonů může být přehlasován nadpoloviční většinou všech poslanců -> svou roli hraje i prezident, který má možnost suspenzivního (odkladného) veta, které následně může nadpoloviční většina všech poslanců přehlasovat

zákon musí být vyhlášen (publikován) v předepsané Sbírce zákonů -> bez publikace v plném znění nemůže zákon nabýt platnosti -> sbírka zákonů obsahuje nejen zákony, ale i mezinárodní smlouvy, rozhodnutí Ústavního soudu a další významná sdělení, např. vyhlášení voleb. Naproti tomu ve Sbírce zákonů se nevyhlašují lokální předpisy

uplatňuje se zejména v právu mezinárodním -> z hlediska mezinárodního práva je rozhodující, zda jsou dodrženy požadavky na závaznost pro jednotlivé státy -> pro vnitrostátní závaznost je pak rozhodující vnitrostátní např. ústavní úprava, podle které musí být v ČR smlouva ratifikována a publikována -> ratifikaci provádí hlava státu se souhlasem zákonodárného sboru -> publikace musí být provedena předepsaným způsobem -> jsou-li splněny obě tyto podmínky, pak se mezinárodní smlouva stane součástí vnitrostátního právního řádu

základní pravidla týkající se organizace a fungování soudního systému v ČR stanoví Ústava ČR a Listina základních práv a svobod, která garantuje právo na soudní a právní ochranu -> soudy jsou státní orgány vykonávající soudní moc -> v občanskoprávním řízení chrání subjektivní práva, v trestním řízení rozhodují o vině a trestu a ve správním soudnictví přezkoumávají akty orgánů veřejné správy -> ústavní normy týkající se obecného soudnictví jsou konkretizovány zákonem o soudech a soudcích, který stanovuje požadavky na soudce, jejich jmenování a zánik jejich funkce, zavádí principy jejich kariérního postupu, stanoví pravidla pro laickou účast na výkonu soudní moci a definuje způsob státní správy soudnictví -> pravidla řízení před soudy v ČR jsou dána procesními soudními řády

SÍDLO: v Brně, má s ohledem na svoji funkci zvláštní postavení a v souladu s tím jsou i zvláštní požadavky kladené na jeho soudce, činnost, správu, jakož i pravidla pro řízení před ním zakotvená v zákoně o Ústavním soudu -> tento soud pečuje o ochranu základních lidských práv a svobod zaručených Ústavou ČR a Listinou základních práv a svobod -> rozhoduje o zrušení zákonů a jiných právních předpisů, které jsou v rozporu s ústavními zákony nebo s mezinárodními smlouvami ratifikovanými ČR, jakož i o stížnostech proti zásahu státních orgánů do základních práv a svobod občanů ČR -> soud je složen z 15 soudců jmenovaných prezidentem se souhlasem senátu na dobu deseti let, a to i opakovaně

je trojího druhu:
1) občanské soudní řízení (civilní řízení): kde soudy rozhodují o právech a povinnostech osob v rodinném, pracovním, obchodním a občanském právu -> tento druh řízení je upraven občanským soudním řádem
2) trestní řízení: kde soudy objasňují trestné činy a ukládají tresty jejich pachatelům -> soud postupuje podle trestního řádu
3) soudní řízení správní: rozhodování o zákonnosti aktů orgánů veřejné správy jde o výkon soudní moci, ve kterém soudy rozhodují o žalobách fyzických či právnických osob domáhajících se ochrany před nezákonným rozhodnutím či postupem orgánů veřejné moci -> žalovaným je tedy orgán veřejné moci
-> správní soudnictví se řídí soudním řádem, správním a občanským soudním řádem

-> soudy 1. stupně: vedou první řízení v dané věci, rozhodují o podáních, jako jsou žaloby nebo jiné návrhy na soudní řízení např. žaloba na vrácení dlužné částky, návrh na svěření dětí do pěstounské péče či obžaloba ze spáchání trestného činu krádeže -> soudní řízení končí rozhodnutím ve věci samé tkz. rozsudkem popř. usnesením -> proti rozhodnutí se lze odvolat (popř. podat stížnost proti usnesení v trestním právu)
-> ledaže to zákon vylučuje: soudy 2. stupně rozhodují o odvoláních (tkzv. o opravných prostředcích) proti rozhodnutím soudů 1. stupně -> končí rozhodnutím (zpravidla rozsudkem), proti kterému není možné se odvolat, je však možné použít další opravné prostředky

§ 9 občanského soudního řádů říká, že nestanovíli zákon jinak, jsou k řízení v prvním stupni příslušné okresní soudy -> rozhodují tedy v 1. stupni a to většinu věcí vyplývající ze vztahů občanskoprávních, pracovních, rodinných, obchodních a podnikatelských

rozhodují buď v 1., nebo 2. stupni -> v 1. stupni rozhodují ve věcech, jež vzhledem ke své povaze vyžadují určitou specializaci a ve věcech, jež jsou skutkově a právně obtížnější (např. ochrana osobnosti, autorská práva), a dále nejzávažnější trestnou činnost a správní věci -> jsou typicky soudy odvolacími tkzv. že rozhodují o odvoláních proti rozsudkům okresních soudů, jako soudy druhého stupně, a to zásadně konečně

jsou odvolacími soudy proti rozhodnutím soudů krajských

rozhoduje o dovolání jakožto o mimořádném opravném prostředku proti rozhodnutím soudů 2. stupně, jakož i specializovanou agendu (např. spory o příslušnost soudu)

1. stupeň: okresní soudy, (v Praze) jsou na stejné úrovni obvodní soudy, (v Brně) městský soud, nebo krajské soudy, (v Praze) městský soud
2. stupeň: krajské soudy nebo vrchní soudy se sídlem v Praze a Olomouci

1. stupeň: krajské soudy (nestanoví-li soudní řád správní jinak);
2. stupeň: Nejvyšší správní soud (NSS), přičemž 2. stupeň rozhoduje o řádném opravném prostředku proti rozsudku 1. stupně, kterým je kasační stížnost -> na základě kasační stížnosti může NSS napadené rozhodnutí zrušit a vrátit krajskému soudu zpět k novému rozhodnutí, a to se svým závazným právním názorem

sunna: („zvyk“) je jedním z pramenů islámského práva
šía: je skupina stoupenců 4. vládce muslimského státu - chalífy Alího Ibn Abí Táliba
súra: je označením pro jednu ze 114 kapitol koránu
šaría: je typická svými pravidly pro postavení žen ve společnosti, organizaci rodiny a manželství a přísnými tresty

-> právní předpis nižší právní síly nesmí být v rozporu s předpisem právní síly vyšší
-> právní předpis může být zrušen nebo změněn předpisem stejného nebo vyššího stupně právní síly
-> Ústavní soud může právní předpis nebo jeho ustanovení zrušit, nesmí jej však změnit
: Ústava, LZPS -> Vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejíž ratifikaci dal parlament souhlas -> Zákony a zákonná opatření senátu -> Nařízení vlády -> Vyhlášky ministerstev -> Nařízení krajů -> Vyhlášky obcí

základní zákonné právní předpisy: Ústava ČR a ústavní zákony; zákony a zákonná opatření
podzákonné prováděcí předpisy: nařízení vlády; vyhlášky ústředních orgánů státní správy; obecně závazné vyhlášky a nařízení samosprávných územních celků; vyhlášky nižších orgánů, krajů a obcí
-> podzákonný charakter prováděcích předpisů znamená, že se jedná o prameny práva, které jsou přijímány tzv. „secundum et intra legem" neboli na základě zákona a v jeho rámci, z čehož vyplývá, že nesmějí být v rozporu nejen s ústavním pořádkem a mezinárodními smlouvami, ani s běžnými zákony

opravné prostředky proti rozhodnutí soudu dělíme na řádné (těmi se napadá nepravomocné rozhodnutísoudu) a mimořádné (těmi se napadá pravomocné rozhodnutí soudu) v občanskoprávním řízení jsou: -> řádnými: odvolání, odpor a námitky, -> mimořádnými: dovolání, žaloba pro zmatečnost a žaloba na obnovu řízení
trestním řízení jsou: -> řádnými: opravnými prostředky odpor, stížnost a odvolání -> mimořádnými: dovolání, stížnost pro porušení zákona a obnova řízení
-> o dovolání rozhoduje Nejvyššísoud ČR se sídlem v Brně

u odvolacího soudu je senát složen pouze z profesionálních soudců -> laický prvek zastoupený při rozhodování některých soudů 1. instance (1. stupně soudního řízení) je z odvolacího řízení vyloučen
v 1. instanci rozhoduje soud takto:
-> samosoudce: v občanském soudním řízení, v trestním řízení, kde lze uložit trest odnětí svobody do pěti let, a ve správním řízení v 1. instanci
-> senát složený z předsedy soudu a přísedících laiků: jestliže věc nespadá do rozhodovací pravomoci samosoudce, tkz. v trestním řízení, kde lze uložit trest odnětí svobody přes pět let, a v občanskoprávních sporech, kde senát rozhoduje pracovněprávní spory

je odvolání se obžalovaného na zákonný předpis

jimi bývají upraveny vztahy, které mají z hlediska zájmu společnosti zvlášť důležitý význam -> vesměs kogentní povahu mají normy práva ústavního, správního, trestního a procesního, jsou bezvýhradně závazné a nepřipouští žádné odchylky

účastníci své vztahy (vzájemná práva a povinnosti) neupravili sami -> většina ustanovení občanského zákoníku o smlouvách je dispozitivního charakteru: to znamená, že si obsah smlouvy určí dohodou její strany

správní: ochrana práv občanů a právnických osob před nezákonným postupem nebo rozhodntuím orgánů státní moci, ústavní: rozhodování o ústavnostiprávních předpisů -> vojenský zrušen 1993