1.1. základy teorie práva

je právní vědou systematicky se zabývající právně relevantními skutečnostmi, která zkoumá právo jako společenský systém a uspořádanou množinu právních norem, zabývá se úlohou práva se společnosti a právními vztahy -> lidská společnost nemlže prosperovat bez právní kultury, řádu a pravidel -> snaží se o snižování chaosu ve společnosti

již od nejstarších dop lidé vymezovali právo jako: právo je normativní formou regulace společenských vztahů, která je zajištěná tstátní mocí, právo můžeme též popsat jako systém příkazů a zákazů a dovolení, stanovující pravidla žádoucího chování, který odpovídá stupni společenského vývoje -> v součastnosti jde především o společenský normativní systém, jehož dodržování a vynutitelnost jsou zabezpečovány státem a jeho mocenskými názory

normativnost (systém příkazů) a regulativnost (úsilí o uspořádání vztahů ve společnosti) a dále též mocenská stránka: autorativní možnost dávat příkazy a vynucovat jejich splnění -> právo je vytvářeno samoregulující se společností za účelem stanovení práv a povinností jejích členů, právo reguluje chování účastníků, čímž omezuje jejich svobodu, zároveň zaručuje míru svobod tím:
každý občan může činit to, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit to, co zákon neukládá
státní moc slouží občanům a může být uplatňována jen v případech, v mezích a způsoby, které určuje zákon

existuje nezávisle na státě, vyvíjí se ve společnosti spontánně -> jde o vzájemně sdílený souhrn principů, které odpovídají vývoji společnosti, její kulturře a právnímu vědomí o tom, co je či není správné, resp. spravedlivé např. princip presumpce neviny: každý je nevinný, dokud soud neprokáže opak

právo vytvořené státem, souhrn aktuálně platných právních předpisů -> má být dáno ve formě závazných pravidel, které se vynucjí postihováním protiprávního jednání -> s tím souvisí právo
objektivní: systém pravidel chování, která vymezuje, uznává a sankcionuje stát, právo (LAW)
subjektivní: individuální možnost chování, která je normami pozitivního práva zaručena, ale nejedná se o povinnost (RIGHT - mám na něco právo)

objektivní právo stanoví zákaz prodeje a podávání alkoholických výrobků nezletilým -> v prípadě subjektivního práva mají nezletilý (právo na to užívat alkohol) není v tomto ohledu zákonem regulováno -> nezakazuje požívat alkohol -> to je jeden z důvodů proč je čím dál větší regulace mimoprávních normativních systémů - morálka a nepsaná pravidla přestávají mít váhu a lidi se jimi už neřídí

je založeno na rovnosti subjektů, vztah v rámci soukormého práva vzniká na základě dohody smluvního charakteru -> nemohou být ukládány žádné povinnosti proti vůli jendoho z účastníků dohody např. majetkové vztahy (kupní/darovací smlouva, nákup zboží v obchodě), případný spor o obsah práv a povinností rozhoduje zpravidla soud jako orgán veřejné moci: základem soukromého práva je občanské, obchodní a rodinné -> stát má stejné postavení jako zbytek účastníků

slouží zájmu státu a vychází z nadřazenosti státu nad občanem -> subjekty právního vztahu jsou si nerovné -> jsou podřízeny orgánu veřejné moci, vztah v rámci veřejného práva chrakterizuje jednostranná rozhodovací pravomoc orgánů veřejné moci jakožto nadřazeného subjektu (stát, soud, orgány samosprávy), který může rozhodovat o právech a povinnostech druhého subjektu -> ty mohou vzniknout i proti subjektovy vůli, protože zde nejde o smlouvu, ale o individuální právní akt např. rozsudek, nález, rozhodnutí -> obranou subjektů proti nadřazenému subjektu jsou opravné prostředky např. odvolání nebo stížnost: základem veřejného práva je ústavní, správní, finanční a trestní

upravuje soukromá práva i povinnosti osob, řeší statusové otázky (ustanovení o osobním stavu osob, důseldky narození, úmrtí apod.), majetkové vztahy fyzických a právnickách osob a vztahy vyplívajících z práva na ochranu osob či vlastnictví

upravuje postavení podnikatelů, obchodní závazkové vztahy a jiné s podnikáním související

upravuje vztahy mezi manžely, vztahy mez irodiči a dětmi a další vztahy mezi jednotlivými rodinnými příslušníky

zabývá se základním zákonem státu - Ústavou, normami o uspařádání státu, státní mocí a základními lidskými právy a svobodami

stanovuje, které ze škodlivých spolčenských činnů jsou trestné a stanoví sankce za jjich spáchání, a to ve formě trestů a ochranných opatření, dále upravuje postuppříslušných státních orgánů při odhalování a prokazování trestních činů a potrestábí pachatelů

reguluje otázky veřejné správy, její oranizaci a činnost a vztahy mezi správními orgány na straně jené a fyzickým a právnickými osobami na straně druhé

vymezuje oblast finančních prostředků státu, zejména státní rozpočet, daně, poplatky a cla

kombinace veřejného a soukromého práva: právo pracovní, živnostenské a právo životního prostředí

stanovuje konrétní práva a povinnosti např. občanský zákoník, testní zákoník

slouží k úpravě postupu při ochraně hmotných práv stanoví postup jak pro aplikaci práva, tak i pro tvorbu práva např. právo podat žalobu, být účastníkem soudního řízení, či právo na obhajobu -> občanský soudní řád, trestní řád či soudní řád správní

upravuje vztahy mez konkrétními státy, případně vztahy mezi státy a jinými subjekty mezinárodních vztahů -> pomocí mezinárodních bilaterálních nebo multilaterálních dohod

zvláštním, samostatným právním řádem, odlišným od práva mezinárodního i od práva jednotlivých členských států, upravuje organizaci a činnost EU a je tvořeno zakladatelskými smlouvami, které daly vznik společenství a dále odvozeným právem, vydávaným jendotlivými orgány EU - EK, REU, EP

zahrnuje úroveň tvorby práva a jeho interpretace -> závisí na tradicích a vyspělosti dané země a také znamená právní systém se všemi jeho specifiky týkající se způsobu tvorby práva jeho interpretace

rozlišuje dva typy právní kultury kontinentální a angloamerický systém -> specifickým druhem právní kultury je islámské právo šaría

prameny práva: důležitou roli má precedens - předchozí soudní rozhodnutí v téže věci
postavení soudců: soudci mají možnost svým rozhodnutím právo vytvořit tak, že následně působí obecně
historický vývoj: postupně se vytvářel soudcovským hledáním spravedlnosti v konkrétních případech
pojetí právního státu a zákonnosti: z vlády podle práva kde každý, včetně orgánů veřejné moci, je podřízen týmž soudům

prameny práva: záladem právní předpis
postavení soudců: soudci právo nalézají mezi stranami podle zákona
historický vývoj: založen na odkazu práva římského
pojetí právního státu a zákonnosti: systém vychází ze zákona

jsou jimi poměry ve společnosti, její historický vývoj, zvyklosti a potřeby jejích členů, právo samotné jako společenský jev je podmíněno historicky i sociálně, závaznost pro jeho adresáty a vynutitelnost státní mocí je podmíněna určitou, společensky uznanou formou právní normy, která dodává stanoveným pravidlům charakter práva

jsou hlavním pramenem práva v sysystému evropského kontinentálního práva, jde o formu rozhodnutí státního orgánu, které obsahuje právní normy jako předem daná pravidla chování, to znamená, že zákonodárce má zásadně upravovat vztahy do budoucna např. určitý skutek může být trestným činem jen tehdy, je-li jako trestný čín uveden v zákoně účinném v době jeho spáchání

jedná se o rozhodnutí soudů, která jsou prvotním řešením případů právem dosud neupravených, tato rozhodnutí jsou následně závazná pro obdobné případy, pro precedent je tedy typická originálnost - neopírá se o jiné prameny práva - a následně obecná závaznost -> typický pro angloamerickou právní kulturu

obsahově jsou blízké právním předpisům, ovšem vznikají na základě konsensu - smluvně, nikoli imperativně - nařízením, otázky řeší obecně, orginálně a obsahují právní normy -> jsou nejdůležitějším pramenem práva mezinárodního, příkladem je Charta OSN, tedy smlouva, kterou zavřeli zakládající členové OSN, státy by měly jimi uzavřené mezinárodní smlouvy o lidských právech a svobodách

jsou nejstarším pramenem práva, vznikají spontánně, netvoří se řízené či cílevědomé, nicméně delším opakováním určité činnosti podle nepsaných pravidel se může vytvořit právní tradice a zvyk, který je obecně uznáván za správný postup např. obyčej - v případě rozvodu se ženě vrací věno -> jde o právo nepsané a může se dostat do konfliktu s formální určitostí právní normy

jsou obecně závazná pravidla lidského chování, jejichž porušení stát postihuje sankcí

závaznost: pravidlo chování je závazné, a tím omezuje alternativy možného lidského chování, je spojeno se státní autoritou, kdy norma je buď uznána nebo přímo vytvořena státem

stát uznává normy v určité právní formě, kterou se rozumí pramen práva a vnější pramen práva -> právní normou je jen taková norma, která je obsažena ve státem uznaném prameni práva např. Sbírka zákonů

právo platí pro všechny obecně určené osoby na území státu, a to buď pro každého nebo konkrétní skupiny osob (občané, vojáci, studenti), kdy se předpokládá, že se každý může v určité roli ocitnout např ři nálezu peněženky

jestliže stát normu uzná za závaznou , pak splění stanovené povinnosti mocensky vynucuje

právní síla je vlastnost normy, která spočívá v její relevanci odpovídající jejímu postavení v hierarchii norem -> formální kritérium dělení norema to podle statusu a formy, ve které je tato právní forma obsažena, pro ni platí tyto pravidla:
1) norma nižší právní síly nesmí odporovat normě vyšší právní síly
2) norma může býtměněna nebo rušena pouze normou stejné nebo vyšší právní síly
-> v rámci nitrostátního práva noirmy dělíme na ústavní, zákonné a podzákonné -> normami všech stupňů = celým právním řádem, jsou závazné pro všechny osoby a orgány veřejné správy

jsou základem celého právního řádu a jsou závazné pro všechny, Ústavní soud, který je řízen na ochranu ústavních norem, je vázán pouze těmito ústavními normami a prameny práva, které jsou na stejné úrovni jako jsou např. mezinárodní smlouvy o lidských právech -> rozhodnutí Ústavního soudu stojí na úrovni zákona a vstupuje do právního řádu tím, že ruší zákony nebo podzákonné předpisy, nemůže však měnit ani rušit ústavní úroveň

norma se může vztahovat na všechny osoby, které se nacházejí na území daného státu, nebo jen občany státu, nebo jen některé skupiny, výsadou z osobní působnosti norem jsou imunity prezidenta, diplomatických zástupců, poslanců,..

je určena druhem společenského vztahu, an který příslušná norma vztahuje, příkladem je občanský zákoník upravující soukromoprávní vztahy či obchodní zákoník upravující vztahy podnikatelů

vymezuje územní platnost normy, přičemž norma může působit na celém území státu nebo jen na část např. obec, kraj -> každý kdo se nachází na určitém území, se musí řídit místním právem

platností právní normy se rozumí skutečnost, že se stala součástí právního řádu a může být změněna či zrušena pouze normou vyšší či stejné právní síly (např. zákon zákonem/ústavním zákonem) -> nabytí platnosti znamená, že daný zákon existuje, ale ještě neukládá povinnost se dle něj řídit -> adresátům právní normy vznikají práva a povinnosti až od okamžiku nabytí účinnosti právní normy

je časový interval mezi platností a účinností, kdy se adresáti právního předpisu mohou s novou právní normou obeznámeni např. občanský zákoník je platný od 22. 3. 2012 a účinnost nabyl 1. 1. 2014 -> legisvakanční lhůta trvala od 22. 3. 2012 do 31. 12. 2013

aby byl právní předpis platný, musí dojít k jeho publikaci, touto publikací se stáva právní předpis všeobecně dostupným v úředně ověřeném znění, ústavní zákony, zákony, zákonná opatření senátu, nařízení vlády a právní předpisy vydávané ministerstvy a ostatními ústředními správními úřady se vyhlašují uveřejněním plného znění ve Sbírce zákonů, kterou vydává Ministerstco vnitra ČR obvykle několikrát do měsíce -> ve sbírce zákonů se vyhlašují i nálezy Ústavního soudu a rozsudky Nejvysššího správního soudu, pokud tak stanoví zákon, dále i některé usnesení Poslanecké sněmovny PČR, rozhodnutí prezidenta či ČNB

v nich se vyhlašují mezinárodní smlouvy oznámení o jejich výpovědi a další skutečnosti související s nimi, a také rozhodnutí mezinárodních orgánů a organizací jimiž je ČR vázaná

kraje vyhlašují své právní předpisy - obecně závazné vyhlášky a nařízení

obce zde vydávají své právní předpisy - obecně závazné vyhlášky a nařízení, a to vyvěšením na úředních deskách obecních úřadů po dobu 15 dnů, což je podmínkou platnosti těchto předpisů

schématický normativní odraz lidské bytosti (právní pojem k označení lidí)

(dříve právní subjektivita) fyzické osoby znamená, že každý člověk má od narození do smrti způsobilost k právům a povinnostem -> určité aspekty právní osobnosti mohou být vztaženy zpětně i na osoby dosud nenarozené např. v dědickém, stejně tak i po smrti některá práva trvají např. autorská práva -> právní osobnost může být vázána na naplnění některých zákonných podmínek, které nesmějí být diskriminační povahy a musejí být splnitelné, což platí např. pro občanství, politická vlastnická a sociální práva

(dříve způsobilost k právním úkonům) znamená schopnost brát na sebe práva a povinnosti vlastním právním jednáním a aktivně vstupovat do právních vztahů, svéprávnosti nabývá člověk dosažením 18 let (zletilost) nebo sňatkem (min. v 16 letech) ovšem i právní úkony, které jsou přiměřené rozumovému vztahu nezletilého jsou platné např. nákup v obchodě -> nabytí svéprávnosti je také možné přiznáním svéprávnosti = emancipace, svéprávnosti se nelze úplně zbavit, pouze omezit pomocí soudu při vážné duševní poruše a maximálně na 5 let

daná duševním stavem a věkem člověka, jde o způsobilost nést následky svého protiprávního jednání tzv. způsobilost k právní odpovědnosti, zákonem je u nás stanoven věk 15 let pro trestní i přestupkovou činnost -> pro trestní právo je důležitá příčetnost jakožto dlouhodobý i krátkodobý duševní stav (úlek, šok, afekt,..) -> způsobenou škodu musí odpovídat i nezletilé dítě, pokud je již natolik rozumově vyspělé, pokud je schopno posoudit následky svého jednání a ovládat se

je výtvorem práva, fiktivní osobou, která je buď vytvořena zákonem, nebo je na základě zákona zřízena registrací příslušným orgánem veřejné moci a stane se tak subjektem práva s právy a povinnostmi, právnickou osobou může být cokoliv, co zákon za právnickou osobu označí, základní typy právnických osob upravuje občanský zákoník, specifika pak stanoví zvláštní zákony -> právnickou osobou je i stát, pokud je účastníkem občanskoprávních vztahů -> dalšími příklady jsou obce a kraje (jednotky územní samosprávy), školy, obchodní společnosti, družstva, politické strany, spolky, církve,..