OPH

= právní zásady neboli právní principy jsou vůdčí zásady, na kterých stojí právní systém vcelku, jakož i jednotlivá právní odvětví, a jsou charakteristické pro vyšší míru abstraktnosti a stanoví východiska, kterými se normy řídí<br>- zásady vyjadřují hodnoty, které zákon sleduje a chrání (spravedlnost, jistota, účelnost)<br>- podstatná část právních zásad je explicitně stanovena na ústavní úrovni, jenž prozařují celým právním řádem<br>- význam:<br>o Tvorba práva - abstraktní regulativní ideje, které zákonodárce musí respektovat při vytváření nových právních předpisů<br>o Aplikace práva - v praxi důležité pro výklad jednotlivých institutů a jejich slučitelnost se zásadami<br>o Běžné jednání - při jakémkoli výkonu práva, např. povinnost jednat poctivě

= jde o základní pravidla, která ovládají soukromé právo jako systémový celek a prostupují celou úpravou osobních a majetkových a také rodinných práv a povinností soukromoprávní povahy<br>- zásady, které ovládají soukromé právo, se uplatňují bez ohledu na to, jsou-li v občanském zákoníku výslovně vyjádřeny či nikoli, OZ zvolil výslovný způsob vyjádření základních zásad soukromého (občanského) práva, zásady jsou v něm zakotveny v § 3 a <br>- zdroje zásad:<br>(1) Základ stěžejních zásad občanského práva je odvozen z hodnot pluralitní demokracie, tržního hospodářství, právního státu a ochrany lidských a občanských práv - tyto hodnoty jsou zformulovány v ústavním pořádku (zejména v LZPS) a v mezinárodních smlouvách - všechna ustanovení občanského práva je třeba vykládat a používat v souladu s těmito hodnotami (tzv. ústavně konformní výklad, § 2 odst. 1)<br>(2) Určité zásady jsou vyvozeny z hodnot, které jsou vlastní Evropské unii - eurokonformní výklad<br>(3) Standardy států patřící do kontinentální právní kultury - právní stát, demokracie, neporušitelnost přirozených práv<br><br>znaky soukromoprávní regulace:<br>- rovnost subjektů, jejich autonomie<br>- vznik, zánik a změna právních vztahů jsou spojovány s dvoustranným právním jednáním<br>- preference dispozitivních ustanovení<br>- vzniká jednotlivci oprávnění z jeho vlastní vůle (smlouvy)<br>- zásada vzájemnosti a ekvivalentních plnění<br>- k rozhodování o právním poměru je povolán soud

1) Autonomie vůle osob (§ 1 odst. 2)<br>- zakázána jsou ujednání porušující (1) dobré mravy, (2) veřejný pořádek nebo (3) právo týkající se postavení osob (statusové právo) a práva na ochranu osobnosti<br>2) Dobré mravy<br>= souhrn společenských, kulturních a mravních hodnot, které v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence a zejména jsou sdíleny a uznávány rozhodující většinou společnosti<br>3) Veřejný pořádek<br>= stav společnosti a státu, objektivním právem stanovený a chráněný, na jehož neporušitelnosti je nutno bezvýhradně trvat, má-li být zachována stabilita společnosti a státu, anebo naopak<br>4) Rovné postavení osob soukromého práva<br>5) Nikomu neškodit (neminem laedere)<br>6) Nikdo nesmí pro nedostatek věku, rozumu nebo závislosti svého postavení utrpět nedůvodnou újmu, a zároveň nikdo nesmí bezdůvodně těžit z vlastní neschopnosti k újmě a tíži druhých<br>7) Závaznost slibu a uzavřené smlouvy (pacta sunt servanda)<br>8) Princip prevence (§ 2900)<br>= každý je povinen si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě druhých<br>9) Poctivost a dobrá víra (bona fides)<br>- poctivost = tzv. objektivní dobrá víra, kdy nejen osoba je přesvědčena, že jí právo patří a že neruší právo nikoho třetího, ale taky všichni ostatní jsou přesvědčeni, že osoba jedná po právu, že jí právo patří (zejména u držby a vydržení)<br>- dobrá víra = tzv. subjektivní dobrá víra, přesvědčení osoby, že jí právo patří, že neruší právo jiného (např. nabytí od neoprávněného)<br>8) Kdo vykonává své soukromé subjektivní právo, ten nikomu neškodí<br>9) Zákaz zjevného zneužití práva (§ 8)<br>- prosté zneužití práva je v rozporu se zákonem ✘ zjevné je sankcionováno<br>10) Ochrana slabší strany<br>- slabší stranou se rozumí - nezletilý, duševně nemocný, spotřebitel, zaměstnanec, nájemník, poškozený<br>11) Ochrana soukromých subjektivních práv nabytých v minulosti (iura quaesita)<br>- § 3030: umožňuje, aby se i na případy, které vznikly před účinností OZ 2012, aplikovat zásady a principy podle (§ 1 - 14)<br>- přípustnost analogie legis a analogie iuris<br>12) Práva patří bdělým (vigilantibus iura)<br>- výrazně se uplatňuje zejména v institutech promlčení a vydržení, všude, kde jsou dány nějaké lhůty<br>o neznalost zákona neomlouvá <br>o přednost má ten, kdo vykonal své subjektivní právo dříve (např. zápis do katastru nemovitostí)

- Část 1. - Obecná část, Hlava I - Předmět úpravy a její základní zásady, díl 1 - 3<br>- demonstrativní výčet<br>- kogentně upravují základní zásady soukromého práva<br>- výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění

Užší smysl<br>= soubor norem odrážejících stupeň a míru integrace a harmonizace<br>- relativně oddělená část unijního práva, jejímž pojítkem je předmět regulace<br>- unijní soukromé právo upravuje jen dílčí soukromoprávní problematiky úzce funkčně spjaté s cíli a smyslem evropské integrace<br>- občanské právo jako celek nepodléhá unijním kompetencím, nelze tak hovořit o harmonizaci či unifikaci občanského práva, dochází pouze k dílčímu prolínání unijního práva do národních úprav<br>- harmonizace v oblasti funkčního jednotného trhu:<br>o právo nekalé soutěže<br>o právo obchodních společností<br>o pojistně právní problematika<br>o průmyslová práva<br>o insolvenční právo<br>o spotřebitelské právo<br>o určitá odpovědnostní problematika (zejm. odpovědnost za škodu způsobená vadou výrobku)<br><br>Širší smysl<br>- cílem harmonizace evropského soukromého práva a nakonec příprava evropského občanského zákoníku<br>- 3 okruhy právních norem:<br>1) úprava pravomoci (mezinárodní příslušnosti) civilních soudů členských států v přeshraničních sporech a otázky spolupráce těchto soudů<br>2) kolizní normy<br>3) uznání a výkon cizích soudních a dalších rozhodnutí (tj. rozhodnutí vydaných v jiných členských státech EU) v soukromoprávních věcech

● 1982 - Komise pro evropské smluvní právo (tzv. Landova komise) - sdružila význačné představitele soukromého práva ze všech členských států, usilovala o vytvoření principů<br>- 1995: předložení první části Principů evropského smluvní práva (Principles of European Contract Law - PECL)<br>- konečný cíl: vytvoření kodexu pokrývajícího všechny oblasti soukromého práva ve standardních občanských zákonících<br>● Mezinárodní institut pro unifikaci soukromého práva (UNIDROIT) - činnost vyvíjena z perspektivy mezinárodního práva soukromého<br>o 1994: předložení Principů pro mezinárodní obchodní smlouvy<br>● 1997 - Konference Směrem k evropskému občanskému zákoníku<br>- utvoření akademických skupiny, komise a expertní týmy zaměřující se na jednotlivé oblasti:<br>1. Acquis Group - zaměření na existující evropské komunitární právo a zlepšení legislativy v oblasti soukromého práva<br>2. Komise pro evropské rodinné právo<br>3. Evropská skupina pro deliktní právo a Evropské centrum deliktního a pojistného práva<br>4. Studijní skupina pro evropský občanský zákoník<br>5. Projekt Společné jádro evropského soukromého práva<br>6. Akademie evropských představitelů soukromého práva<br>7. Projekt Ius Commune - prof. Walter van Gerven pro celoevropskou kompilaci právní vědy a příslušné judikatury<br>8. Společná síť pro evropského soukromé právo<br>● 2003 - Evropská komise - publikace akčního plánu Společný referenční rámec<br>- poskytnutí obsahového, koncepčního a strukturálního vodítka pro další vývoj harmonizovaného evropského soukromého práva s důrazem na smluvní právo

- sektorový přístup unijního práva: v oblasti evropského soukromého práva se uplatňuje fragmentární princip, podle které se pragmaticky regulují jen určité oblasti soukromého práva<br>- ústřední téma unijní úpravy: provedení a zdokonalení principů ochrany spotřebitelů <br>- jádro spotřebitelské legislativy tvoří několik základních okruhů otázek:<br>(1) Ochrana spotřebitele před zneužívajícími - nekalými ujednáními ve smlouvách, ochrana spotřebitele při uzavírání spotřebitelského účtu, při podomním prodeji, při internetovém obchodu, apod.<br>(2) Ochrana zdraví a bezpečnost - zvýšení bezpečnosti prodeje výrobků (hraček, potravin)<br>(3) Ochrana ekonomických zájmů spotřebitelů - právo na náhradu škody, právo na pravdivé informace<br>- pětice základních práv spotřebitele<br>1. právo na ochranu zdraví a bezpečnosti<br>2. právo na ochranu hospodářských zájmů<br>3. právo na náhradu utrpěné škody<br>4. právo na informace a vzdělání<br>5. právo sdružovat se k ochraně svých zájmů<br>- skupina Acquis Group - příprava nové horizontální směrnice o ochraně spotřebitelů před určitými aspekty nepoctivých obchodních praktik<br>- upouští od koncepce minimální harmonizace a nahrazuje ji koncepce úplné harmonizace<br>- dynamický rozvoj oblasti práva duševního vlastnictví (autorskoprávní ochrana, ochrana průmyslových práv)<br>- evropské rodinné právo - pravidla týkající se soudní příslušnosti při rozvodech, rodičovských právech a povinnostech, vyživovací povinnosti

Evropské smluvní právo<br>- smluvní právo jako vhodný nástroj realizace tržních vztahů v rámci komunitární Evropy - první oblast, kde se projevují intenzivní snahy o harmonizaci<br>● Principy evropského smluvního práva (The Principles of European Contract Law - PECL)<br>- Komise pro evropské smluvní právo<br>- hlavním cílem PECL je vytvořit základnu pro budoucí evropský kodex evropského smluvního práva<br>- užitečné pro smluvní strany, jejichž obchodní aktivity přesahují hranice jednoho státu<br>- PECL jsou pojaty jako obecná část pro smluvní závazkové vztahy<br>- usiluje také o překonání určitých rozdílů mezi soukromým právem kontinentálního typu a Common Law<br>● Návrh společného referenčního rámce (DCFR)<br>- Studijní skupina pro evropský občanský zákoník<br>- přebírá do svých ustanovení závěry uvedené v PECL jako obecnou část závazkového práva<br>- autoři DCFR čerpali ze tří zdrojů - z PECL, z existující komunitární legislativy (acquis) zejména v oblasti spotřebitelských smluv a z pravidel formulovaných výsledky ostatních skupin<br>- rozsah je poměrně široký a přesahuje témata běžná pro úpravu smluvního práva<br>-charakteristický je obligační monismus - zahrnuje jak občanskoprávní, tak obchodně-právní smlouvy<br>● Návrh Evropského smluvního kodexu<br>- Akademie evropských představitelů soukromého práva<br>- základ dva dokumenty:<br>1) část italského občanského zákoníku (Obligace)<br>2) pojednání o smluvním právu Mc. Gregora určené pro Law Commission vytvořenou britským parlamentem<br>- formulace pravidel založených na společných základech kontinentálního práva s prvky common law ve smluvním právu<br><br>Evropské deliktní právo<br>● Principy evropského deliktního práva (PETL)<br>- odpovědnostní principy představující typický obraz evropské právní kultury v deliktní oblasti<br>- byly judikaturami některých států vymezeny a následně reflektovány jako referenční zdroj pro základ určitých úvah v rámci odůvodnění soudního rozhodování

- definice: pramen práva jako pojem o více významech vyjadřující vnější formu právní normy, zdroj obsahu právní normy a zdroj poznání práva<br>o pramen práva ve formální smyslu: forma obsahující právní normu, pouze takové pravidlo chování, jenž má státem uznanou formu pramene práva, je právní normou<br>o pramen práva v materiálním smyslu: zdroj právní normy determinující obsah právní normy<br>o pramen práva v gnozeologickém smyslu: prameny poznání práva<br>- v OZ jsou prameny práva ve formálním smyslu normy upravující osobní, majetková a rodinná PaP, nejsou-li předmětem jiných částí soukromého práva (např. pracovní právo, právo obchodních korporací)<br>- obecná klasifikace pramenů práva:<br>o Právní předpisy/ soudní precedenty/ normativní právní normy/ právní obyčeje/ communis opinio doctorum/ právní principy<br>o Právní řád ČR je výlučně zemí psaného práva, proto jsou normy občanského práva vyjádřeny ve formě právních předpisů<br>§ právní předpisy - soubor obecně závazných právních norem, které spolu obsahově souvisí a jež jsou jako jeden celek v písemné podobě vyhlášeny svým adresátům v oficiální sbírce<br>o ústavní zákony, zákony, podzákonné předpisy, některé právní akty orgánů EU (např. nařízení) a mezinárodní smlouvy

1) mezinárodní smlouvy<br>2) právo Evropské unie<br>3) ústavní zákony<br>4) zákony <br>5) podzákonné právní předpisy

- čl. 10 Ú: vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal souhlas Parlament a jimiž je ČR vázána, jsou z rozhodnutí českého zákonodárce součástí českého právního řádu a mají aplikační přednost před zákonem<br>- pro oblast občanského práva hmotného mají význam mezinárodní smlouvy především v následujících oblastech:<br>● Mezinárodní smlouvy o LP a základních svobodách - např. Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, Úmluva o právech dítěte, Úmluva o lidských právech a biomedicíně<br>● Mezinárodní smlouvy z oblasti rodinného práva - např. Evropská úmluva o osvojení dětí, Úmluva o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení<br>● Mezinárodní smlouvy týkající se práv k duševnímu vlastnictví - např. Všeobecná úmluva o autorském právu, Bernská úmluva o ochraně literárních a uměleckých děl, Pařížská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví<br>● Další oblasti - např. Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží, Vídeňská úmluva o občanskoprávní odpovědnosti za jaderné škody, Úmluva o mezinárodní správě pozůstalosti

- přímo použitelná ustanovení práva EU mají aplikační přednost před zákony (Costa vs. ENEL, 1964)<br>- pro oblast občanského práva jsou významné zejména předpisy z oblasti ochrany spotřebitele a z oblasti ochrany duševního vlastnictví<br>- v oblasti ochrany spotřebitele EU sdílí pravomoc s členskými státy, pramenem práva jsou zde především směrnice, které jsou následně implementovány do národních právních řádů<br>- oblast práva duševního vlastnictví patří rovněž do sdílené pravomoci

"- ústavní zákony mají vyšší právní sílu než zákony, vyšší právní síla se projevuje jak při aplikaci, tak při interpretaci zákona, při více možnostech výkladu musí být dána přednost tzv. ústavně konformnímu výkladu<br>● ačkoli Ústava neobsahuje normy, které upravují konkrétní občanská subjektivní práva a povinnosti, má:<br>o význam pro interpretaci a aplikaci občanskoprávních norem (zejména stanovení pravidel pro aplikaci mezinárodních smluv, ústavních zákonů a zákonů soudů, v ústavním založení orgánů EU)<br>o význam pro zakotvení jedné ze základních zásad pro sféru soukromého práva: „co není zákonem zakázáno, je dovoleno"" <br>● Listina - rovněž zaručuje každému činit, co není zákonem zakázáno - dále velmi obecně zakotvuje některá subjektivní občanská práva, čímž nabývají charakteru ústavních práv, což ve svém důsledku znamená, že mohou být omezena pouze zákonem a za podmínek stanovených Listinou<br>● ústavní záruky - způsobilost každého člověka mít práva, některé osobnostní práva (např. právo na život, právo na ochranu zdraví, právo na soukromí), vlastnické právo, právo dědit, práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti, ochrana rodiny, manželství<br>- tato práva jsou podrobně upravena v OZ a v dalších zákonech"

- musí být v souladu s ústavním pořádkem, ÚS může zrušit zákon nebo jeho část pro rozpor s ústavním pořádkem<br>- základním pramenem kodifikovaného občanského práva v ČR je zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník<br>- řada matérie občanského práva hmotného je upravena také v dalších zákonech:<br>● rodinné právo - zákon o registrovaném partnerství 115/2006 Sb. <br>● autorské právo - autorský zákon č. 121/2000 Sb. <br>● osobní a majetkové PaP - např. zákon o ochraně osobních údajů, zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání, tiskový zákon, zákon o zdravotních službách, transplantační zákon)<br>● další občanskoprávní zákony:<br>o Zákon č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí<br>o Zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení<br>o Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí<br>o Zákon č.90/2012 Sb., o obchodních korporacích<br>o Zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém

- jsou odvozeny od zákonů - lze vydat pouze na základě zákonného zmocnění a v mezích zákona<br>- jsou vydávány orgány veřejné správy, pravomoc vydávat podzákonné předpisy má zejména vláda<br>- Ústava dává vládě pravomoc vydávat nařízení k provedení jakéhokoli zákona v jeho mezích <br>- podzákonné předpisy mohou dále vydávat ministerstva, jiné správní úřady a orgány veřejné správy, na rozdíl od vlády k tomu musejí být zmocněny konkrétním zákonem (zpravidla jako vyhlášky)<br>- při aplikaci podzákonných předpisů soudem, je soudce oprávněn posoudit jejich soulad se zákonem,<br>-> dojde-li k závěru, že podzákonný předpis odporuje zákonu, nepoužije jej při svém rozhodování a řídí se pouze zákonem, ÚS může podzákonný předpis i zrušit

- hlavní pramen občanského práva hmotného, jde o výsledek rekodifikace občanského soukromého práva v ČR po roce 1989<br>- účinnosti nabyl dne 1. 1. 2014 - došlo ke zrušení OZ z roku 1964 (včetně všech novelizací) a došlo ke zrušení celé řady zákonů - např. zákona o rodině či obchodního zákoníku (obch. zákoník zčásti), jejichž úprava byla včleněna přímo do OZ<br>- snaha o obnovení pojetí OZ jako obecného předpisu soukromého práva<br><br>Systematika:<br>● Část první - obecná část<br>o Hlava I - Předmět úpravy a její základní zásady<br>o Hlava II - Osoby<br>o Hlava III - Zastoupení<br>o Hlava IV - Věci a jejich rozdělení<br>o Hlava V - Právní skutečnosti (Díl 1 - Právní jednání/Díl 2 - Právní události/Díl 3 - Promlčení a prekluze)<br>● Část druhá - rodinné právo<br>● Část třetí - absolutní majetková práva<br>o Hlava I - Všeobecná ustanovení<br>o Hlava II - Věcná práva<br>o Hlava III - Dědické právo<br>● Část čtvrtá - relativní majetková práva<br>● Část pátá - ustanovení přechodná, společná a závěrečná

"a) soudní rozhodnutí<br>- soudní precedent není pramenem práva, výjimkou jsou pouze nálezy ÚS o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu, které jsou publikované ve Sbírce zákonů<br>- k ustálené rozhodovací praxi je soud povinen přihlížet tehdy, není-li nic, podle čeho by mohl rozhodnout (tj. nemůže-li použít ani analogii) <br>- fakticky ovšem rozhodovací praxe vyšších soudů významně ovlivňuje rozhodovací praxi nižších soudů, snaha o předvídatelnost soudních rozhodnutí <br>b) obyčej<br>- v ČR není pramenem práva, je však možné, že psané právo na určitou zvyklost odkáže, a tím umožní její užití<br>- OZ to výslovně umožňuje v § 9 odst. 2: „K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon""<br>- § 1258: pokud není rozsah nebo obsah služebnosti určen, posoudí se dle místní zvyklosti<br>c) právní zásady<br>= obecné regulativní ideje prozařující a ovládají soukromé právo jako celek - uplatňují se zejména při normotvorbě, tak při aplikaci ustanoveních OZ<br>d) dobré mravy<br>= souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence sdílené v rozhodující části společnosti a mají povahu norem základních (definice z rozhodnutí soudů)<br>- ujednání příčící se dobrým mravům, resp. porušující dobré mravy jsou zakázána <br>e) veřejný pořádek<br>= pravidla, na nichž spočívají základy sociálního řádu určité společnosti<br>- vychází z hierarchie hodnot - chrání rodinu, člověka, stát<br>f) odborná literatura<br>- ovlivňuje výklad občanského práva, nejde však o pramen práva a soud ji není vázán pří svém rozhodování, vyjma případů rozhodovaných na základě § 10 odst. 2 při analogii iuris"

- definice: obecně závazné pravidlo chování stanovené či uznané státem, jejíž porušení stát sankcionizuje<br>- pojmové znaky normy: preskriptivnost, obecnost, vynutitelnost a podobu pramene práva <br>- trichotomická (trojčlenná) struktura norem:<br>o dispozice (vyjadřuje preskriptivnost)<br>o hypotéza (vyjadřuje obecnost)<br>o sankce (vyjadřuje vynutitelnost)<br>- občanskoprávní institut: celistvý soubor občanskoprávních norem osobních, rodinných a majetkových, který se vztahuje ke komplexní úpravě určitých občanských subjektivních práv<br>- obtížně určitelné co je a co není institutem, obvykle je to dáno tradicí, např. institut vlastnictví či manželství

- obecně většina norem občanského práva spadá mezi normy s tzv. klasickou neboli kondicionální strukturou<br>- ojediněle najdeme tzv. normy se zvláštní strukturou<br>a) blanketní norma - odkazuje na jiný právní předpis (např. § 1970)<br>b) kompetenční norma - odkazuje na orgán, který normu dotvoří (např. § 1960)<br>c) kolizní norma - stanoví, podle kterého právního řádu se bude konkrétní právní poměr s cizím prvkem řídit<br>d) teleologická norma - stanoví cíl, jehož má být dosaženo (§ 3 odst. 1)<br><br>a) dispozitivní normy: normy, které umožňují osobám, zejm. smluvním stranám, odchýlit se od právní úpravy a autonomně si smluvit vlastní úpravu práv a povinností/chovat se způsobem podle vlastní vůle<br>- působí subsidiárně, tedy pro případ, kdy si osoby neujednají něco jiného<br>b) kogentní normy: působí bezpodmínečně, smluvní strany si nesmějí ujednat nic, co by kogentní právní normě odporovalo (§ 1265 - pozemkou služebnost nelze spojit s jiným panujícím pozemkem)

"- pokud si strany ujednají jinak, musí se chovat podle ujednaného (lex contractus), pokud ne, musejí se chovat podle právní normy (dispositivní norma se stává kogentní)<br>● Dvojí charakter dispozitivní normy:<br>o První část: dovolující prvek (zmocnění smluvních stran, aby si autonomně smluvily vlastní právní úpravu)<br>o Druhá část: uplatní se v případě, že si strany nesjednají vlastní právní úpravu - dispozitivnost právní normy, tak může plynout pouze z její hypotézy<br>- za dispozitivní právní normu lze považovat pouze takovou normu, která obsahuje zmocnění k vyloučení normy chování ve své hypotéze<br>- nelze zaměňovat s tzv. dovolující normou kogentní, která nemá dvojí podobu (např. §1901)<br>- implicitní hypotéza - hypotéza nevyjádřená se stejným obsahem jako výslovná hypotéza „nesjednají-li strany jinak""<br>- je třeba vycházet ze systematického výkladu občanského zákoníku - klíčový § 1 odst. 2, z něhož lze dovodit implicitní hypotézu ve všech případech, kromě těch, kdy to zákon výslovně zakazuje<br>- jinými slovy všechna pravidla OZ jsou principiálně dispozitivní, není-li to výslovně vyloučeno"

"- základem testu kogentnosti je ustanovení § 1 odst. 2: „Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.""<br>- právní norma je kogentní, pokud:<br>1. představuje pravidlo, u kterého by odchýlení se od něj eo ipso představovalo rozpor s dobrými mravy,<br>2. představuje pravidlo, které by odchýlení se od něj eo ipso představovalo rozpor s veřejným pořádkem; do této kategorie spadá i odchýlení se od práva týkajícího se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti, a odchýlení se, které by nepřípustně zasáhlo do práv třetích osob,<br>3. jejím účelem je ochrana slabší strany a odchýlení se směřuje v neprospěch této slabší strany,<br>4. její účel a smysl v jiných případech odporuje tomu, aby se strany mohly od této normy vlastním právním jednáním odchýlit.<br><br>Pravidla zdánlivosti, zejm. neplatnost právních jednání<br>o Kogentní jsou určitě normy, jejichž porušení je sankcionováno absolutní neplatností<br>o Kogentní jsou zásadně normy práva statusového, osobnostního, rodinného, a práv věcných a práva dědického (dispozitivní norma je výjimečná)<br>- kogentní normy formulovány: zakazuje se/ poukaz na neplatnost/ k odlišnému ujednání se nepřihlíží"

● Věcná působnost - představuje vymezení okruhu právních norem podle toho, čeho se vlastně týkají, jde o kritérium, které určuje, kdy lze a kdy nelze aplikovat občanský zákoník (srov. § 9)<br>● Osobní působnost - vztahuje se na osoby v občanském právu<br>o FO/PO (§ 18) a stát (§ 21)<br>o občanský zákoník se v zásadě vztahuje na všechny osoby na jeho státním území, vyjma případů, kdy se jedná o právní poměr s cizím prvkem (srov. zákon o mezinárodním právu soukromém)<br>● Prostorová působnost - normy českého občanského práva působí zásadně na státním území ČR, nepůsobí zde však bezvýjimečně, bezvýjimečně se aplikují pouze tehdy, nejedná-li se o právní vztahy s cizím prvkem<br>● Časová působnost - klíčovými pojmy jsou zde platnost a účinnost, většinou platí, že se právní poměry posuzují podle právních norem účinných v době jejich vzniku<br>- problém: v okamžiku, kdy právní poměr vznikne za účinnosti dřívější právní normy a trvá i v době, kdy byla tato norma zrušena a nahrazena nově účinnou právní normou<br>- tři možnosti pro vyřešení časové kolise:<br>(1) Právní poměr bude i nadále aplikovat právní norma, která byla účinná již v době vzniku právního poměru (srov. § 3028 odst. 3) - zajištění právní jistoty jako obecné zásady právní<br>(2) Podle norem dřívějšího právního předpisu se posoudí pouze vznik právního poměru, zatímco jeho obsah se posoudí podle norem zakotvených v novém právním předpisu<br>- tzv. nepravá retroaktivita (srov. § 3028 odst. 2)<br>(3) Podle novější právní úpravy se posuzuje nejen obsah právního poměru, ale i jeho vznik, jedná se o výjimečnou situaci tzv. pravé retroaktivity (srov. § 3070)

- splněním předpokladů stanovené v hypotéze normy se realizuje dispozice normy, tj. vede ke vzniku, změně nebo zániku subjektivních občanských PaP<br>● Realizace: Subjektivní občanská PaP vznikají, mění se nebo zanikají dobrovolným chováním adresátů norem občanského práva (FO/PO/stát)<br>- děje se bez státního donucení a není potřeba zvláštní procesní normy (tj. občanské právo procesní)<br>o Trestní právo hmotné se nemůže realisovat bez trestního práva procesního - zásadní oddlišení<br>● Aplikace: plnění povinnosti není založené na dobrovolnosti, kdy adresáti norem jsou donuceni veřejnou mocí k plnění povinnosti.<br>- donucujícím orgánem je zpravidla soud (§ 12)<br>- jedná se o třífázový proces: zjišťování skutkových otázek/ zjišťování právních otázek/ vydání rozhodnutí - tato problematika je upravena v občanském právu procesním<br>- aplikace práva podle analogie: analogia legis✘analogia iuris

- výklad normativního textu, i možnost jeho dotvoření<br>- cílem objasnit smysl textu s ohledem na následnou aplikaci (či jiné formy realizace)<br>- povinnost ústavně konformního výkladu (§ 2 odst. 1)<br>- zákonnému ustanovení nelze přikládat jiný význam, než jaký plyne z vlastního smyslu slov v jejich vzájemné souvislosti a jasného úmyslu zákonodárce<br>- výklad nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění

● Právní skutečnost: objektivní skutečnost, kterou právo bere na zřetel a spojuje s ní právní následky - na občanskoprávní skutečnost bere zřetel občanské právo a spojuje s ní občanskoprávní následky<br>● Právní následek: vznik, změna, zánik subjektivních PaP<br>● Právní důvod (právní titul): dostatečný důvod, který podle daného právního řádu vyvolává právní následky<br>- rozlišují se dva právní důvody: (1) zákon a (2) právní skutečnost<br>- s právním důvodem nelze zaměňovat hospodářský (ekonomický) důvod, jímž je pohnutka (motiv) - ten obvykle není právně relevantní, ledaže je výslovně vyjádřen

"(1) Spojené s existencí vůle<br>o Právní jednání - všechno, co právní subjekt (osoba) činí objektivně seznatelně s úmyslem vyvolat právní následky<br>o Konstitutivní rozhodnutí státních orgánů - rozhodnutí, s nimiž jsou spojeny právní následky<br>o Vytvoření věci - s prvkem vůle, jedná o dílo ve smyslu autorského, popřípadě se může jednat o zcela novou věc<br>(2) Spojené bez existence vůle<br>o Právně relevantní události<br>o Vytvoření věci - bez prvku vůle - velmi malé dítě „maluje"" na papír, čímž vytvoří dílo<br><br>Složené (komplexní) právní skutečnosti<br>- dvě a více právních skutečností vyvolávající právní následky, někdy se může jednat také o kombinaci zákona a právní skutečnosti - př. promlčení, vydržení"

= chování osoby, jenž spočívá v projevu vůle FO/PO a směřuje ke vzniku, změně nebo zániku subjektivních PaP<br>- podstatou právního jednání je projev (prohlášení vůle) - základem právního jednání je navenek projevená vůle mající právní následky<br>- pojmové znaky právního jednání jsou: vůle, projevení navenek, vyvolání právních následků<br>- náležitostí právního jednání<br>o subjekt - musí jít o osobu ve smyslu práva (NE sdružení bez právní subjektivity), tj. musí tu být osobnost, a musí jít o svéprávnou osobu<br>o vůle - musí být svobodná, vážná, prostá omylu, a nesmí být jednáno ve stavu tísně<br>o projev - určitý, srozumitelný a v náležité formě<br>o předmět - musí jít o předmět dovolený (NE res extra commercio - nejen vesmírná tělesa, ale také zbraně, narkotika apod.) a možný (za dnešního stavu techniky)

- protiprávní jednání spočívá v projevu vůle, kterým je porušena nebo není dodržena právní povinnost - jedná se tedy o projev vůle, který je v rozporu s právními normami (právem reprobované)<br>- protiprávní jednání může spočívat v komisivním (aktivní činnost) a omisivním (pasivní činnost - opomenutí)<br>- může spočívat v rozporu s pravidly stanovenými objektivním právem (rozpor s tzv. mimosluvní povinností) či v rozporu s smlouvou stanovenými povinnostmi (rozpor s tzv. smluvní povinností)<br>- př.: způsobení škody či nevčasné a neřádné plnění povinností

= druh mimovolní (bez existence vůle) právní skutečnosti, která nastává objektivně, přičemž následky, které jsou s nimi spojeny, jsou v souladu s normami práva<br>- právní událost jako součást objektivní reality vyjádřená skutečností, která je v určité podobě a za určitých okolností právně významná, objektivní právo ji bere na zřetel a spojuje s ní práva a právní následky<br>- pozitivní (narození člověka) ✘ negativní (povodeň)<br>- mohou vzniknout i jako následek právního nebo protiprávního jednání - např. květináč spadne na chodce a vzniká odpovědnost následkem události<br>- předvídatelné (smrt v určité situaci) ✘ nepředvídatelné (smrt při dopravní nehodě)<br>- neodvratitelné (vyšší moc - vis maior)✘ odvratitelné (náhoda - při vyšší opatrnosti ji mohu zabránit)<br>- čas: jedná se o právní událost, kdy určitým <br>(1) během času, s jehož koncem právo spojuje určité právní následky, <br>či (2) časovým okamžikem právo spojuje právní následky

- vznikají v důsledku určitého právní skutečnosti (důvodu) jako je právní jednání, právní událost, vytvoření věci či rozhodnutí OVM<br>- na rozdíl od události nejde o dění, ale o stav, který je objektivně v souladu s právem<br>- právním stavem rozumíme ku příkladu - manželství, nezvěstnost, příbuzenství<br>- protiprávní stav = spočívá v situaci odporujícími platnému právu a nemá povahu vůle - právním následkem může vznik objektivní odpovědnosti

● Konstitutivní rozhodnutí orgánu veřejné moci<br>- rozlišují se rozhodnutí OVM, zda mají povahu právní skutečnosti<br>o konstitutivní rozhodnutí: jedná se o rozhodnutí mající povahu právní skutečnosti - zakládá, mění nebo ruší PaP (rozhodnutí o rozvodu, vypořádání podílového spoluvlastnictví, rozhodnutí o dědictví)<br>o deklaratorní rozhodnutí: nemá povahu právní skutečnosti - jen něco potvrzuje/osvědčuje PaP - jedná o závazné autoritativní rozhodnutí o tom, že něco vzniklo, se změnilo nebo zaniklo<br>● Vytvoření věci<br>- vytvořením nové věci je věc předmětem vlastnického práva - pokud má takovou povahu, že je schopna být předmětem práv věcné povahy<br>- může dojít přítomností vůle či bez přítomnosti vůle

"Právní domněnka<br>- vychází z určité obecné zkušenosti, založeny na pravděpodobnosti<br>- zavazují soud, aby předpokládal existenci něčeho, co není jisté, že je, nebo dokonce jisté, že není<br>o vyvratitelná - „má se za to, že...""<br>· např. určení otcovství, určení smrti nezvěstného...<br>o nevyvratitelné - nelze prokázat opak, nelze vyvrátit; „platí, že...""<br>- např. neuvede-li se, na jaký čas se právnická osoba ustavuje, platí, že je ustavena na dobu neurčitou<br><br>Fikce<br>- na rozdíl od domněnek jsou fikce zvláštními instituty, kterými si právo vypomáhá tam, kde je třeba, aby se překlenula - finguje se určitá skutečnost (tj. neexistuje/vymyšlená)<br>- smyšlenky zajišťující existenci právní figury - je zřejmé, že neexistuje, ale z praktických důvodů se však finguje - může to být cokoli vymyšleného, nebo i opak toho, co je ve skutečnosti<br>- „považuje se za..."" nebo „hledí se jako na...""<br>- § 22 - finguje se, že stát je právnická osoba, § 80 - finguje se, že člověk má bydliště tam, kde žije"

= chování osoby, jenž spočívá v projevu vůle FO/PO a dle objektivního práva je schopno vyvolat právní následky, tj. vznik, změnu, zánik PaP<br>- právní jednání vyvolává právní následky, které:<br>o jsou v něm vyjádřeny<br>o plynou ze zákona<br>o plynou z dobrých mravů, jako pravidel chování, plynou ze zvyklostí<br>o plynou ze zavedené praxe stran (§ 545)<br>- pojmové znaky právního jednání:<br>(1) vůle<br>(2) projevení vůle navenek<br>(3) vyvolání právních následků<br>- náležitosti právního jednání<br>o subjekt - musí jít o osobu ve smyslu práva (NE sdružení bez právní subjektivity), tj. musí tu být osobnost, a musí jít o svéprávnou osobu<br>o vůle - musí být svobodná, vážná, prostá omylu, a nesmí být jednáno ve stavu tísně<br>o projev - určitý, srozumitelný a v náležité formě<br>o předmět - musí jít o předmět dovolený (NE res extra commercio - nejen vesmírná tělesa, ale také zbraně, narkotika apod.) a možný (za dnešního stavu techniky)

● konání (komisivní jednání) - aktivní volní činnost <br>1) darovat (dare),<br>2) činění, činnost (facere) <br>● opomenutí (omisivní jednání) <br>1) osoba, která je povinna něco konat, nekoná svoji povinnost (non facit) <br>2) osoba má nějaké právo, je k něčemu oprávněna, ale zdrží se (omittere) a nevyužije své právo <br>3) osoba má nějaké právo, je k něčemu oprávněna, ale strpí (pati), aby někdo jiný její právo omezoval <br><br>● výslovné - slovy, písemně<br>● konkludentní - jiným způsobem, který nevzbuzuje pochybnosti o tom, co chtěl jednající projevit, vyjádřit (§ 546)<br>- roztrhání závěti<br>● mlčení = nevýslovné jednání, osoba nedělá nic, resp. mlčí (na rozdíl od konkludentního jednání) - je to zvláštní druh nekonání<br>- neplatí obecná zásada, že kdo mlčí, ten souhlasí<br>- mlčení neznamená projevení vůle -> může být projevem vůle jen pokud z něj lze vyvodit, že se skutečně jedná o projev vůle (určitého obsahu a zejména tam, kde bylo třeba jednat)

a) podle počtu stran<br>b) podle kauzy<br>c) podle adresnosti<br>d) podle toho, zda je jednáno mezi živými, či pro případ smrti<br>e) podle úplatnosti<br>f) podle formálnosti<br>g) podle toho, zda jde o jednání pojmenované, či nepojmenované

● jednostranná (závěť, veřejný příslib, výpověď) - vzniká učiněním, resp. prohlášením<br>● dvoustranná, resp. vícestranná (smlouva) - vznik v okamžiku, kdy své právní jednání učinila poslední z kontrahujících stran

● kauzální - kauza je obsažena, existuje a hlavně je třeba ji dokázat<br>● abstraktní - není vyjádřena, nemají kauzu (např. závazky z cenných papírů, skripturní závazky)<br>- důležité je zejména dokazování kauzy - vzniku a trvání závazku nevadí, není-li v něm kauza vyjádřena, v případě sporu musí ale věřitel kauzu dokázat (výjimkou je kauza z cenného papíru)

● adresovaná - určena adresátovi/adresátům<br>- předpokladem jejich perfekce je dojití oné osobě, projev vůle jednajícího dosáhne do dispoziční sféry adresáta (dojitím či doručením se rozumí dosáhnutí projevu vůle do disposiční sféry)<br>- stačí, aby měl adresát možnost se s projevem vůle seznámit ✘ nemusí (př. záměrně nevybere dopisní, mailovou schránku)<br>právním jednáním vůči nepřítomné osobě <br>- právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.<br>- domněnka dojití: má se za to, že zásilka došla třetí pracovní den; byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den<br>● neadresovaná<br>- nemají žádného adresáta - jsou perfektní svým učiněním<br>- není nutné dosáhnutí do disposiční sféry, neboť není žádný adresát<br>- např. připojení podpisu jednajícího má vliv pouze na platnost jednání, ne na jeho vznik<br>- závěť je neadresované právní jednání

● právní jednání mezi živými (inter vivos) - smlouva<br>● právní jednání pro případ smrti (mortis causa) - závěť, darování pro případ smrti

● Úplatná - PJ, při kterých si jednající dá od jiného slíbit nějaké vzájemné plnění, bud v penězích, nebo v jiné majetkové hodnotě (kupní, směnná, smlouva o dílo aj.)<br>● Bezplatné - plní jen jedna strana, není slíbeno ani žádáno nějaké plnění druhé strany (darování, zápůjčka)<br>● Smíšené (negotium mixum cum donatione) - druhá strana vzájemné plnění poskytne, nikoli však nerovnocenné<br>- problematika tzv. nerovných smlouv<br>1) neúměrné krácení (§ 1793 an.) - ochrana slabší strany před právním jednáním, které by bezdůvodně zkracovalo její práva v hrubém nepoměru (terminus technicus)<br>2) lichva (§ 1796 an.) - právní jednání, které zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit nebo poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru

● Formální - zákon předepisuje formu právního jednání<br>● Neformální - takové, pro které zákon, ani ujednání stran žádnou formu nestanoví

● Pojmenovaná (nominátní/typická) - typizované, resp. výslovně upravené v zákoně jako typ smlouvy<br>● Nepojmenovaná (innominátní/atypická) - OZ pojmenovává jako závazky, nikoliv jako smlouvy

● Synallagmatické - vzájemná povinnost stran plnit, plnění se může domáhat jen ten, kdo již splnil<br>- vyžaduje, aby byly závazky stran vzájemně podmíněné a tedy aby měly strany povinnost vzájemně plnit současně <br>- např. kupní smlouva <br>● Asynallagmatické - není u nich vzájemná vázanost plnění<br>- např. darovací smlouva - plní pouze dárce (obdarovaný sice dar musí přijmout, ale to na povaze daru jako asynallagmatu nic nemění) - právní poměr založený darováním trvá i do budoucna<br>- smlouva o výpůjčce

- obsahem právního jednání rozumíme tzv. složky právního jednání:<br>a) Podstatné (essentialia negotii) - bez nich by právní jednání nebylo hotové (imperfektní) - jsou nezbytné pro existenci právního jednání<br>o kupní smlouva - předmět, kupní cena (co a za kolik)<br>o typové obligace (§ 2055 - 2893) - podstatné náležitosti v prvním ustanovení každého závazku<br>o atypické obligace - samy strany si ujednají bez ohledu na pravidla OZ - je potřeba dovodit z obsahu jednání nebo z vůle jednajících stran - co je tak důležité, že dohoda o tom by smlouva nebyla hotová<br>o jednostranné právní jednání - pořízení pro případ smrti (ustanovení dědice a další dovoditelné nezbytné složky)<br>b) Pravidelné (naturalia negotii) - zpravidla se v právním jednání objevují, nejsou-li ovšem - nemá to negativní vliv na právní jednání, ujednání o nich nahradí zákon - zejména ujednání o čase a místě plnění<br>c) Nahodilé (accidentalia negotii)<br>- obsaženy v právním jednání jen občas - podmínka, doložení času a příkaz

1) Podmínka (conditio)<br>= právní následky jednání jsou závislými na skutečnosti, o které v době právního jednání není jednajícímu známo<br>o pozitivní / negativní<br>o odkládací (suspensivní) - nastoupení právních následků jednání je závislé na jejím splnění<br>o rozvazovací (rezolutivní) - s jejím splněním pominou již nastalé právní následky<br>o pendentní podmínka - podmínka v době, kdy není jisté, zda se splní či ne<br>- v případě pochybností je podmínka spíše odkládací než rozvazovací<br><br>2) Doložení času (dies) <br>- stanovení budoucí jisté události, na které podle určení stran závisejí účinky právního jednání<br>- rozlišujeme:<br>a) čas, od kterého účinky počínají (dies a quo) - stejné účinky jako suspenzivní podmínka <br>b) čas, od kterého účinky končí (dies ad duem) - stejné účinky jako rezolutivní podmínka<br>- od podmínky se odlišuje svou jistotou, že událost nastane, nevíme však kdy<br><br>3) Příkaz (modus)<br>- u bezplatných právních jednáních (zejm. darování, závěť)<br>- ten, kdo disponuje majetkovou hodnotou vůči osobě, která by ji měla bezplatně získat, dává této osobě příkaz - ukládá jí, aby do jisté míry namísto vzájemného plnění něco vykonala<br>a) Darování - dárce může požadovat splnění příkazu, pokud již sám splnil (převedl vlastnické právo)<br>b) Závěť<br>- jako rozvazovací podmínka - zůstavení práva je zmařeno, nezachová-li se dědic podle příkazu<br>- není-li možno příkaz splnit, má být přednostně splněn alespoň tak, jak je to možné, pokud není možné ani to, nepřihlíží se k němu (jako by nebyl dán, není)<br>- plnění příkazu vůči právnické osobě, veřejný prospěch

- na právní jednání je řada požadavků nebo-li náležitostí, které mohou být podmínkou samotné existence, vzniku nebo platnosti<br>- náležitosti subjektu, vůle, projevu vůle a předmětu

"1) subjekt musí mít právní osobnost (= je způsobilost mít v mezích právního řádu PaP)<br>- nemožnost vzdání se právní osobnosti a svéprávnosti - ke vzdání se právní osobnosti/svéprávnosti se nepřihlíží<br>2) osoba musí být dostatečně svéprávná alespoň pro ono právní jednání<br>§ 15 svéprávnost= způsobilost nabývat vlastním právním jednáním práva a zavazovat se k povinnostem (právně jednat)<br>§ 581: „Není- li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá."""

= psychický, vnitřní vztah jednajícího, zájem o dosažení určitého výsledku/následku <br>- rozdíl mezi právním jednáním (darování) X společenskou úsluhou (nabídnutí sklenice limonády)<br>- vnitřní pohnutka, motiv jednání jsou irelevantní<br><br>- vůle musí být:<br>a) svobodná<br>- musí být prosta fyzického i psychického násilí (bezprávná výhrůžka)<br><br>b) vážná<br>- o právní jednání nejde, nebyla-li zjevně projevena vážná vůle<br>- simulace je dvojího typu:<br>1) absolutní simulace - předstírání právního jednání bez vůle právně jednat<br>- např. smlouva učiněná žertem/ při výuce<br>2) relativní simulace (tzv. zastírající a zastřené jednání) - jedná se o případ dvou rozdílných vůlí, resp. právních jednání, z nichž jenom jedna je projevena<br>- můžeme určitým způsobem právně jednat (zastírající jednání), ale přitom mít jinou vůli, než jakou projevujeme navenek (zastřené jednání)<br>o zastírající - simulované<br>o zastřené - disimulované<br>- právně relevantní je jednání zastřené <br>- např. uzavřu kupní smlouvu (zastírající), ale ve skutečnosti chci darovat (zastřené) - platí darování<br><br>c) prosta omylu<br>- omyl podstatný (předmět, jakost plnění, osoba, jednání samo) ✘ omyl nepodstatný (vedlejší okolnosti)<br>- omyl prostý ✘ úmyslný (lest)<br>- právně relevantní je:<br>· omyl je úmyslný (vždy a bez ohledu na to, čeho se týká)<br>· omyl v podstatných náležitostech, přičemž druhá strana o omylu jednajícího musela vědět nebo jej způsobila<br>- ve vedlejších okolnostech nezpůsobuje neplatnost, ale právo na přiměřenou kompenzaci<br><br>d) bez tísně, vzájemný poměr vůle a jejího projevu

(1) určitý <br>= lze bezpochybně určit čeho se týká, jaká práva mají vzniknout, co je předmětem<br>- neurčitý - jen takový projev, jehož obsah nelze zjistit ani výkladem<br>(2) srozumitelný<br>- absolutní (pro každého) ✘ relativní (pro někoho)<br>- jen absolutní nesrozumitelnost má negativní právní následky - zdánlivé právní jednání <br>- nedostatečná určitost i srozumitelnost může být dodatečně vyjasněna - závada v projevu se zhojí<br>(3) náležitá forma<br>- zásada bezformálnosti právního jednání - každý si může zvolit pro své právní jednání libovolnou formu <br>- svoboda volby formy omezena jen zákonem (kogentní normou) nebo dohodou s druhou stranou<br>- nedostatek formy mohou strany zhojit dodatečně <br>a) ústní forma: rodinné právo - uzavření manželství, uznání otcovství<br>b) písemná forma: psaná, vnímatelná podoba na takřka jakémkoli materiálu <br>- písemnou formu vyžaduje zákon pro PJ, kterým se zřizuje nebo převádí věcné právo k nemovité věci <br>o veřejná listina: vydaná orgánem veřejné moci/zákon ji tak označí - notářský zápis<br>- vyžadováno u pořízení závěti nezletilým, modifikační smlouva ohledně společného jmění manželů (např. zrušení SJM)<br>o soukromá listina: každá, která není veřejnou listinou, pokud se dovolávám její skutečnosti, musím dokázat pravost (nezfalšovaná) a správnost (nevypovídá o skutečnosti lživě)

= to, čeho se právní jednání týká, popř. to, čeho se týkají práva a povinnosti právním jednáním založené<br>- musí být možný a dovolený<br>a) nemožnost počáteční - při právním jednání<br>b) nemožnost následná - v čase, kdy má dojít ke splnění závazku<br>- nedovolenost = plnění není možné z nějakého právního důvodu, zejm. vylučuje-li to zákon<br>- nedovolenost právního jednání = situace, kdy je právní jednání zakázáno

= dvoustranné, resp. vícestranné, právní jednání, k jehož vzniku je zapotřebí shodného projevu vůle dvou, resp. více smluvních stran ohledně celého obsahu smlouvy, a jehož podstatou je konsens<br>- prvky:<br>1) konsenz = shoda alespoň dvou stran, ale i podstata vázanosti smluvních stran<br>2) závaznost smluvních projevů vůle stran<br>3) vnitřní přesvědčení kontrahentů o vlastní závaznosti smluvním projevem<br>- účel smlouvy (§ 1724) - smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy, ale i tím, co vyplývá ze zákona, dobrých mravů, zvyklosti a praxe<br>- smlouva nezakládá jen závazek, ale i věcné právo, např. služebnost, dědické právo<br>- ustanovení o smlouvách dopadají i na taková právní jednání, jaká jsou učiněna jinak, než smlouvou (veřejný příslib, slib odškodnění, vydání cenného papíru) i na právní jednání učiněná smluvními stranami (výpověď, odstoupení od smlouvy), ale také třeba na smlouvy v rodinném právu (dohoda rozvedených manželů o výživném)<br>- smlouvou se práva a/nebo povinnosti zakládají (vznikají),<br>X dohodou se mění nebo ruší<br>X ujednání je shoda o té které jednotlivosti v rámci smlouvy nebo dohody

a) pacta sunt servanda<br>b) dobrá víra (§ 7)<br>c) povinnost jednat poctivě (§ 6)<br>- nikdo se nemůže dovolávat své vlastní nepoctivosti<br>d) autonomie vůle<br>- dispozitivnost zásadně všech ustanovení (pouze pokud to není zákonem zakázáno a neporušuje dobré mravy, veřejný pořádek, postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti)<br>- dispozitivnost je v oblasti kontraktace - smlouva nemusí vzniknout jen způsobem předvídaným v OZ, ale i třeba faktickou akceptací návrhu (§ 1744)<br>e) předsmluvní odpovědnosti (§ 1728 an.)<br>f) zásada bezformálnosti smluv (§ 559)<br>- libovolná forma, pokud to zákon nestanoví nebo si strany nedohodly<br>g) v pochybnostech ve prospěch platnosti smlouvy (§ 574)<br>- na právní jednání je v pochybnostech třeba nahlížet jako na platné<br>h) ochrana slabší smluvní strany<br>- pro některé případy má OZ ochranná kogentní ustanovení (ale nikdy nejde o absolutní neplatnost, tj. chráněná strana se musí dovolat)<br><br>zvláštní institut smluvního přímusu<br>- smluvní přímus neboli kontraktační povinnost s ohledem na zásadu autonomie vůle neexistuje - tedy neexistuje povinnost osob se zavazovat smlouvou<br>- výjimky: povinnost kontrahovat může být založena zákonem (oblast pojištění) nebo smlouva, kterou se osoba sama zaváže vůči jiné osobě, že bude kontrahovat tu či onu smlouvu

= proces začínající vznikem návrhu (nabídky) na uzavření smlouvy, pokračující jeho přijetím a končící dojitím přijetí tomu, kdo návrh učinil<br>- podstatou smlouvy: konsens vyjadřující shodnou vůli stran neboli kontraktační úmysl (shoda o tom, že chci být vázán)<br>1) negociace<br>2) oferta<br>3) akceptace

= předsmluvní jednání<br>- vyjednávání budoucích smluvních stran o obsahu, resp. o PaP, jimiž mají v úmyslu se zavázat<br>- pokud jednající jedná jako by chtěl smlouvu uzavřít, ale úmysl takový nemá, odpovídá za veškerou újmu<br>- rovněž pod sankcí náhrady škody je postiženo jednání, kdy lze s vysokou pravděpodobností očekávat uzavření smlouvy, to strana bezdůvodně odmítne = jedná nepoctivě - ukončí jednání, aniž má pro to spravedlivý důvod <br>- jednající má povinnost sdělit všechny okolnosti pro uzavření smlouvy, o kterých ví nebo musejí vědět

= adresované právní jednání, které je perfektní až v okamžiku dojití do disposiční sféry - tzv. teorie dojití, musí splňovat náležitosti:<br>o kdo činí (navrhovatel, oferent) + komu adresuje (adresát, oblát - zatím nikoli akceptant)<br>o podstatný obsah (náležitosti, tj. o čem smlouva má být)<br>o zřejmá smluvní vůle (vůle být vázán smlouvou)- z oferty plyne vůle navrhovatele být smlouvou vázán, bude-li přijata<br><br>Lhůta pro přijetí oferty:<br>- uvádí běžně oferent v nabídce, pokud není lhůta určena, OZ stanovuje podpůrně délky pro přijetí oferty:<br>- nabídka musí být přijata bezodkladně<br>- nabídka učiněná v písemné formě vůči nepřítomné osobě musí být přijata ve lhůtě uvedené v nabídce, jinak lze přijmout v době přiměřené povaze smlouvy a rychlosti prostředků, jež navrhovatel použil pro zaslání<br>- lhůta k přijetí oferty běží, když se projev vůle oferenta obsahující návrh na uzavření smlouvy stal ofertou = od okamžiku dojití<br><br>Zánik oferty<br>o odmínutím, smrtí nebo pozbytím svéprávnosti některé ze stran, uplynutím lhůty k přijetí oferty, zrušení oferentem<br><br>Odvolání nabídky<br>- neodvolatelnost: je-li to v ní výslovně vyjádřeno / strany se tak dohodnou/ plyne-li to z jednání stran o uzavření smlouvy<br>- i když je nabídka odvolatelná, nelze-ji odvolat ve lhůtě určené pro její přijetí, ledaže se to v nabídce vyhradí.<br>- nabídku nelze odvolat, pokud je v ní vyjádřena neodvolatelnost<br>- každou nabídku lze zrušit, pokud zrušovací projev dojde 2. straně před nabídkou nebo aspoň současně s ní<br>- ofertu je také možné výslovně odmítnout, nebo nechat bez povšimnutí<br>(některé zákony stanoví, že strana souhlasí, i bez souhlasu, pokud do např. 2 měsíců nedá nesouhlas - operátoři, banky...)

- nabídka je přijata, pokud s ní oblát projeví souhlas vůči navrhovateli včas (ve lhůtě uvedené oferentem/ stanovené podpůrně zákonem) <br>- i pozdní přijetí nabídky má účinky včasného přijetí, pokud navrhovatel bez zbytečného odkladu <br>(1) tím ústně vyrozumí druhou stranu (výslovná akceptace)<br>(2) oblát se začne chovat ve shodě s nabídkou (konkludentní akceptace)<br>- mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou (výjimkou změna obchodních podmínek)<br>- projev vůle obsahující podstatné dodatky, výhrady, omezení nebo jiné změny je odmítnutím nabídky a považuje se za novou nabídku<br>- za přijetí nabídky se považuje i její přijetí s dodatky či odchylkami, které nemění její podstatu, jestliže navrhovatel takové přijetí nabídky bez zbytečného odkladu neodmítne <br>- faktická akceptace nabídky - neboli konkludentní akceptace nevyžaduje slovní souhlas s ofertou a k uzavření smlouvy dochází konkludentním přijetím nabídky tak, že se akceptant podle oferty fakticky zachová (zejm. poskytne-li nebo přijme-li plnění)<br>- při nabídce určené více osobám je smlouva uzavřena, přijmou-li nabídku všechny tyto osoby (jestliže bylo úmyslem navrhovatele, aby se stranou smlouvy staly všechny tyto osoby)

- smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti, tj. dojitím akceptace do dispoziční sféry oferenta<br>- souhlasný projev obláta se stává akceptací v okamžiku, kdy dojde do disposiční sféry oferenta<br>- akceptace je rovněž jako oferta adresovaným právním jednáním a stává se perfektním v okamžiku dojití adresátovi (v tomto případě oferentovi)<br>- včasné přijetí návrhu nabývá účinnosti okamžikem, kdy dojde navrhovateli

- oferent = osoba, činící nabídku jiné osobě<br>- oblát = osoba, které je učiněna nabídka

● dražba - OZ považuje dražbu za smlouvu - smlouva uzavřena příklepem, již učiněná nabídka se zruší podáním vyšší nabídky<br>● veřejná soutěž o nejvhodnější nabídku - vyhlašovatel soutěže činí výzvu k podávání nabídek tím, že vyhlásí neurčitým osobám soutěž o nejvhodnější nabídku<br>- vyhlašovatel soutěže vymezí v písemné formě alespoň obecným způsobem předmět plnění a zásady ostatního obsahu zamýšlené smlouvy a určí způsob podávání nabídek a lhůtu, do které lze nabídky podat i lhůtu pro oznámení vybrané nabídky<br>- podmínky soutěže vhodným způsobem uveřejní<br>● veřejná nabídka - nahrazuje termín veřejný návrh<br>- jde o projev vůle navrhovatele, kterým se obrací na neurčité osoby s návrhem na uzavření smlouvy<br>- smlouva je uzavřena s tím, kdo včas a v souladu s veřejnou nabídkou navrhovateli nejdříve oznámí, že veřejnou nabídku přijímá

- nutné rozlišovat obsah právního jednání, smlouvy a závazku - nejedná se o totéž<br>● typové smlouvy - ustanovení upravující jednotlivé typy smluv se použijí na smlouvy, jejichž obsah obsahuje podstatné náležitosti smouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těcho smluv<br>● netypová smlouva - s ohledem na zásadu autonomie vůle si strany mohou uzavřít jakoukoliv smlouvu<br>- bezúplatnost smlouvy - je-li smlouva bezúplatná má se za to, že se dlužník chtěl zavázat spíše méně než více<br>- smluvní strany mohou rovněž část obsahu smlouvy výslovně odkázat na tzv. obchodní podmínky<br><br>Účinky smluv (§ 1759)<br>- smlouva má pouze právní následky jen vůči smluvním stranám - výjimka (smlouva ve prospěch třetí osoby)<br>- smlouva strany zavazuje, lze ji změnit nebo zrušit jen se souhlasem všech stran, anebo z jiných zákonných důvodů<br>- § 1764: změní-li se po uzavření smlouvy okolnosti do té míry, že se plnění pro některou ze stran stane obtížnější, nemění to nic na její povinnosti splatit dluh<br>- § 1765: dojde-li ke změně okolností tak podstatné, že založí v postavení stran zvlášť hrubý nepoměr neúměrným zvýšení nákladů/ neúměrné snížení hodnoty předmětu, lze se domáhat obnovení jednání o smlouvě

● dvoustranné ✘ vícestranné<br>● pojmenované (typizované) ✘ nepojmenované <br>● konsenzuální - kauza se realizuje již samotným uzavřením smlouvy (např. příkazní smlouva)<br>✘ reálné - ke vzniku je kromě konsensu třeba ještě faktické jednání, předání předmětu; poskytnutí věci (např. smlouva o půjčce, tato a obdobné smlouvy zavazují k vrácení, proto je třeba nejprve předat)<br>● formální - vyžadující určitou formu <br>✘ neformální - obecně platí zásada bezformálnosti smluv<br>● úplatné (onerózní) ✘ bezúplatné (lukrativní) - nelze je vykládat v neprospěch osoby, která se zavázala k bezplatnému plnění (§ 1747)<br>● synallagmatické<br>- plnění obou stran je na sebe vzájemně vázáno (povinnost plnit je podmíněna současným vzájemným plněním)<br>✘ asynallagmatické<br>● jednorázové (koupě) ✘ opakující se (plnění vyživovací povinnosti) ✘ trvalé plnění (nájem)

● adhezní smlouvy - smluvní podmínky stanoví jedna smluvní strana a druhá má pouze možnost je přijmout, nebo nepřijmout<br>● smlouva o smlouvě budoucí<br>- alespoň jedna strana zavazuje uzavřít na výzvu druhé strany v ujednané lhůtě (jinak do 1 roku; nevyzve-li oprávněná strana závaznou stranu včas, povinnost uzavřít budoucí smlouvu zaniká)<br>- obsah je ujednán alespoň obecným způsobem - není nutné, aby se dohodly na podstatných náležitostech<br>- povinnost uzavřít budoucí smlouvu - soud určí obsah smlouvy mezi stranami, pokud není uzavřena<br>● smlouva ve prospěch třetí osoby - dlužník se zaváže, že nebude plnit věřiteli, ale třetí osobě<br>● smlouva o plnění třetí osoby - dlužník se zaváže, že se u třetí osoby přimluví, aby plnila věřiteli

- ústřední téma unijní úpravy<br>- jádro spotřebitelské legislativy tvoří několik základních okruhů otázek:<br>(1) Ochrana spotřebitele před zneužívajícími - nekalými ujednáními ve smlouvách, ochrana spotřebitele při uzavírání spotřebitelského účtu, při podomním prodeji, při internetovém obchodu...<br>(2) Ochrana zdraví a bezpečnosti- zvýšení bezpečnosti prodeje výrobků (hraček, potravin aj.)<br>(3) Ochrana ekonomických zájmů spotřebitelů - právo na náhradu škody, právo na pravdivé informace<br>- pětice základních práv spotřebitele:<br>1. právo na ochranu zdraví a bezpečnosti<br>2. právo na ochranu hospodářských zájmů<br>3. právo na náhradu utrpěné škody<br>4. právo na informace a vzdělání<br>5. právo sdružovat se k ochraně svých zájmů<br>- skupina Acquis Group - příprava nové horizontální směrnice o ochraně spotřebitelů před určitými aspekty nepoctivých obchodních praktik<br>- upouští od koncepce minimální harmonizace a nahrazuje ji koncepce úplné harmonizace

= spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná (§ 419)<br>- spotřebitelem je pouze FO

= kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele<br>- pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 se za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele

= smlouvy uzavřené mezi spotřebitelem a podnikatelem<br>- ustanovení OZ reflektuje evropskou směrnici o právech spotřebitelů <br>- není ze zákona možné odchýlit se v neprospěch spotřebitele<br>- každé ujednání, které lze vyložit více způsoby, se vždy vykládá ve prospěch spotřebitele<br>- smlouva musí být jednoznačná a srozumitelná<br><br>Distanční smlouvy a závazky ze smluv uzavřených mino obchodní prostory <br>= smlouvy uzavírané na dálku, tedy za použití komunikačních prostředků <br>- podnikatel má povinnost sdělit spotřebiteli před uzavření smlouvy informace nad rámec informací - př. záloha, náklady na komunikaci na dálku, údaje o veškerých daních a poplatcích, lhůty odstoupení (předsmluvní informace)<br>- podnikatel nemůže plnit povinnost ze smlouvy dříve, než uplyne lhůta pro odstoupení<br>- podnikatel musí vždy spotřebiteli poskytnout v písemné formě návrh smlouvy, kterou může poté spotřebitel potvrdit<br><br>Odstoupení<br>- lhůta pro odstoupení od smlouvy uzavřené na dálku je 14 dní ode dne převzetí zboží, dodáním poslední dodávky zboží nebo v případě pravidelné opakované dodávky, ode dne převzetí první dodávky<br>- nebyl-li spotřebitel poučen o právu odstoupení, může odstoupit do 1 roku a 14 dnů od počátku běhu lhůty, nebo ode dne, kdy byl o odstoupení poučen<br>- z taxativně stanovených důvodů nemůže spotřebitel odstoupit (§ 1837)<br>- odstoupení od služby, kterou podnikatel začal plnit před uplynutím lhůty, uhradí spotřebitel pouze poměrnou část sjednané ceny<br>- spotřebitel odpovídá za snížení hodnoty zboží, které vzniklo nakládáním jiným než předepsaným způsobem<br><br>Vrácení zboží či peněz v případě odstoupení<br>- v případě odstoupení má spotřebitel povinnost vrátit zboží, které obdržel do 14 dnů od odstoupení<br>- podnikatel má povinnost vrátit spotřebiteli veškeré finanční prostředky, včetně nákladů na dodání stejným způsobem, jak je přijal<br><br>Neobjednané plnění (§ 1838)<br>- obdrží-li spotřebitel zboží bez objednávky, stává se poctivým držitelem - nemusí nic vracet či upozorňovat

§ 1812 (1): Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele příznivější.<br>§ 1812 (2): K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje.<br>§ 1813: Má se za to, že zakázána jsou ta ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.<br>- to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem<br>- konkrétně (§ 1814):<br>a) vylučují nebo omezují spotřebitelova práva z vadného plnění<br>b) zakládají podnikateli právo odstoupit od smlouvy bez důvodu, zatímco spotřebiteli nikoliv<br>c) dovolují podnikateli, aby ze své vůle změnil práva či povinnosti stran<br>d) zbavují spotřebitele práva podat žalobu<br>§ 1815: K nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.<br>- podnikatel má důkazní břemeno, že to není nepřiměřené<br>§ 1811 (1): Veškerá sdělení vůči spotřebiteli musí podnikatel učinit jasně a srozumitelně v jazyce, ve kterém je uzavírána smlouva.<br>§ 1811 odst. 2: Spotřebitel musí být řádně a předem informován:<br>- totožnost/ označení zboží nebo služby/ způsob platby a dodání/ náklady na dodání/ údaje o právech vznikajících z vadného plnění<br>- nepoužije se na smlouvu uzavíranou za účelem vyřizování každodenních záležitostí každodenního života, pokud má dojít k vzájemnému plnění bezprostředně po jejím uzavření<br>- v případě špatné informovanosti není následkem neplatnost, ale možnost spotřebitele odstoupit od smlouvy bez postihu - právní účinky odstoupení vyvolává doručení (teorie dojití)<br>§ 1817: podnikatel nesmí od spotřebitele požadovat další platby, pokud předmět plnění již byl splněn, či nebylo ujednáno jinak

- novelizace zákona o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů ustanovila absolutní zákaz sjednávání rozhodčích doložek mezi spotřebitelem a podnikatelem<br><br>Mimosoudní řešení spotřebitelských sporů<br>- subjektem zajišťujícím tzv. ADR je Česká obchodní inspekce<br>- cílem mimosoudního řešení spotřebitelských sporů je dospět ke smírnému urovnání sporu a dohodě stran<br> - návrh na zahájení mimosoudního řešení sporu může podat pouze spotřebitel<br>- spory z kupních smluv a smluv o poskytování služeb

● Evropská organizace spotřebitelů<br>● Občanské sdružení spotřebitelů TEST<br>● Česká obchodní inspekce<br>● Česká zemědělská a potravinářská inspekce<br>● Státní ústav pro kontrolu léčiv

= smlouvy, které nejsou výsledkem vyjednávání obou stran o jejím obsahu, ale vznikly tak, že pouze jedna strana předložila straně druhé hotový text - druhá strana buď souhlasí či odmítne <br>- adhezní smlouvy i tzv. formuláře (např. uzavření smlouvy s mobilním operátorem, pojištění, bankovní účet, dodávka plynu aj.)<br><br>Doložka k adhezní smlouvě:<br>- ke smlouvě je možné připojit doložku (jakékoliv ujednání) upravující obchodní podmínky mimo rámec smlouvy - platná pouze tehdy, pokud s ní byla slabší strana seznámena či ji musela znát<br>- je-li doložka špatně čitelná, nesrozumitelná pro osobu průměrného rozumu a způsobí-li mu újmu, je neplatná - silnější strana má dokazovací povinnost, že slabší straně obsah doložky dostatečně vysvětlila<br>- zvláště nevýhodná doložka je neplatná<br>- pokud se strany odchýlí od § 1799 - 1800, nepřihlíží se k odchýlení ✘ mezi podnikateli se přihlíží, pokud odchýlené jednání hrubě neodporuje obchodním zvyklostem a zásadě poctivého obchodního styku

1) výklad má být srozumitelný průměrně rozumnému člověku<br>2) právní jednání je třeba vždy posoudit podle obsahu - avšak má-li být jedním právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle zastřeného právního jednání<br>3) nepodaří-li se právní jednání vyložit z toho, co je vyjádřeno slovy nebo jiným způsobem, je třeba jednání vyložit podle úmyslu jednajícího, za předpokladu, že tento úmysl byl druhé straně znám nebo o něm musela vědět<br>4) není-li možné zjistit úmysl jednajícího, přizná se právnímu jednání takový význam, jaký by mu zpravidla dávala osoba v postavení adresáta volního projevu <br>5) tam, kde jsou strany v dlouhodobějším či opakovaném kontaktu, je možné při výkladu právního jednání přihlédnout i k praxi, kterou si již strany zavedly, k tomu, co jednání předcházelo, co strany daly následně najevo, jaký obsah a význam (subjektivně) právnímu jednání přisuzují<br>6) pokud některý použitý výraz připouští vícerý význam, jde tato obtíž na vrub toho, kdo se takto vyjádřil jako prvnu<br>7) přihlíží se k obchodním zvyklostem a zvyklostem daného odvětví, pokud to strany či zákon nevyloučí, má tato zvyklost přednost před kogentní normou, podnikatel se může zvyklosti dovolat, pokud prokáže, že 2. strana zvyklost musela znát<br>8) nepodaří-li se právní jednání vyložit a zůstane neurčité, je to sankcionováno zdánlivostí právního jednání <br>- problematika smlouvy konkludentní: jsou pochyby o tom, jakou vůli chtěl jednající vyjádřit - dnes se přikláníme dle zásady in favorem negotii - výklad ve prospěch právního jednání

"● standardní metody<br>a) jazykový výklad (gramatika)<br>b) logický výklad (jestli dává smysl)<br>- argumentum a contrario (důkaz opakem)<br>- argumentum per eliminationem (důkaz vyloučením) <br>- argumentum a fortiori (důkaz silou) - a minori ad maius ✘ a maiori ad minus<br>- argumentum ad absurdum (až k nesmyslu) <br>- argumentum a simili (podle podobnosti) - ""jiný podobný"", ""obdobně"" <br>c) systematický výklad (celek)<br>- doslovný výklad<br>- rozšiřující (extenzivní) výklad<br>- zužující (restriktivní) výklad<br>● nadstandardní metody <br>a) historický výklad (zjištění úmyslu zákonodárce)<br>b) teleologický výklad (účel a smysl právní úpravy)<br>c) komparativní výklad (srovnání s pávem jiných zemí)"

1) zdánlivost<br>2) neplatnost<br>3) neúčinnost

"- perfekcí se rozumí hotovost právního jednání <br>- není-li právní jednání perfektní (nebylo doručeno), neexistuje - právní jednání zdánlivé (non negotium)<br>- ke zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží<br>- o zdánlivé jednání jde tehdy, nejsou-li splněny zvláštní náležitosti projevu vůle, jež jsou podstatou každého právního jednání <br>- absence vůle, chybějící vážná vůle, neurčitost či nesrozumitelnost, nehotovost, ""nepřihlíží se k"""

"3 skupiny vad:<br>1) chybějící vůle jednající osoby - jednající osoba postrádá řádnou vůli jak v případě:<br>a) kdy je k projevu vůle donucena fyzickou silou (vis absoluta) -> jednání je zdánlivé<br>b) nebo zásadně ovlivněna hrozbou fyzického nebo psychického násilí (vis compulsiva) -> jednání není zdánlivé, po právu existuje, ale je relativně neplatné<br> <br>2) chybějící vážná vůle<br>a) absolutní simulace - předstírání právního jednání bez vůle právně jednat<br>2) relativní simulace (tzv. zastírající a zastřené jednání) <br><br>3) není-li možné pro jeho neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit obsah právního jednání, a to ani výkladem <br>- konvalidace (napravení) - může se ale uplatnit fikce existence právního jednání, pokud si strany dodatečně vyjasní obsah<br><br>4) nehotovost právního jednání<br><br>5) když OZ používá výraz ""nepřihlíží se k"" - závada v povaze, účelu, cíli (ne podstaty) <br><br>6) zvláštní případ zdánlivosti - manželství (§ 677)"

- je třeba snažit se hledět na právní jednání především jako na platné, resp. spíš jako na existující než zdánlivé (in favorem negotii) <br>- neplatností čili nulitou se rozumí negativní následek vady právního jednání <br>- vada spočívá v nedostatku některé náležitosti, kterou zákon či strany pro právní jednání stanoví

- rozdělení z hlediska toho, na ochranu koho je neplatnost právního jednání zákonem stanovena:<br>1) Absolutní neplatnost - na ochranu veřejného zájmu<br>- neplatnost od počátku - není třeba namítat (!) ani se dovolat<br>- soud jedná ex offo - přihlédne k neplatnosti právního jednání<br>- většinou rozhodnuto jako předběžná otázka (např. žaloba na vydání věci, protože byla uzavřena kupní smlouva, a prodávající odmítá vydat, protože tvrdí, že z nějakého důvodu je smlouva ve zjevném rozporu s dobrým mravům - soud musí rozhodnout, zda smlouva je nebo není platná (jako předběžnou otázku) a pak rozhodně o vydání)<br>- důvody AN: je taxativně vymezeno<br>o od počátku nemožné plnění<br>o zjevný rozpor s dobrými mravy<br>o odporuje zákonu, přičemž zjevně porušuje veřejný pořádek<br><br>2) Relativní neplatnost - na ochranu zájmu určité osoby<br>- dovolat se neplatnosti PJ může jen tato osoba <br>- pokud se oprávněná osoba neplatnosti nedovolá, je právní jednání platné <br>- dovolání neplatnosti má účinky ex tunc<br>- kdo způsobil neplatnost, nesmí neplatnost namítnout a nesmí z ní uplatňovat výhody a nahradí případnou škodu (§ 579)<br>- důvody RN: není taxativně vymezeno<br>o omyl - ze lsti <br>- pokud vyvolán 3. osobou (kdy žádná strana neměla na jednání této 3. osoby podíl), jednání se považuje za platné<br>o hrozba fyzického či psychického násilí <br>o vada formy ujednané stranami (ne stanovené zákonem) - nelze, pokud již bylo plněno

"1) rozpor s dobrými mravy<br>2) rozpor se zákonem za předpokladu, že to smysl a účel zákona vyžaduje <br>3) počáteční nemožnost plnění<br>- už při uzavření smlouvy je jisté, že se splnit nedá pro nemožnost - např. tradiční modré z nebe<br>4) nedostatek potřebné způsobilosti k jednání <br>- nedostatek svéprávnosti <br>- omezeně svéprávný - podle toho, jak je omezen<br>- rovněž je právní jednání neplatné, pokud jednající není svéprávný in momento (neboli ad hoc, v okamžiku, kdy právně jedná/kontrahuje)<br>5) nedostatek formy<br>- není-li dodržena forma jednání, je neplatné<br>- vada může být dodatečně stranami „zhojena"" - tzv. konvalidace<br>- zahrnuje-li jeden projev vůle více právních jednání, neplatné jen to, které je vadné, zbytek zůstává platný<br>6) omyl <br>- právně relevantní je pouze omyl podstatný a omyl vyvolaný lstí (bez ohledu na to, zda se jedná o podstatné či vedlejší okolnosti)"

- neúčinnost právního jednání spočívá v tom, zda právní jednání dosud nevyvolalo (je neschopné) právní následky čili účinky (vznik, změnu nebo zánik PaP)<br>● jednostranná právní jednání: účinnost nastává zásadně dle ustanovení zákona (např. závěť)<br>● adresované a neadresované právní jednání:<br>- adresované právní jednání je účinné svou perfekcí, tj. v okamžik dojití do disposiční sféry adresáta - typickým příkladem je oferta a akceptace<br>- neadresované jsou perfektní svým učiněním<br>● nemovitosti:<br>o nemovitosti zapsané do veřejného seznamu - převod vlastnického práva (tj. věcněprávní účinky) nastává až v okamžiku zápisu (jedná se modus)<br>o nemovitosti nezapsané do veřejného seznamu - účinky právního jednání v okamžiku účinnosti smlouvy

1) Absolutní neúčinnost - smlouva nemá právní účinky vůbec <br>2) Relativní neúčinnost (§ 589 - 599): <br>- právní jednání nemá účinky jen vůči určité osobě<br>- institut chránící věřitele před dlužníkem - zakládá právo věřitele se domáhat, aby soud určil, že právní jednání dlužníka vůči němu nemá právní účinky<br>- i když právní jednání dlužníka obecně účinné bude, nemá však účinky vůči věřitel, pokud se svých práv vznesením odporu úspěšně dovolá (podá tzv. odpůrčí žalobou)<br>- neúčinnost se zakládá rozhodnutím o odpůrčí žalobě věřitele proti právnímu jednání dlužníka<br>- důvody neúčinnosti (§ 590 - 592): taxativně stanovené<br>1) úmysl krátit věřitele<br>2) mrhání majetkem dlužníkem<br>3) bezúplatné poskytnutí majetku třetím osobám<br>4) opomenutí, kterým dlužník pozbyl majetkové právo<br>- lze se dovolávat proti tomu, kdo s dlužníkem právně jednal (i vůči dědici)

- skutečnost, která je v určité podobě a za určitých okolností právně významná, objektivní právo ji bere na zřetel a spojuje s ní práva a právní následky<br>- druh mimovolní (bez existence vůle) právní skutečnosti, která nastává objektivně, přičemž následky, které jsou s nimi spojeny, jsou v souladu s normami práva<br>- zákon stanoví, která PaP vznikají, mění se nebo zanikají z právních skutečností nezávislých na vůli osoby - takový následek může být určeno ujednáním stran (např. doložka času právního jednání)

- vždy spojen s nějakým jiným právním jevem<br>- čas: jedná se o právní událost, kdy určitým <br>(1) během času, s jehož koncem právo spojuje určité právní následky, či <br>(2) časovým okamžikem právo spojuje právní následky (např. narození)<br><br>Počátek a konec času (význam času)<br>- pokud vzniká PaP, vzniká v počátku dne/ pokud zaniká PaP, zanikne koncem dne<br>- pokud je spojen se zánikem práva vznik práva jiného, nastává obojí ve stejnou chvíli, pokud není sjednáno jinak, právní účinek nastane na konci dne<br>- pokud se má právo konat nebo povinnost plnit v určitý den, má se tak stát v obvyklou denní dobu, pokud neplyne ze zvyklostí/praxe/ zvláštních okolností něco jiného<br>- PaP zanikají uplynutím doby, na kterou byly omezeny (např. nájemní právo)<br>- změna v osobě věřitele či dlužníka nemá vliv na běh doby nebo lhůty<br><br>Počítání času<br>- pokud je lhůta či doba určena dny, počítá se ode dne následujícího po skutečnosti mající za následek počátek lhůty/doby<br>- pokud je lhůta či doba určena týdny, měsíci nebo roky, konec připadá na den se stejným názvem nebo číslem jako den, kdy se stala skutečnost, od které se to počítá<br>- pokud takový den v měsíci není, připadne konec lhůty/doby poslední den měsíce<br>- polovina měsíce (15 dnů), střed měsíce (15. den), je-li doba nebo lhůta např. 2 a čtvrt měsíce, čtvrt se počítá až po těch 2 měsících<br>- pokud konec lhůty víkend nebo svátek → koncem nejbližší následující pracovní den<br>- lhůta nebo doba určená menší jednotkou než dny se počítá od okamžiku, kdy začne, do okamžiku, kdy skončí (určení dle hodin/minut/vteřin)<br><br>● Lhůta: dána, aby v časovém úseku bylo uplatněno nějaké právo (reklamační lhůta) nebo splněna určitá povinnost (např. žalobu na ochranu držby)<br>● Doba (od - do): časový úsek, jehož uplynutím zaniká právo nebo povinnost bez dalšího, aniž je potřeba pro vyvolání tohoto právního následku zvláště projevit vůli (např. nájem, výpůjčka)<br><br>- příklady právních událostí: početí (nasciturus - ochrana i před narozením), narození (okamžikem vznik práv, okamžik v rodném listě, jinak stanoví soud), smrt (zánik právní osobnosti - zánik práv a povinnost), dosažení věku (zletilost)

● náhoda: odvratitelné při míře pečlivosti, přírodní síly i jiné jevy - kluci kopnou míč do okna sousedního domu<br>● vyšší moc (vis maior) - neodvratitelné působení přírodních sil

"Právní domněnka<br>- vychází z určité obecné zkušenosti, založeny na pravděpodobnosti<br>- zavazují soud, aby předpokládal existenci něčeho, co není jisté, že je, nebo dokonce jisté, že není<br>o vyvratitelná - něco, co obvykle bývá, a tedy je pravděpodobné - lze však vyvrátit důkazem opaku<br>- rozpoznání v textu právního předpisu: „má se za to, že...""<br>- např. určení otcovství, určení smrti nezvěstného...<br>o nevyvratitelné - něco, co je jen pravděpodobné, ale bývá tomu tak obvykle, a tedy vhodné, aby tomu tak bylo - nelze prokázat opak, nelze vyvrátit<br>- rozpoznání v textu právního předpisu: „platí, že...""<br>- např. neuvede-li se, na jaký čas se právnická osoba ustavuje, platí, že je ustavena na dobu neurčitou (srov. § 124)."

"- na rozdíl od domněnek jsou fikce zvláštními instituty, kterými si právo vypomáhá tam, kde je třeba, aby se překlenula - finguje se určitá skutečnost (tj. neexistuje/vymyšlená)<br>- je zřejmé, že neexistuje, ale z praktických důvodů se však finguje <br>- rozpoznání v textu právního předpisu: „považuje se za..."" nebo „hledí se jako na...""<br>- pokud něco finguji, usnadním situaci, nemusím nic dokazovat, anebo vyřeším situaci, kterou někdo způsobil<br>- § 22 - finguje se, že stát je právnická osoba, § 80 - finguje se, že člověk má bydliště tam, kde žije, § 549 - když neoprávněný zmaří splnění podmínky, finguje se naopak, že splněna byla"

"o subjekt právotvorný - stát <br>o subjekt, kterému je právo určeno = adresát právních norem<br>- subjektem/osobou rozumíme nositele PaP (OZ používá pro termín subjekt synonymum osoba)<br>- osoba v právním smyslu slouží k označení souboru vlastností, díky kterým je tato osoba podle práva nositelem PaP<br>- § 17 odst. 1: „Práva může mít a vykonávat jen osoba. Povinnost lze uložit jen osobě a jen vůči ní lze plnění vymáhat.""<br>- někdo zřídí právo či uloží povinnost ne-osobě, se to přičte osobě, které podle povahy právního případu náleží<br>1) Právní osobnost (právní subjektivita) = způsobilost mít PaP, tj. způsobilost být subjektem PaP <br>2) Způsobilost k právně relevantnímu jednání = svéprávnost<br>- svým jednáním může vyvolat právní následky a být za své vlastní jednání odpovědná jen ta osoba, která má potřebné psychické předpoklady, tj. intelektuální (rozumní) a volní vyspělost<br>o svéprávnost jako způsobilost nabývat pro sebe vlastním právním jednáním práva a zavazovat se k povinnostem a způsobilost založit svou odpovědnost<br>= jednáním způsobit vznik, změnu nebo zánik PaP (u PO mluvíme spíš o způsobilosti právně jednat)<br>o deliktní způsobilost = nést nepříznivé právní následky za zaviněné protiprávní jednání"

"- FO: „Každý člověk má vrozená, již samotným rozumem a citem poznatelná přirozená práva, a tudíž se považuje za osobu. Zákon stanoví jen meze uplatňování přirozených práv člověka a způsob jejich ochrany.""<br>- přirozená práva spojená s osobností člověka nelze zcizit a nelze se jich vzdát;<br>- zákonodárce musí právní osobnost člověka vždy respektovat jako jemu vrozenou, přirozenou vlastnost, kterou mu právo nemůže upřít<br>● právní osobnost = způsobilost mít v mezích právního řádu práva a povinnosti<br>- vznik právní osobnosti FO: narozením - přiznává se rovněž nascituru, vyhovuje-li to jeho zájmům (na nascitura se hledí jako na již narozené dítě)<br>- zánik právní osobnosti FO: smrtí - je nutné prokázat úmrtním listem<br>● svéprávnost: způsobilost FO pro sebe vlastním právním jednáním nabývat práva a zavazovat se k povinnostem (právně jednat)<br>- svéprávnost vzniká postupně podle stavu rozumové a psychické vyspělosti FO<br>● deliktní způsobilost: způsobilost k zaviněným protiprávním jednáním, resp. způsobilost založit svou vlastní právní odpovědnost<br>● bydliště: FO má bydliště v místě, kde se zdržuje s úmyslem žít tam trvale"

= umělé, právem vytvořené organizační útvary odvozené od osob fyzických<br>- PO postrádá přirozené právo na uznání své právní osobnosti;<br>- PO jsou vytvořeny proto, aby sloužily zájmům člověka, a má-li se proto takový útvar stát osobou ve smyslu práva, musí jej zákon za tuto osobu konstituovat<br>= PO je společenský útvar vytvořený právem (narozdíl od člověka), který je majetkově samostatný a za nějž jednají jeho orgány<br>- vznik buďzpůsobem stanoveným zákonem nebo na základě zákona<br>- stát se v oblasti soukromého práva považuje za PO

"- každá FO má právní osobnost, resp. je způsobilá mít práva a povinnosti (srov. § 15)<br>- základní lidské právo → nelze ji omezit ani někoho zbavit - a zároveň ani sám člověk se ji nemůže dobrovolně zbavit či vzdát<br>- § 16: „učiní-li tak, nepřihlíží se k tomu."" - takové právní jednání je zdánlivé<br><br>Vznik právní osobnosti<br>- právní osobnosti FO vzniká narozením <br>- § 25: právní osobnost se rovněž přiznává počatému dítěti, narodí-li se živé a vyhovuje-li jeho zájmům<br>- vyvratitelná domněnka: má se za to, že se dítě narodilo živé (tudíž je možno prokázat opak)<br>- fikce: nenarodí-li se počaté dítě živé, hledí se na ně, jako by nikdy nebylo<br>- vznik právní osobnosti má souvislost se způsobilostí být účastníkem řízení (procesní subjektivita)<br>- OSŘ: způsobilost být účasníkem řízení má každý, kdo má právní osobnost - účastníkům vznikají procesněprávní PaP<br><br>Zánik právní osobnosti<br>- právní osobnost člověka (FO) zaniká jeho smrtí (smrt se prokazuje úmrtním listem)<br>- pokud to možné není, jsou stanovena zvláštní pravidla - prohlášení za mrtvého/nezvěstnosti/domněnce smrti (viz. A15.)"

"= způsobilost FO nabývat pro sebe vlastním právním jednání práva a zavazovat se k povinnostem (právně jednat)<br>- svéprávnost vzniká postupně podle stavu psychické vyspělosti FO<br>- § 31: „Má se za to, že každý nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, je způsobilý k právním jednáním co do povahy přiměřeným rozumové a volní vyspělosti nezletilých jeho věku."" <br><br>Plná svéprávnost (§ 30):<br>1) nabytím zletilosti<br>- dovršením 18. roku věku<br>- OZ zmiňuje i jiné věkové hranice (např. 16 let v § 35) - tyto situace ale nemají vliv na nabytí zletilosti!<br>2) uzavřením manželství<br>- nabytá svéprávnost se neztrácí ani zánikem manželství, ani prohlášením manželství za neplatné! - do té doby, než bude této osobě 18 (než bude zletilá), tak se jedná o plně svéprávného nezletilého<br>- k nabytí plné svéprávnosti však nedojde v případě zdánlivého (putativního) manželství (§ 677)<br>3) přiznáním svéprávnosti rozhodnutím soudu (§ 37) - na návrh nezletilého, pokud dosáhl věku 16 let + je osvědčena schopnost sám se živit a obstarat si své záležitosti + souhlasí zákonný zástupce <br><br>Částečná a omezená svéprávnost<br>- nezletilci mají pouze částečnou svéprávnost<br>- FO, jehož svéprávnost byla omezena rozhodnutím soudu"

- soud přizná plnou svéprávnost nezletilému, který není plně svéprávný, za následujících podmínek:<br>(1) nezletilý dosáhl věku 16 let<br>(2) jsou osvědčeny následující schopnosti nezletilého<br>- je schopen sám se živit<br>- je schopen sám obstarat své záležitosti (tj. ví, co dělá)<br>(3) zákonný zástupce nezletilého s návrhem souhlasí (tento souhlas možno nahradit souhlasem soudce)<br>- v ostatních případech (např. souhlas zákonného zástupce nelze opatřit) soud přizná svéprávnost jen tehdy, je-li to třeba z vážných důvodů v zájmu nezletilého<br>- návrh může podat nezletilý i jeho zákonný zástupce

"- význam souvisí se zánikem právní osobnosti FO, která zaniká jeho smrtí - je nutné prokázat úmrtním listem<br>- člověk má právní osobnost od narození až do smrti.<br>- okamžik smrti (momentum mortis) určuje lékařská věda<br>- definice smrti v tzv. transplantačním zákoně: nevratná ztráta funkce celého mozku, včetně mozkového kmene, nebo nevratná zástava krevního oběhu<br>- tato definice, ačkoli určená pro účely citovaného zákona, se v praxi užívá také při výkladu výrazu „smrt"" v jiných právních předpisech, vč. OZ"

"- se statusovou otázkou smrti souvisí také určení místa, kde člověk zemřel<br>- právní domněnka místa smrti pro případ, kdy je určení místa smrti obtížné či dokonce nemožné<br>- § 28 odst. 1: „Není-li známo, kde člověk zemřel, má se za to, že se tak stalo tam, kde bylo nalezeno jeho tělo.""→ vyvratitelná právní domněnka<br>- § 28 odst. 2: „Za místo, kde zemřel člověk prohlášený za mrtvého, platí to, kde naposledy pobýval živý.""→ nevyvratitelná právní domněnka, důkaz opaku není možný!<br><br>Smrt několik osob<br>- § 27: „Závisí-li právní následek na skutečnosti, že určitý člověk přežil jiného člověka, a není-li jisto, který z nich zemřel jako první, má se za to, že všichni zemřeli současně."" - vyvratitelná domněnka o současné smrti více osob, tj. zemřeli ve stejném okamžiku<br>- důležité například kvůli posouzení dědické posloupnosti"

(1) veřejná listina (§ 26 odst. 1) - tzv. úmrtní list<br>- smrt člověka se prokazuje veřejnou listinou vystavenou po prohlédnutí těla mrtvého stanoveným způsobem<br>(2) pravomocné rozhodnutí o prohlášení člověka za mrtvého (§ 26 odst. 2) - tzv. důkaz smrti<br>- pokud nelze mrtvého prohlédnout stanoveným způsobem, prohlásí člověka za mrtvého i bez návrhu soud, pokud byl člověk účasten takové události, že se jeho smrt vzhledem k okolnostem jeví jako jistá.

- jeden z druhů prohlášení za mrtvého, kdy se smrt vzhledem k okolnostem jeví jako jistá<br>= pravomocné rozhodnutí o prohlášení člověka za mrtvého<br>- pokud nelze mrtvého prohlédnout stanoveným způsobem, prohlásí člověka za mrtvého i bez návrhu soud, pokud se jeho smrt vzhledem k okolnostem jeví jako jistá<br>- v rozhodnutí určí soud den, který platí za den smrti (= fikce)<br>- např. pád letadla do moře - přinesu důkazy, že dotyčný vstoupil na palubu, a že nebyl mezi zachráněnými /nikdo se nezachránil<br><br>Následky mylného prohlášení za mrtvého (§ 76)<br>- nepřihlíží se k prohlášení za mrtvého (zánik právní osobnosti nenastal, tj. právní osobnost nezanikla)<br>- ALE manželství nebo registrované partnerství se neobnovuje

= stav, kdy je člověk nepřítomen a ani se ho nedaří vypátrat + nezvěstný nevykonává svá PaP<br>- nezvěstnost jako právní stav může vzniknout dvěma způsoby:<br>a) Nezvěstnost nastalá naplněním zákonných předpokladů = faktická nezvěstnost<br>- osoba se stane fakticky nezvěstnou, aniž ji soud prohlásí za nezvěstnou<br>- nezakládá vážné právní následky - pouze význam pro stanovení doby k prohlášení za mrtvého (7 let)<br>(1) opustí své bydliště, nepodá o sobě zprávu a není známo, kde se zdržuje<br>(2) účastníkem události, při níž byl v ohrožení života větší počet osob<br><br>b) Prohlášení za nezvěstného soudem (§ 66)<br>- účelem je ochrana nepřítomné osoby a pomoci ostatním osobám, které jsou s onou osobou spojeny a potřebují mít alespoň nezbytnou míru jistoty v PaP a potřebují dále právně jednat<br>- kumulativní podmínky: <br>(1) svéprávnost, <br>(2) opuštění bydliště, <br>(3) nepodání zprávy o sobě, <br>(4) není známo, kde se zdržuje<br>- návrh podává osoba s právním zájmem - zejm. manžel, blízká osoba, spoluvlastník, zaměstnavatel a korporace

1) finguje se neexistence osoby (§ 67 odst. 1)<br>- fikce se používá jen když je třeba, aby nezvěstný udělil souhlas, přivolení, odevzdal hlas nebo jinak konal<br>- důsledek = k této potřebě se nepřihlíží = jednání je tedy bezvadné i bez souhlasu dotyčné osoby<br>- toto pravidlo se ale netýká záležitostí osobního stavu (statusu) osoby, její osobní stav se prohlášením ze nezvěstného nemění (např. manželství trvá)<br>- každý, kdo právně jedná, týkající se záležitosti nezvěstného, musí tak činit i s přihlédnutím k jeho zájmům ovšem za předpokladu, že zájmy nezvěstného jsou jednajícímu známy, nebo je může alespoň předpokládat<br>(2) zvláštní režim mají právní jednání (§ 67 odst. 2)<br>- učiněna bez projevu vůle nezvěstného poté, co opustil bydliště, a dříve, než byl za nezvěstného prohlášen<br>= jednání učiněné s odkládací podmínkou vydání rozhodnutí, jímž byl prohlášen za nezvěstného<br>- právní jednání platné, účinky nastanou až právní mocí předpokládaného rozhodnutí o prohlášení za nezvěstného<br><br>Zánik účinků prohlášení za nezvěstného<br>(1) návratem člověka <br>(2) prohlášení za mrtvého <br>(3) nezvěstný podá o sobě zprávu, kde se zdržuje<br>- navrátivší se nemůže dovolávat neplatnosti či neúčinnosti právního jednání učiněného v jeho nepřítomnosti

Podmínky pro prohlášení nezvěstného za mrtvého:<br>1) k prohlášení může dojít, až když uplyne ta či ona doba stanovená<br>2) při prohlášení člověka za mrtvého na základě domněnky smrti je nutno odlišit, zda:<br>a) člověk byl soudem za nezvěstného prohlášen<br>- pokud byl člověk prohlášen za nezvěstného, soud jej MŮŽE prohlásit za mrtvého až po uplynutí 5 let počítaných od konce roku, v němž došlo k prohlášení za nezvěstného<br>b) faktická nezvěstnost<br>- osoba je prostě fakticky nezvěstná<br>- soud může prohlásit takovou osobu za mrtvou po uplynutí 7 let<br><br>● Více lidí v ohrožení života<br>- člověka, který se stal nezvěstným jako účastník události, při níž byl v ohrožení života větší počet osob, lze prohlásit za mrtvého nejdříve po uplynutí 3 let od konce roku, v němž se objevila poslední zpráva, z níž lze usuzovat, že byl v průběhu těchto událostí ještě naživu<br><br>● Zvláštní ochrana nezletilého člověka<br>- člověk, který se stal nezvěstným před dovršením 18 let, nelze prohlásit za mrtvého před uplynutím 25 let od jeho narození - platí pro prohlášení za nezvěstného a faktickou nezvěstnost

- domněnka smrti je založena na určité míře pravděpodobnosti<br>- rozlišení dvou situací dle míry pravděpodobnosti smrti<br>a) lze mít důvodně za to, že určitý člověk zemřel (§ 71)<br>- na návrh osoby, která na tom má právní zájem<br>- soud prohlásí za mrtvého člověka, o němž lze mít důvodně za to, že zemřel, a určí den, který se pokládá (fikce) za den jeho smrti<br>- je tu důvodné podezření, že člověk zemřel (ale přímý důkaz chybí)<br>- právní následek prohlášení: na člověka, který byl prohlášen za mrtvého, se hledí, jako by zemřel (jedná se fikci)<br>→ soud v takovém případě člověka za mrtvého prohlásit MUSÍ<br><br>b) není jisto, zda je nezvěstný člověk naživu nebo zemřel (§ 72)<br>- není jisto, zda je nezvěstný člověk naživu, a zároveň není jisto, zda zemřel<br>- tj. člověk spíš zemřel, ale není to jisté<br>- např. někdo odjede na etnografický průzkum do tzv. necivilizované oblasti a dávno uběhla doba, kdy slíbil, že se vrátí; pátrání po něm je bezvýsledné<br>→ soud není povinen někoho prohlásit za mrtvého<br>- má možnost diskrece + tak případně učiní na návrh oprávněné osoby<br><br>Následky mylného prohlášení za mrtvého (§ 76)<br>- nepřihlíží se k prohlášení za mrtvého (zánik právní osobnosti nenastal, tj. právní osobnost nezanikla),<br>- ALE manželství nebo registrované partnerství se neobnovuje

= svéprávnost nezletilých, kteří nedovršili 18 rok věku, tj. nejde o ty, kteří plnou svéprávnost nabyli (plná svéprávnost nezletilých)<br><br>Principy částečné svéprávnosti:<br>1) má se za to, že je způsobilý k právním jednáním co do jejich povahy přiměřeným rozumové a volní vyspělosti nezletilých jeho věku (svéprávnost je tedy nabývána postupně)<br>2) není nikdy, bez ohledu na ostatní ustanovení, způsobilý jednat samostatně v těch záležitostech, k nimž by i jeho zákonný zástupce potřeboval přivolení soudu (tj. jen § 898 týkající se majetkové dispozice)<br>3) zákonný zástupce může nezletilému udělit souhlas k určitému právnímu jednání nebo k dosažení určitého účelu (koupě auta, nájem bytu)<br>- musí tomu tak být ve shodě se zvyklostmi soukromého práva<br>- takové jednání ovšem nesmí být nezletilému výslovně zakázáno (např. zákonný zástupce nemůže dát souhlas s tím, že si nezletilý koupí alkohol)<br>- udělený souhlas může být později omezen/ vzat zpět, ale s účinky ex nunc (nemá to vliv na platnost již učiněného právního jednání)<br>4) zákonný zástupce projevuje svůj souhlas vůči třetí osobě, protože s touto třetí osobou bude nezletilý určitým způsobem právně jednat (kontrahovat)<br>- stačí projev vůle alespoň jednoho ze zákonných zástupců <br>- pokud si odporují → nepřihlédne se k projevu žádného z nich, tj. je tu zdánlivost<br>o odlišná situace:<br>- zákonní zástupci rozhodují o záležitostí dítěte → platí obecná zásada, že rodiče jednají ve vzájemné shodě - a když se nedohodnou, a jde o podstatnou záležitost, musejí se obrátit na soud - protože věc se vyřešit musí<br>- jenom když hrozí při rozhodování o záležitosti dítěte nebezpečí z prodlení, může jeden z rodičů rozhodnout nebo dát přivolení sám a druhého rodiče pak o tom neprodleně informovat - na rozhodnutí soudu tady nelze čekat<br>5) zákonný zástupce může nezletilému udělit souhlas k samostatnému provozování obchodního závodu/ jiné obdobné výdělečné činnosti<br>- k platnosti takového souhlasu souhlasu i odvolání je třeba přivolení soudu (to nahrazuje podmínku určitého věku)<br>→ nezletilý se stává způsobilým k jednáním, jež jsou spojena s provozováním obchodního závodu - není to ale přiznání svéprávnosti v plném rozsahu!

- nejzazší prostředek, tzn. možno jej použít až, kdy by mírnější opatření (podpůrcovství/zastoupení členem domácnosti) nestačila<br>- nutno odlišovat od situace, kdy FO mající svéprávnost, jedná v určitém případě v duševní poruše, která ji činí k právnímu jednání neschopnou- tzn. i osoby, jejichž svéprávnost soudem omezena nebyla, ale momentálně není schopna právně jednat

Podmínky omezení (§ 55)<br>(1) jen v zájmu člověka, jehož se omezení týká<br>(2) po jeho zhlédnutí<br>(3) s plným uznáváním jeho práv a jeho osobní jedinečnosti<br>(4) musí být vztaty v úvahu rozsah i stupeň neschopnosti člověka postarat se o vlastní záležitosti<br>(5) hrozila-li by mu jinak závažná újma<br>(6) mírnější a méně omezující opatření nepostačují<br>- jen soud může omezit svéprávnost, musí vyvinout potřebné úsilí, aby zjistil názor člověka, o kterého se jedná, platí, že obtíž dorozumívat se není sama o sobě důvodem k omezení svéprávnosti<br><br>Rozsah omezení (§ 57 odst. 1)<br>- soud může svéprávnost omezit jen v rozsahu, v jakém není člověk schopen právně jednat = zásadní<br>- v rozhodnutí je soud povinen vymezit rozsah, v jakém způsobilost člověka samostatně právně jednat omezil

Dočasnost omezení (§ 59)<br>- soud může omezit v souvislosti s určitou záležitostí na dobu nutnou pro její vyřízení, nebo na jinak určitou dobu, nejdéle 3 roky.<br>- jestliže je zjevné, že se stav člověka v této době nezlepší, může soud svéprávnost omezit i na dobu delší, nejdéle na pět let.<br>- uplynutím doby omezení svéprávnosti právní účinky omezení zanikají<br>- zahájí-li se však v této době řízení o prodloužení doby omezení, trvají právní účinky původního rozhodnutí až do nového rozhodnutí, nejdéle však jeden rok.<br>- § 60: jakmile se změní okolnosti, soud své rozhodnutí bezodkladně změní nebo zruší, a to i bez návrhu

= soudem jmenovaný zákonný zástupce, jenž hájí zájmy opatrovance, který nemůže sám spravovat své záležitosti<br>- soud jej jmenuje tomu člověku, jehož svéprávnost byla omezena, přímo v rozhodnutí o omezení svéprávnosti (2 výroky - omezení a jmenování opatrovníka)<br>- člověk, kterému byl opatrovník jmenován, se stává opatrovancem <br>- při výběru opatrovníka přihlédne soud k přání opatrovance, k jeho potřebě, ale také k podnětům (návrhům) osob opatrovanci blízkých, sledují-li jeho prospěch, a dbá, aby výběrem opatrovníka nezaložil nedůvěru opatrovance k opatrovníkovi <br>- určitou osobu může za opatrovníka povolat i ten, o jehož omezení svéprávnosti se jedná -> budoucí opatrovník pak může sám navrhnout, aby ho soud opatrovníkem jmenoval<br>- nepodá-li takto povolaná osoba návrh sama, soud přesto zjistí její stanovisko<br><br>● podmínky opatrovníka (§ 63):<br>(a) způsobilý právně jednat<br>(b) jeho zájmy nejsou v rozporu se zájmy opatrovance<br>(c) není provozovatelem zařízení, kde opatrovanec pobývá nebo které mu poskytuje služby (např. ústav pro duševně choré)<br>(d) není osobou, která je na zařízení dle sub c) závislá (zaměstnanec ústavu)<br><br>● Opatrovnická rada: orgán plnící vůči opatrovníkovi úlohu konzultativní a kontrolní<br><br>- pokud opatrovanec jednal samostatně, ač nemohl jednat bez opatrovníka:<br>1) posoudí se, zda toto právní jednání způsobilo opatrovanci újmu - pokud ano, tak soud prohlásí za neplatné (neplatnost relativní)<br>2) případ, kdy újmu opatrovanci způsobil pouze rozsah povinností, které na sebe opatrovanec vzal -> soud nevysloví neplatnost takového jednání, ale jenom sám změní rozsah opatrovancových povinností, aniž je vázán návrhy stran <br>3) opatrovancovo jednání se bude považovat za platné, pokud je opatrovník (dodatečně) schválil + takové jednání může schválit i jednající osoba sama, a to poté, co nabude svéprávnosti

a) předběžné prohlášení (§ 38 an.)<br>b) nápomoc při rozhodování (§ 45 an.) = tzv. podpůrcovství<br>c) zastoupení členem domácnosti (§ 49 an.)

- preventivní opatření - daná osoba očekává vlastní právní nezpůsobilost (např. osoba u sebe pozoruje rozvíjení duševní poruchy)<br>- projevení vůle ve věcech:<br>a) spravování záležitostí dané osoby určitým způsobem <br>b) spravování záležitostí dané osoby určitou osobou<br>c) aby se určitá osoba stala opatrovníkem<br>- forma prohlášení:<br>o veřejné listiny = sepisovatel určí, kdo prohlášení pořídil, kdo je povolán za opatrovníka, kdo listinu sepsal<br>o soukromé listiny = datum + potvrzení 2 svědků (uvedou o sobě údaje, podle kterých je možné je identifikovat)<br>- svědci: osoby co nemají na obsahu prohlášení zájem + osoby vidomé, slyšící, znalé jazyka prohlášení<br><br>Odvolání prohlášení<br>- výslovné odvolání musí splňovat předepsanou formu nebo zničení listiny osobou, která prohlášení učinila<br>- o zrušení/ změně rozhoduje soud za podmínky hrozící závažné újmy (př. můj vysněný opatrovník proti mně spáchá TČ)

= podpůrcovství = poskytnutí podpory osobou (podpůrce) jiné osobě (podporovaný) na základě smlouvy o nápomoci schválené soudem<br>- osoba právně jedná sama, na rozdíl od institutu opatrovníka<br>- může si ji ujednat člověk, který trpí duševní poruchou, i když není omezen ve svéprávnosti (§ 45)<br>● smlouva o nápomoci (§ 46)<br>- podpůrce se zavazuje podporovanému, že bude s jeho souhlasem přítomen při jeho právních jednáních, že mu zajistí potřebné údaje a sdělení a že mu bude nápomocen radami<br>- účinnost smlouvy je podmíněna schválením soudu, ten smlouvu neschválí, pokud jde o střet zájmů<br>a) v písemné formě <br>b) strany mohou uzavřít tuto smlouvu projevem před soudem<br>● podpůrce (§ 47):<br>- nesmí ohrozit jeho zájmy, nesmí se na úkor podporovaného bezdůvodně obohatit<br>- podpůrce fakticky jedná společně s podporovaným (je v místnosti spolu s ním, nelze ho vykázat)<br>- podpůrce má právo namítat neplatnost právního jednání podporovaného - (totiž v jeho prospěch! Aby nebyl šizen!)

- zletilý s duševní poruchou, který nemá jiného právního zástupce, může být zastupován svým potomkem, předkem, sourozencem, manželem nebo partnerem, osobou, která s ním žila před vznikem zastoupení alespoň 3 roky ve společné domácnosti<br>- kdo se chce stát zástupcem, to musí dát na vědomí tomu, koho chce zastupovat - pokud odmítnutí- zastoupení není - nutná dohoda<br>● vznik zastoupení (§ 50):<br>- soud musí dohodu o zastoupení schválit + vyvine potřebné úsilí, aby zjistil názor zastoupeného<br>● obsah zastoupení (§ 2):<br>- obvyklé záležitosti zastoupeného (žádné zásahy do duševní nebo tělesné integrity s trvalými následky), řeší finance<br>- zástupce může nakládat s příjmy zastoupeného, s penězi na účtu ale jen do výše životního minima jednotlivce<br>● zánik zastoupení (§ 54):<br>1) zástupce se jej vzdá <br>2)zastoupený odmítne, aby ho zástupce nadále zastupoval <br>3) soud jmenuje zastoupenému opatrovníka - tj. duševní porucha se prohloubila<br>4) dnem účinnosti smlouvy o nápomoci při rozhodování

● osoba - ten, kdo může být nositelem PaP, tj. subjekt PaP<br>● právní osobnost - způsobilost být nositelem práv a povinností, tj. mít PaP<br>● osobnost v právním smyslu - jedinečné spojení biologických, psychologických a společenských hodnot lidské bytosti, tedy jedná se jedná o celek hodnot lidské osobnosti<br>● všeobecná osobnostní práva = práva vlastního pouze lidské bytosti, představujícího ucelenou ochranu této osobnosti a skládá se z dílčích osobnostních práv, zajišťující její uznání jako člověka a přiznávajícího jí práva na další rozvoj a uplatnění sebe sama<br>- mají absolutní povahu - třetí osoby do nich nesmějí neoprávněně zasahovat, mají povinnost nerušit<br>● právo poskytuje osobnosti člověka a jejím jednotlivým složkám (hodnotám) ochranu tím, že s nimi spojuje subjektivní osobnostní práva<br>a) soukromá práva osobní - statusová práva (rozvod), práva osobnostní (ochrana jména) <br>- neoddělitelně spojena s osobností člověka<br>- patří do skupiny přirozených práv (člověku vrozená a poznatelná rozumem)<br>b) soukromá práva majetková (§ 9 odst. 2)

"- osobnost jako všeobecné osobnostní právo absolutní povahy je každý povinen nerušit<br>- neoprávněným zásahem do těchto práv vzniknou PaP - povinnost rušitele mají sankční charakter<br>- hlavním cílem ochrany je všeobecný rozvoj a uplatnění jeho osobnosti<br>- ochrana osobnosti člověka zakotvena v generální klausuli - § 81: „Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého.""<br>- výčet vyjádřený v generální klausuli je pouze demonstrativní a dílčí osobnostní práva mohou být předmětem úpravy jiných právních předpisů (např. autorské právo je chráněno autorským zákonem nebo pracovní právo zase zákoníkem práce)"

- definice: nemajetkové subjektivní práva související s osobní svobodou fyzické osoby, její tělesnou integritou, soukromím, rodinným životem, ctí, důstojností a postavením ve společnosti<br>- § 81 odst. 2: demonstrativních výčet hodnot osobnosti <br>- § 84 - 114: demonstrativní výčet osobnostních práv - dílčí osobnostní práva mohou být předmětem úpravy jiných právních předpisů

a) Ústavní pořádek<br>- LZPS: čl. 6: právo na život, čl. 7: nedotknutelnost osoby a jejího soukromí, čl. 10: důstojnost, čest, dobrá pověst, ochrana jména člověka, listovní tajemství (čl. 13), osobní svoboda (čl. 8), svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání (čl. 15) aj.<br>- součástí právního řádu jsou rovněž vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je ČR vázána (EÚLP, LZPEU, Úmluva o právech dítěte)<br>b) Občanský zákoník<br>● hlava II, oddíl 6:<br>- § 81 odst. 2: demonstrativní výčet jednotlivých složek (hodnot) osobnosti<br>- § 84 až § 117: demonstrativní výčet jednotlivých (dílčích) osobnostních práv (podoba a soukromí, právo na duševní a tělesnou integritu, nakládání s částmi lidského těla, ochrana lidského těla po smrti člověka)<br>● související ustanovení v OZ:<br>- § 19: přirozená práva člověka<br>- § 77 až § 80: jméno a jeho ochrana, pseudonym a bydliště<br>c) Jiné právní předpisy<br>● antidiskriminační zákon<br>● zákoník práce<br>● autorský zákon<br>● zákon o ochraně osobních údajů,...

a) tělesná a duševní integrita (nedotknutelnost člověka)<br>b) důstojnost, vážnost, čest<br>c) podoba a soukromí<br>d) jméno (§ 77 - 78)<br>e) bydliště (§ 80)<br>f) přiznívé životní prostředí

"- ochrana života, zdraví a lidského těla<br>- § 91: „člověk je nedotknutelný"" = ochrana duševní i fyzické osobnosti člověka (přirozenoprávní základ)<br>(1) Zásah do tělesné intergrity<br>a) zásah uskutečněný ve zdravotnických zařízeních<br>- zákon o zdravotních službách<br>- poměr mezi lékařem a pacientem - soukromoprávní, založený smlouvou<br>- do tělesné integrity lze zasáhnout:<br>o jen s jeho souhlasem<br>- souhlas musí být svobodný, informovaný <br>- souhlas je bez právního významu, pokud zákrokem má být způsobena závažná újma, s výjimkou případu, kdy je zásah nutný v zájmu života nebo zdraví dotčené osoby (§ 93)<br>- mladší 14 let bez plné svéprávnosti závažně odporuje, i přes souhlas zákon. zástupce - zákrok nelze bez souhlasu soudu<br>o bez jeho souhlasu v případech stanovených zákonem - např. povinné léčení infekčních nemocí <br>- detenční řízení - subsidiární vůči jiným formám péče, právní ochrana v podobě osoby zmocněnce nebo důvěrníka <br>- člověku není odňato právo odmítnout určitý zákrok v oblasti péče o zdraví <br>- jen ze zákonem stanovených důvodů, nutnost oznámit soudu do 24 hod, do 7 dnů soud rozhodne o účinném opatření<br>- bez odkladu nutnost podat náležité vysvětlení buď člověku takto převzatému nebo jeho zákonnému zástupci aj.<br>b) laický zásah - tetování, piercing, léčitelská praxe<br><br>(2) nakládání s části lidského těla<br>- lidské tělo nesmí být zdrojem majetkového prospěchu (krom bezbolestně oddělitelných a přirozeně se obnovujících částí lidského těla - na ty se hledí jako na věc movitou)<br>- lidské tělo ani jeho části nejsou věcmi v právním smyslu, a to ani tehdy, jsou-li od těla odděleny<br>- odňaté část těla:<br>o právo dozvědět se o naložení s odňatou částí vlastního těla <br>o nakládání s takovou částí těla nesmí být nedůstojné nebo ohrožovat veřejné zdraví <br>o použít část těla žijícího člověka k účelům zdravotnickým, výzkumným, vědeckým jen se souhlasem (§ 111)<br><br>(3) ochrana lidského těla po smrti člověka:<br>- mrtvé tělo není věc, ale součást osobnosti zemřelého<br>- každý má právo rozhodnout o naložení se svým tělem po smrti = právo rozhodnout o svém pohřbu<br>- pitva/použití lidského těla po smrti bez souhlasu jen z důvodů stanovených zákonem"

● důstojnost = hodnota zakládající statut člověka jako svobodné a rovnoprávné lidské bytosti<br>- v důstojnosti jsou si všichni lidé rovni bez ohledu na vzdělání, rasy, pohlaví aj.<br>● čest = hodnota, kterou člověk pro své postoje i chování postupně ve společnosti získává<br>- je spojována s postavením člověka ve společnosti<br>- profesní čest - postavení člověka v uzavřeném okruhu lidí (odborné, pracovní, umělecké)<br>- zásah do cti - diskreditace, difamace, dehonestace<br>● vážnost = souvisí obvykle se společenskými zásluhami člověka, často ve spojení s jeho vyšším věkem

● podoba člověka = souhrn charakteristických rysů znázorňující individualizovaný tělesný vzhled<br>- podobizna: hmotné zobrazení člověka živého/zemřelého (nutná podmínka identifikovatelnosti člověka)<br>- zachycení podoby - možné jen se svolením (§ 84)<br>● soukromí = souhrn všeho, tj. lidí, prostor i hodnot, co je člověku nejbližší<br>- nedotknutelnost soukromého, včetně rodinného života FO<br>- osoby veřejně známé povinny snést mnohem větší zásah do soukromí než kterákoliv jiná osoba<br>- stejné ochrany jako soukromí člověka požívají i projevy osobní povahy, písemnosti osobní povahy (deníky), podobizny, jakož i zvukový či obrazový záznam týkající se člověka a projevů osobní povahy (§ 86)<br>- zásahy do soukromé sféry člověka bez zákonného důvodu (tj. svolení člověka) jsou vyloučeny<br>o svolení (tj. souhlas dotčeného) - možnost odvolání, pokud odvoláním vznikne škoda (bez rozumného důvodu) -> náhrada<br>o zákonné výjimky (tzv. zákonné licence): úřední, zpravodajská a umělecká, resp. vědecká, zájmová<br>- zásah z výše uvedených důvodů musí být přiměřený své povaze a nesmí být v rozporu s oprávněnými zájmy člověka

- jméno (§ 77) = osobní jméno člověka a příjmení<br>- pseudonym (§ 79) = jméno krycí<br>- právo užívat své jméno v právním styku a na ochranu a úctu ke svému jménu, pokud užívá jiné jméno než vlastní (pseudonym- užívá stejné ochrany jako jméno pokud vejde ve známost), pak nese následky omylů a újem z toho vzniklých<br>- pod pseudonymem lze právně jednat bez újmy na platnosti jednání, je-li zřejmé, kdo jednal, přičemž druhá strana nemůže mít pochybnost osobě jednajícího

= FO má bydliště v místě, kde se FO zdržuje s úmyslem žít tam trvale<br>- každý se může dovolat skutečného bydliště<br>- člověk může mít víc bydlišť, ale POBYT jen jeden - věc veřejnoprávní<br>- nemá-li člověk bydliště, považuje se za ně místo, kde žije<br>- nelze-li zjistit - místo, kde má majetek, popř. místo, kde měl bydliště naposledy

= prostředí, které umožňuje člověku nejen uspokojovat základní lidské fce, ale také vést život na úrovni odpovídající povaze lidské existence a dosažené úrovni společenského vývoje (technického, technologického, sociálního, kulturní)<br>- ústavně chráněno - čl. 35 Listiny<br>- zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí

- podmínky vzniku osobnostněprávní odpovědnosti:<br>(1) existence zásahu způsobilého vyvolat nemajetkovou újmu spočívající v porušení/ ohrožení osobnosti člověka<br>(2) neoprávněnost takového zásahu<br>(3) kauzální nexus mezi zásahem a vznikem újmy<br><br>- nároky z ochrany osobnosti:<br>(1) opuštění od neoprávněného zásahu (zdržovací nárok)<br>- zdržovací žaloba = účelem je zakázat neoprávněné jednání - podmínka= zásah musí být trvající/ hrozí reálné nebezpečí zásahu<br>(2) odstranění následku neoprávněného zásahu (restituční)<br>- restituční žaloba = účelem odstranit následek neoprávněného zásahu- podmínka= existence protiprávního stavu<br>- souvisí-li zásah do osobnosti s jeho činností v PO, může právo na ochranu uplatnit i PO- za života se souhlasem, po smrti bez<br>(3) přiměřená satisfakce<br>- satisfakční žaloba:<br>(a) náhrada nemajetkové újmy<br>- přiměřené zadostiučinění (satisfakce) = morální (např. omluva) nebo materiální (v penězích)<br>- materiální satisfakce: pravomoc soudu rozhodnout o výši podle vlastního uvážení, sahá se k ní tehdy, pokud je zásah velmi závažný a jiný způsob náhrady (tj. např. omluva) nezajistí skutečné a dostatečné odčinění způsobené újmy<br>(b) náhrada škody majetkové újmy<br>- v případech, kdy došlo ke škodě v důsledku újmy na přirozeném právu chráněném ustanoveními části první OZ<br>- bezdůvodné obohacení (§ 2991 odst. 2) = protiprávní užití cizí hodnoty- př. šířením podobizny osoby veřejně známé na výrobcích bez právního důvodu<br>(c) náhrada škody způsobená ublížením na zdraví a usmrcením<br>- v těchto případech přichází v úvahu jen peněžitá náhrada nemajetkové újmy - v takové výši, aby plně vyvážila vytrpěné bolesti a další nemajetkovou újmu<br>- vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění<br>- nelze-li výši náhrady určit, stanoví se podle zásad slušnosti (§ 2958)<br>- usmrcení blízké osoby (§ 2959) - představuje újmu na osobnostních právech člověka, který byl usmrcením dotčen, konkrétně na jeho právu na soukromý život

= PO je společenský útvar vytvořený právem, který je majetkově samostatný a za nějž jednají jeho orgány<br>- vznik: a) způsobem stanoveným zákonem, <br>nebo b) na základě zákona<br>o negativní vymezení - jako osoba odlišná od FO<br>o pozitivní vymezení - PO osoba je organizovaný útvar, který má podle zákona právní osobnost<br><br>Pojmové znaky<br>(1) právní osobnost (subjektivita)<br>= způsobilost mít v mezích právního řádu PaP<br>· doktrína ultra vires - PO nesmí činit úkony, které nejsou stanoveny v předmětu její činnosti<br>· doktrína generální subjektivity - způsobilost právnických osob není omezena<br>- OZ vychází z generální - PO může bez ohledu na předmět jejich činnosti mít PaP, které se slučují s její právní povahou<br><br>(2) způsobilost k právním jednáním (svéprávnost)<br>- u PO se svéprávnost kryje s rozsahem jejich subjektivity (u FO může být svéprávnost omezena)<br>- PO nemůže jednat sama svým vlastním jednáním - jednají orgány/ FO jako jejich členové<br>- za PO jednají :<br>(a) její statutární orgány, popř. jejich členové - jsou zásadně oprávněny ke všem jednáním PO<br>(b) její zaměstnanci nebo členové - v rozsahu, který odpovídá jejich zařazení nebo funkci<br>(c) zákonné zastoupení na základě zákona (§ 166)<br>(d) smluvní zastoupení (§ 441 an.) - zvláštní druh smluvního zastoupení - prokura (§ 450 an.)<br><br>(3) deliktní způsobilost - kryje se s jejich subjektivitou<br><br>(4) majetková autonomie<br>- PO má ve svém vlastnictví majetek, který je samostatný, a tímto majetkem odpovídáučí za své závazky<br>- společníci/členové neručí za závazky PO (pokud není pro některé obchodní společnosti stanoveno jinak)<br><br>(5) organizační celek - toto platí jen pro korporace!<br>- orgány statutární - pouze jim náleží vykonávat všechny právní jednání, která PO přísluší<br><br>(6) účel = vyplývá ze zakládacího aktu nebo z celkové činnosti PO<br>- veřejný ✘ soukromý; ziskové ✘ neziskové<br>- omezení z hlediska účelu:<br>(a) splnění zvláštních podmínek k ustavení PO k účelům stanoveným zvl. předpisy<br>(b) je zakázáno založit PO za účelem taxativně vyjmenovaných činností (srov. § 145)<br>(c) založení ozbrojené PO je vázáno buď na zákon, dovolené podnikání, anebo na sportovní činnost<br>- veřejná prospěšnost PO - zápis do veřejného rejstříku veřejně prospěšných PO, řídí je bezúhonné osoby, majetek nabyly z poctivých zdrojů a je využíván k veřejně prospěšnému účelu

teorie fikce (Friedrich Carl von Savigny)<br>- vychází z toho, že jedině člověk může být přirozenou osobou<br>- PO se sice nepovažují za smyšlenky, ale k tomu, aby mohly fungovat, je třeba právních konstrukcí, které je personifikují<br>- vůle nejvyšší moci vytváří umělé právní subjekty<br><br>teorie reality (Otto Friedrich von Gierke)<br>- vychází z toho, že určité útvary vznikají samostatně a reálně existují - právo je uzná PO, aniž by zasahovalo do jejich struktury<br>- PO je skutečná a plná, ne vymyšlená + vzniká nezávisle na vůli zákonodárce, který ji musí uznat<br><br>kompromisní teorie (Emanuel Tilsch)<br>- snaží se o překonání rozporu mezi teorií fikce a teorií reality -> dnes je spor již překonán<br>- zahrnuje teorii fikce i reality + např. teorie přenesené reality - PO vznikají na základě právní normy, ale poté již reálně existují<br><br>pojetí právnické osoby v občanském zákoníku<br>- vychází z teorie fikce s výhradou - PO je organizovaný útvar, o němž to zákon stanoví, ale i útvar, jehož právní osobnost zákon uzná

- název, sídlo, IČO a zápis veřejného rejstříku jsou tzv. identifikační znaky<br>a) název (§ 132 an.) = firma!<br>- zásada nezaměnitelnosti a zákaz klamavosti názvu PO = název musí odlišit PO od jiných, obsahovat označení právní formy a nesmí být klamavý<br>- právo na právní ochranu svého názvu, pověsti a soukromí proti neoprávněným zásahům <br><br>b) sídlo (§ 136 an.)<br>- OZ preferuje tzv. skutečné sídlo, tj. místo, na němž se nacházejí řídící orgány PO a jehož se může každý dovolat<br>- sídlo je třeba určit již při ustavení PO (zakladatelském aktu) - postačuje i název obce, kde je sídlo PO<br>- změnou sídla musí být zachycena ve veřejném rejstříku<br>- § 137: každý se může dovolávat skutečného sídla (zapsané ve veřejném rejstříku) - zásada materiální publicity<br><br>c) orgány (viz. A19.)<br><br>d) zápis<br>- funkce: identifikace + určité právní skutečnosti nastávají až tímto zápisem<br>● princip materiální publicity - proti tomu, kdo jedná v důvěře v provedený zápis, nelze uplatnit, že zápis neodpovídá skutečnosti<br>● princip formální publicity - veřejné rejstříky jsou obecně přístupné a každý do nich může nahlížet a činit si z nich výpisky<br><br>e) předmět její činnosti

Podle povahy právní úpravy<br>1) PO soukromého práva<br>2) PO veřejného práva - zákon uznává jejich subjektivu, čímž PO vzniká<br><br>Podle povahy útvaru<br>1) korporace = organizované společenství osob (fyzických i právnických); <br>- osoby, které ji tvoří, se nazývají společníci nebo členové -> jejich substrát je tvořen osobami<br>● soukromoprávní<br>o ziskové (zákon o obchodních korporacích)<br>A) obchodní společnosti<br>a) osobní - s majetkovým ručením společníků; veřejná obchodní společnost, komanditní společnost<br>b) kapitálové - bez ručení; společnost s ručením omezeným, akciová společnost<br>B) družstva = společenství neuzavřeného kruhu osob se vzájemnou podporou členů<br>o neziskové<br>a) spolek - dobrovolný svazek členů založený k naplňování jejich společného zájmu<br>b) společenství vlastníků - společenství nemá majetek a za dluhy ručí vlastníci jednotek!<br>● veřejnoprávní<br>o stát <br>o útvary územní samosprávy (obce a kraje) - tvoří společenství občanů<br>o útvary stavovské samosprávy - povinné nebo dobrovolné společenství osob vykonávající určité povolání; Česká advokátní komora, Lékařská komora, Hospodářská a Agrární komora<br><br>2) fundace - jejich substrát je tvořen majetkovou podstatou<br>- účelově vyčleněný majetek, oddělený od jakéhokoli jiného majetku <br>A) soukromoprávní fundace<br>a) nadace - má svému účelu sloužit trvale<br>- účely: veřejně prospěšný (podpora obecného blaha) ✘ dobročinný (podpora určitého okruhu osob)<br>b) nadační fond - nemusí sloužit trvale 1 účelu<br>- majetek nadačního fondu je tvořen vklady/ dary, jejichž předmět nemusí splňovat předpoklad trvalého výnosu<br>B) veřejnoprávní fundace <br>- obvykle se označují jako fondy<br>- jsou převážně zřizovány zvláštními zákony, které současně upravují jejich strukturu a činnost<br>- některé jsou pouze dočasné (Fond národního majetku ČR), jiné mají trvalejší povahu (Státní fond životního prostředí)<br><br>3) ústav - hybridní (osobní i majetková složka)<br>- školy, nemocnice, muzea, galerie, a různá kulturní zařízení<br>- PO založená za účelem provozování činnosti užitečné společensky nebo hospodářsky s využitím personální (zaměstnanci) a majetkové složky (vklad)<br>-zakladatel ústavu určí majetkovou hodnotu (majetek), aby sloužila určitému účelu, a zároveň určí osobu, která bude ústava řídit (ředitele - statutární orgán ústavu)

Druhy PO:<br>1) dle povahy úpravy: veřejnoprávní ✘ soukromoprávní<br>2) dle povahy útvaru: korporace ✘ fundace ✘ útvary smíšené <br><br>Typy PO<br>- PO vykazuje společné rysy, především účel své existence<br>- netvoří uzavřený systém<br>1) typ v oblasti soukromého práva - např. obchodní společnosti<br>2) typ v oblasti veřejného práva - např. obce<br>3) mimo jakýkoliv typ - např. Česká národní banka, České dráhy<br><br>Formy PO:<br>- forma = PO stejného typu, pokud se odlišují svým organizačním uspořádáním, orgány ad. <br>- formy obchodních společností: veřejná obchodní společnost, komanditní společnost, společnost s ručením omezeným, akciová společnost

- vznik a zánik PO se liší mezi PO veřejného (zřízení) a soukromého práva (založení) <br>- lze rozlišit 3 způsoby vzniku PO:<br>1) zákon o organizovaném útvaru stanoví, že má právní osobnost (zpravidla PO založené zákonem)<br>2) zákon uzná právní osobnost organizovaného útvaru<br>3) PO vzniká procesem stanoveným zákonem (PO soukromého práva, výjimečně také veřejného práva)<br><br>● vznik a zánik veřejnoprávních subjektů je často stanoven přímo zákonem anebo závislé na rozhodnutí orgánu veřejné moci<br><br>● vznik PO soukromého práva - typická dvoufázovost:<br>(1) Ustavení nebo založení zakladatelským jednáním<br>a) zakladatelským právním jednání<br>· zakladatelská listina (jednostranné právní jednání)<br>· zakladatelská společenská smlouva (vznikají pouze smluvní vztahy mezi společníky)<br>· přijetím stanov (zejm. u spolku)<br>- minimální požadavky: název, sídlo, předmět činnosti, statutární orgán, jak se vytváří, a jeho 1. členové<br>- vyžaduje se písemná forma - může se vyžadovat i přísnější formu, tj. notářský zápis<br>b) ustavení - zvláštní úprava, např. společenství vlastníků jednotek pro založení nadace závětí atp.<br>(2) Vznik<br>- dnem zápisem do veřejného rejstříku - tzv. registrační zásada - vznik PO je vázán na zápis do veřejného rejstříku<br>- zákon č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob

= složka (vnitřní útvar) PO, která má vyhrazené postavení v organizační struktuře PO<br>- je oprávněna vykonávat stanovenou řídící nebo kontrolní činnost a zastupovat PO<br>- § 151-160 OZ obecná úprava týkající se všech orgánů PO s tím, že zákon stanoví nebo zakladatelský akt určí jejich podrobnější režim<br>1) shromáždění všech společníků či členů (valná hromada, členská schůze) - nejvyšší orgán s osobním základem<br>- má generální působnost<br>2) statutární orgán - věnuje se právním jednáním ve vnějších právních poměrech<br>- je oprávněn ke všem jednání PO, která nebyla svěřena jinému orgánu <br>a) individuální - ředitel, jediný jednatel<br>b) kolektivní - představenstvo, výbor<br>3) dozorčí rada, kontrolní komise - kontrolní činnost

- mluví se o jednání za právnickou osobu<br>- PO nemůže jednat samostatně, tato role je svěřena FO, musí ji zastupovat: člen statutárního / jiného orgánu/ zaměstnanci/opatrovník<br>- z jednání zástupce musí být zřejmé oprávnění (právní důvod zastoupení, titul), požadavek podpisu při písemném jednání za PO:<br>o statutární orgán, popř. jeho člen může navenek zastupovat PO ve všech záležitostech (§ 164)<br>o jiný orgán, resp. jeho člen, pokud to vyplývá z veřejného rejstříku - zástupčí oprávnění musí být zapsáno (§ 162)<br>o zaměstnanci - v rozsahu obvyklém vzhledem k zařazení nebo funkci (§ 166)<br>o opatrovník PO = obdoba kolizního opatrovníka FO, jmenuje soud i bez návrhu<br>o smluvní zastoupení (§ 441 an.) - vzniká na základě smlouvy o zastoupení (nejčastěji příkazní smlouvy) - rozsah musí být uveden ve smlouvě i v plné moci<br>o prokura (§ 450 an.) - prokurista je oprávněn ke všem jednáním, k nimž dochází při provozu obchodního závodu<br>- PO zavazuje protiprávní čin, kterého se při plnění úkolů dopustil člen orgánu, zaměstnanec, jiný zástupce proti 3. osobě

- zánik je dvoufázový <br>(1) Zrušení<br>(a) dobrovolně (zejm. při přeměně PO) - smlouvou/dohodou<br>(b) jiným způsobem: uplynutím doby/ rozhodnutím OVM/ dosažením účelu/ z jiného zákonem stanoveného důvodu<br>- po zrušení PO následuje zpravidla likvidace (= vypořádání majetku PO, jejích dluhů a dispozici s majetkovým zůstatkem; provádí likvidátor určený soudem, popř. statutárním orgánem - jeho činnost musí sledovat účel a cíl likvidace)<br>- ke zrušení bez likvidace dochází především tehdy, jestliže: 1) celé jmění PO přechází na jejího právního nástupce, 2) v důsledku konkurzu, 3) tak stanoví zákon, 4) dochází ke zrušení společenství vlastníků<br><br>(2) vlastní zánik PO<br>● výmazem z veřejného rejstříku - registrační zásada<br>● skončením likvidace - tímto způsobem zanikají PO, které nepodléhají zápisu do veřejného rejstříku

- ke vzniku a zániku PO dochází často jejich přeměnou<br>- přeměnou PO je fúze, rozdělení, změna právní formy<br>- při přeměně musí být stanoven rozhodný den, v němž k přeměně dochází X u PO zapisovaných do veřejného rejstříku nastává účinnost přeměny až tímto zápisem<br><br>1) fúze - musí se jí zúčastnit 2 nebo více osob, má 2 formy:<br>a) sloučení - jestliže alespoň 1 ze zúčastněných osob zaniká, přičemž práva a povinnosti zaniknuvších osob přecházejí na jedinou osobu jako jejich právního nástupce<br>b) splynutí - zanikají všechny zúčastněné osoby a vzniká nová PO, která je jejich nástupcem<br><br>2) rozdělení<br>a) rozštěpení - zakládají se nové PO<br>b) rozdělení sloučením - § rozděluje se za současného sloučení s jinými PO<br>c) odštěpení - rozdělovaná PO se neruší, ani nezaniká, ale vyčleněná část jejích práv a povinností přechází na existující nebo nově založenou nástupnickou osobu<br><br>3) při změny formy PO je třeba, aby ji připouštěl zákon - neruší se ani nezaniká PO, jejíž právní forma se mění, pouze se mění její právní poměry a jde-li o korporaci, také právní postavení členů

= institut zastoupení slouží k řešení situací, kdy určitý subjekt není vybaven způsobilostí právně jednat, a z tohoto důvodu nemůže jednat, nebo ač subjekt tuto způsobilost má, nemůžou nebo nechtějí<br>- právnické osoby, které nejsou pro svou zvláštní povahu schopny právně jednat samy, potřebují zástupce, aby mohly jednat<br><br>- zástupce nemůže být osoba:<br>1) jejíž zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného (ledaže by to zastoupený věděl)<br>2) která nemá dostatek způsobilosti právně jednat v dané věci <br>- zástupce je povinen jednat především osobně<br>- může se nechat zastoupit substitutem, dohodl-li se na tom se zastoupeným nebo je-li to nutné, avšak odpovídá za svůj výběr<br>- osoba může mít i více zástupců s tím, že každý z nich může jednat samostatně, nestanoví-li zastoupený jinak<br>- překročí-li zástupce svá zástupčí oprávnění jednat, je zastoupený zavázán, jen pokud překročení bez zbytečného odkladu PJ schválí = exces<br>- pokud exces zastoupené neschválí, je z takového jednání zavázána osoba, která jednala

- zástupce projevuje svou vůli, jedná jménem zastoupeného a na účet zastoupeného<br>- ze zastoupení vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému<br>- není-li zřejmé, že někdo jedná za jiného, platí, že jedná vlastním jménem<br>- vzniká: 1) na základě zákona, 2) z rozhodnutí soudu nebo jiného státního orgánu (např. opatrovnictví) nebo 3) ze smlouvy o zastoupení

- zástupce projevuje svou vůli, jedná jménem svým, avšak na účet zastoupeného -> právní následky vzniknou zástupci, dle smlouvy o zastoupení je však povinen nabytá práva převést na zastoupeného<br>- např. smlouva zprostředkovatelská či komisionářská

● smluvní zastoupení<br>- vzniká na základě smlouvy o zastoupení <br>- v oblasti obchodu tzv. prokura<br>● zákonné zastoupení <br>- vzniká ze zákona - u nezletilých (rodiče, poručník), manželé (navzájem pro běžné záležitosti druhého manžela), zaměstnanec PO - podle svého prac. zařazení<br>● opatrovnictví<br>- o vzniku zastoupení rozhoduje soud

= zmocnění - osoba zastoupená má způsobilost právně jednat, ale z různých důvodů nemůže nebo jen nechce jednat<br> - zmocnitel se dohodne se zmocněncem, že jej zmocněnec bude zastupovat v určitém ujednaném rozsahu<br>- vzniká na základě smlouvy o zastoupení<br>- po uzavření smlouvy by měl zmocnitel vystavit zmocněnci plnou moc jako osvědčení o zástupčím oprávnění a jeho rozsahu<br>a) generální (pro veškerá právní jednání)<br>b) speciální - pro vymezená právní jednání <br>- vyžaduje-li právní jednání určitou formu, vyžaduje tuto formu i plná moc <br>- prokura = zvláštní zastoupení podnikatele zapsaného v obchodním rejstříku

- u zákonného zastoupení není prvek dobrovolnosti<br>- ZZ a opatrovnictví je z podstaty bezúplatné, avšak zákon připouští výjimku v případě rozsáhlé a náročné správy jmění zastoupeného, kdy o odměně rozhodne soud<br>- sleduje ochranu zájmů zastoupeného a naplňování jeho práv

- dva zvláštní případy zastoupení, které jsou některými znaky podobné prvními a druhému<br>1) zastoupení členem domácnosti<br>2) společný zástupce pro doručování u solidárních závazků

- právní institut smluvního zastoupení slouží k řešení situací, kdy budoucí zastoupený (zmocnitel) je osoba svéprávná, že v některé záležitosti <br>1) by sama jednat mohla, ale nechce,<br>2) nebo pobývá na jiném místě, než kde má být právně jednáno, <br>3) anebo by sama jednat mohla, ale jde o podnikatele zapsaného v obchodním rejstříku, který provozuje obchodní závod<br><br>- rozlišuje se:<br>a) zastoupení přímé<br>b) zastoupení nepřímé

1) zastoupená osoba - zmocnitel <br>2) zastupující osoba - zmocněnec <br><br>Obsah smluvního zastoupení<br>- ve smlouvě si ujednají rozsah zástupčího oprávnění - pro jednu záležitost/ pro několik záležitostí/pro všechny záležitosti určitého druhu/pro všechny majetkové záležitosti zmocnitele, pokud to zákon nevylučuje<br>- po uzavření smlouvy by měl zmocnitel vystavit zmocněnci plnou moc jako osvědčení o zástupčím oprávnění a jeho rozsahu<br>a) generální (pro veškerá právní jednání kromě těch, kde zákon vyžaduje zvláštní plnou moc)<br>b) speciální - pro vymezená právní jednání <br>- vyžaduje-li právní jednání určitou formu, vyžaduje tuto formu i plná moc <br>- obsah plné moci:<br>1) označení zmocnitele a zmocněnce <br>2) určení rozsahu zástupčího oprávnění<br>3) podpis zmocnitele<br>4) datum<br>5) určení doby trvání oprávnění<br>- písemná forma se nevyžaduje, ale může být ujednána stranami nebo stanovena zákonem (když se zástupčí oprávnění týká více než 1 právního jednání)<br>- zmocnitel se nemůže vzdát práva na odvolání zmocnění (§ 442)<br>- plná moc může být obsažená ve stejné listině jako smlouva o zastoupení nebo na samostatné listině<br><br>§ 444 - 447: při smluvním zastoupení je chráněna dobrá víra třetí osoby, vůči které je jednáno<br>- nemožnost se dovolat nedostatku zmocnění <br>- jednala-li osoba nezpůsobilá k určitému pr. jednání sama, nejde se dovolat proti tomu, kdo o tom nevěděl a nemohl vědět

Vznik: <br>- uzavření smlouvy nebo dohody o zastoupení mezi zastoupeným (zmocnitelem) a zástupcem (zmocněncem, resp. prokuristou)<br>- smlouvu je třeba odlišovat od plné moci, která jen osvědčením o existenci zástupčího oprávnění a o jeho rozsahu<br><br>Zánik <br>(1) vykonáním právního jednání, na které bylo zastoupení omezeno<br>(2) odvolání zmocnění zmocnitelem = dokud není odvolání zmocněnci známo, je jeho právní jednání platné<br>- zmocnitel má právo kdykoli ukončit zástupčí oprávnění zmocněnce, nemůže se vdzát práva odvolat zmocnění (§ 442)<br>(3) výpovědí zmocnění zmocněncem<br>(4) smrtí zmocněnce nebo zmocnitele nebo zánikem PO jako zmocněnce nebo zmocnitele<br>- zmocněnec při zániku smluvního zastoupení musí vydat vše, co mu zmocnitel půjčil, popřípadě co pro zmocnitele získal<br>- tzv. neodkladná právní jednání = jen pro případ zániku zastoupení smrtí zmocnitele nebo výpovědí zmocněncem<br>- zmocněnec učiní ještě vše, co nesnese odkladu, aby zmocnitel nebo jeho právní nástupce neutrpěl újmu<br>- neplatí, pokud si to jinak zařídí právní nástupci zmocnitele (při jeho smrti), anebo zmocnitel sám

- zvláštní smluvní zastoupení jen pro podnikatele zapsané v obchodním rejstříku<br>= označení plné moci, kterou uděluje podnikatel zapsaný v obchodním rejstříku fyzické osobě, s níž uzavřel smlouvu o zastoupení ve všech právních jednáních, k nimž dochází při provozu obchodního závodu, popř. pobočky, a to včetně těch právních jednání, pro který zákon vyžaduje zvláštní plnou moc<br>- písemná forma proto, že se zapisuje do OR, při udělení musí být výslovně stanoveno, že jde o prokuru<br>- rozsah zástupčího oprávnění: ke všem pr. jednáním, ke kterým dochází při provozu obchodního závodu (i tam, kde je potřeba zvláštní plné moci)<br>- zakazuje se udělit prokuru PO<br>- prokurista vykonává prokuru s péčí řádného hospodáře<br>- prokura zaniká: 1) převodem, 2) pachtem obchodního zíávodu nebo pobočky

= § 446, překročení oprávnění<br>- překročil-li zmocněnec zástupčí oprávnění a nesouhlasí-li s tím zmocnitel, oznámí to osobě, se kterou zmocněnec právně jednal, bez zbytečného odkladu poté, co se o právním jednání dozvěděl<br>- neučiní-li to, platí, že překročení schválil<br>- pokud třetí osoba měla a mohla poznat, že zmocněnec zástupčího oprávnění zjevně překračuje, není zmocnitel zavázán

- vznik zastoupení není dán projevem vůle ani rozhodnutím soudu, vyplývá přímo z právního předpisu<br>- zákonné zastoupení a opatrovnictví - obojí sleduje ochranu zájmů zastoupeného a naplňování jeho práv<br>- role zástupce je při péči o zastoupeného stanovena právními předpisy<br><br>1) Zákonné zastoupení nezletilého jeho rodiči, popř. poručníkem<br>- součástí rodičovské odpovědnosti<br>- pokud se rodiče na PJ neshodnou, rozhodne opatrovnický soud <br>2) Zákonné zastoupení manželů<br>- v běžných záležitostech jeden manžel zastupuje toho druhého <br>3) Zákonné zastoupení PO<br>- v případě statutárního orgánu a zaměstnance

Subjekty:<br>- zastoupený - zákonný zástupce<br>1) nezletilí - rodiče, poručník<br>2) manžel - manžel<br>3) PO - statutární orgán, zaměstnance<br><br>Obsah:<br>- zákonný zástupce nesmí právně jednat za zastoupeného v těchto oblastech:<br>(1) vznik a zánik manželství, uznání rodičovství, souhlas s osvojením, výkon rodičovských povinností a práv (záležitosti statusové) <br>(2) pořízení pro případ smrti, prohlášení o vydědění a jejich odvolání (záležitosti z oblasti dědického práva)<br>- dále zákonný zástupce nesmí:<br>(3) odejmout zastoupenému věc zvláštní obliby, ledaže to odůvodňuje ohrožení jeho života či zdraví, a jedná-li se o nezletilého, který není plně svéprávný, také jiný závažný důvod <br>(5) vykonávat svou funkci, hrozí-li nebo dojde-li ke střetu zájmů (i mezi osobami zastoupenými týmž zástupcem) - soud v takovém případě jmenuje kolizního opatrovníka<br>(6) požadovat odměnu za zastoupení s výjimkou odměn za správu jmění, kterou může přiznat soud <br>- omezení při správě jmění zastoupeného - zástupci je ponechána samostatnost pouze v režimu běžné správy <br>- jakékoliv významnější PJ týkající se jmění zastoupeného si opatrovník musí nechat posvětit opatrovnickým soudem<br><br>Vznik: ze zákona <br>Zánik: nabytím zletilosti nezletiléhoozvodem manželů

= zastoupení, které přichází v úvahu pouze u zákonem vymezeného okruhu subjektů a pro soudem stanovená právní jednání <br>- oproti zákonnému zastoupení je nezbytné, aby o vzniku zastoupení rozhodl soud, a to tak, že opatrovanci jmenuje opatrovníka<br>- soud člověku jmenuje opatrovníka, jestliže:<br>1) je to zapotřebí k ochraně jeho zájmů<br>2) vyžaduje-li to veřejný zájem <br>- soud vymezuje v rozhodnutí rozsah opatrovníkových PaP (rozsah zástupčího oprávnění) - zejm. pokud rozhoduje o omezení svéprávnosti a pro rozsah, v němž je osoba omezena<br>- soud vždy jmenuje 1 obecného opatrovníka, ledaže je třeba, aby pro správu jmění opatrovance byl jmenován zvláštní opatrovník<br>- soud zprostí opatrovníka jeho pověření, požádá-li o to<br>- soud odvolá opatrovníka, pokud neplní řádné své povinnosti

Druhy: opatrovnictví člověka ✘ opatrovnictví PO<br>Subjekty: opatrovník ✘ opatrovanec<br>Obsah:<br>- opatrovanec je vždy schopen samostatně právně jednat v běžných záležitostech každodenního života<br>- opatrovanec omezený ve svéprávnosti: pokud opatrovanec jednal samostatně, ač nemohl, je jednání platné, pokud ho opatrovník následně schválí (§ 65), ale takové jednání, které opatrovník neschválil, je platné, ale lze je prohlásit za neplatné, pokud působí opatrovanci újmu - jde o tzv. relativní neplatnost.<br>o Povinnosti opatrovníka: udržovat s opatrovencem spojení, projevovat o něj zájem, dbát o něj a chránit zájmy opatrovance <br><br>Opatrovnická rada<br>- opatrovanec nebo osoba jemu blízká může požádat o ustavení opatrovnické rady<br>- volí se z osob blízkých opatrovanci a jeho přátel na schůzi, kterou svolá opatrovník, popř. soud<br>= kolektivní orgán, který kontroluje opatrovníka <br>- případy, kdy musí rada dát souhlas opatrovníkovi:<br>1) změna bydliště <br>2) umístění opatrovance do uzavřeného ústavu +<br>3) zásah do integrity

Vznik: soud jmenuje člověku opatrovníka, jestliže:<br>1) je toho zapotřebí k ochraně zájmů toho člověka<br>2) to vyžaduje veřejný zájem (osoba neznámého pobytu; osoba omezená ve své svéprávnosti)<br>- trvá tak dlouho, dokud to opatrovanec potřebuje<br><br>1) opatrovníkem jmenuje soud osobu, kterou navrhl opatrovanec <br>- pravidlo, že soud hledá vhodného opatrovníka mezi nejbližšími a blízkými osobami - nenalezne-li se žádný člověk, zůstává vždy možnost jmenovat veřejného opatrovníka<br>2) tzv. předběžné prohlášení - předem zvolený opatrovník dle důvěry v něj (dohodne se s ním)<br><br>- opatrovníkem nelze jmenovat:<br>1) osobu plně nesvéprávnou<br>2) osobu, jejíž zájmy jsou v rozporu se zájmy opatrovance; <br>3) provozovatele zařízení, kde opatrovanec pobývá nebo které mu poskytuje služby, nebo osobu závislou na takovém zařízení<br><br>Odvolání:<br>1) odvoláním souhlasu opatrovníka -> soud jej zprostí <br>2) odvoláním soudu -> neplní-li opatrovník své povinnosti (soud současně jmenuje nového)<br>- smrtí opatrovníka nebo jeho odvoláním opatrovnictví nezaniká, člověk je zastoupen veřejným opatrovníkem (obec, v níž má opatrovanec své bydliště)<br><br>Zánik:<br>1) smrtí zastoupeného,<br>2) odpadnutím důvodu, proč bylo opatrovnictví zřízeno

- soud jmenuje opatrovníka PO, jestliže:<br>1) je toho zapotřebí pro správu jejích záležitostí,<br>2) je třeba hájit její práva<br>- zájmy PO mohou být ohroženy, když PO zcela chybí jmenovaný statutární orgán, nebo probíhá spor o jeho platnost<br>- opatrovníkem může být jen osoba, která je způsobilá být členem statutárního orgánu.<br>- zakladatelské právní jednání může stanovit, že má být opatrovníkem PO jmenována určitá osoba: soud v takovém případě tuto osobu opatrovníkem jmenuje, pokud je k tomu způsobilá a souhlasí<br>- soud opatrovníkovi uloží, aby s odbornou péčí usiloval o řádné obnovení činnosti statutárního orgánu PO<br>- obsah: práva a povinnosti opatrovníka se řídí analogicky s pravidly danými pro statutárními orgány PO

● Podpůrcovství = poskytnutí podpory osobou (podpůrce) jiné osobě (podporovaný) na základě smlouvy o nápomoci schválené soudem<br><br>● Zastoupení členem domácnosti <br>= zvláštní druh zastoupení, který vykazuje zároveň znaky zastoupení smluvního a opatrovnictví<br>- cílem je pomoci právně jednat zletilé osobě, která trpí určitou duševní poruchou, která není tak intenzivní, aby vedla k omezení svéprávnosti<br>- ke vzniku zastoupení je třeba, aby nejen zastoupený souhlasil s návrhem budoucího zástupce, ale aby s tímto návrhem souhlasil i soud<br>- zastoupení se vždy vztahuje jen na běžné životní náležitosti potřebné osoby<br><br>● Společný zástupce pro doručování u solidárních závazků

● Občanské objektivní právo: souhrn právních pravidel upravující dovolené chování lidí a povinnosti, vynutitelné státní mocí<br>● Občanské subjektivní právo: oprávnění vyjadřující míru a způsob chování osoby v mezích stanovených objektivním právem, přičemž toto chování je objektivním právem zaručeno a chráněno<br>o složky subjektivního práva:<br>1) možnost chovat se určitým způsobem, který vymezuje zákon<br>2) možnost požadovat určité chování od jiné osoby (např. právo věřitele požadovat po dlužníkovi plnění)<br>3) možnost požadovat od státu pr. ochranu, když dojde k neoprávněnému zásahu do subjektivního práva<br><br>● Pojem nároku:<br>- dojde k porušení povinnosti odpovídající určitému subjektivnímu právu - vznikne právo tuto povinnost vymáhat<br>- zásadně všechna práva obsahují nárok, který vystoupí v okamžiku, kdy vznikne možnost uplatnit právo u soudu<br>- subjektivní právo může existovat i bez nároku (tzn. toto právo není vymahatelné)<br>- např. naturální práva - taková, která nejsou spojená s nárokem:<br>· od počátku vzniku subjektivního práva (nevymahatelné právo na výhru ze sázky - srov. § 2874)<br>· zánik nároku v průběhu trvání práva (v důsledku uplatnění námitky promlčení - srov. § 609)<br>· tj. právo dále trvá, jen není úspěšně vymahatelné

a) absolutní a relativní<br>b) práva osobní, rodinná a majetková

"● absolutní práva: právo oprávněné osoby odpovídá povinnosti všech ostatních zdržet se všeho, co by mohlo rušit právo oprávněné osoby - tj. erga omnes<br>- § 976: „Absolutní majetková práva působí vůči každému, nestanoví-li zákon jinak""<br>- § 977: „Jen zákon stanoví, která práva k majetku jsou aboslutní""<br>● relativní práva: právu konkrétní osoby odpovídá povinnost (dare, facere, omittere, pati) konkrétní osoby - tj. inter partes<br>- typicky obligační právo<br>- relativní práva vznikají smluvně nebo porušením absolutního subjektivního práva (deliktní závazky)"

● osobní práva - absolutní povaha<br>a) statusová (§ 9): práva osobního stavu osob<br>b) osobnostní (§ 81 an): všeobecný souhrn dílčích osobnostních práv vlastní pouze lidské bytosti<br>● majetková:<br>a) věcná (vlastnické právo, držba, věcná práva k věci cizí - absolutní povaha)<br>b) dědické (§ 1475 an. - absolutní povaha)<br>c) závazková (§ 1721 an. - relativní povaha)<br>● rodinná - absolutní povaha

"- výkon práva slouží osobě k uspokojení jejích soukromých zájmů a potřeb<br>o něco dát (dare), něco konat (facere), něčeho se zdržet (omittere), něco strpět (pati)<br><br>Předpoklady dovolenosti výkonu subjektivního práva<br>(1) existence subjektivního práva v době jeho výkonu<br>(2) výkon práva v mezích zákona = jinak se jedná o protiprávní jednání, za které následují sankce - zejm. neplatnost<br>(3) výkon práva není v rozporu s dobrými mravy a/nebo s veřejným pořádkem<br>(4) není vykonáváno jeho zjevným zneužitím<br>- § 8: „Zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany"" - zjevný = tak podstatný, že je očividný<br>- šikana: zneužití práva, kdy hlavním smyslem výkonu práva je způsobit újmu na jeho právech"

Ochrana subjektivního práva<br>- ochrana občanského subjektivního práva celým právním řádem se nejčastěji realizuje za pomoci soudu, anebo svépomoci<br>- musí se jednat o protiprávní jednání z hlediska občanského práva, ale i jiných právních odvětví<br>a) soudní ochrana <br>b) svépomoc <br>c) posesorní ochrana

Soudní ochrana<br>- základní způsob ochrany subjektivních práv<br>- SOUD, kterému zákonodárce svěřil pravomoc autoritativně rozhodovat o právu <br>- ochrana občanského práva v subjektivním smyslu je založena zásadně na aktivitě toho, komu náleží protiprávně zasažené právo - odkazuje se tím na zásadu vigilantibus iura<br>- soudní rozhodnutí jsou závazná pouze pro strany sporu, ALE dle § 13: Každý má právo na to, aby v jeho věci bylo rozhodnuto obdobně jako v ostatních věcech, které se s touto věcí shodují v podstatných skutkových znacích, o kterých již bylo rozhodnuto -> pokud je věc rozhodnuta jinak, pak je nutné takové rozhodnutí dostatečně a přesvědčivě odůvodnit<br><br>Právo na spravedlivý proces = právo domáhat se postupem stanoveným procesními řády ochrany u soudů či jiných orgánů<br><br>● řízení sporné:<br>- dispoziční zásada - zahájení na návrh, možnost žalobce podat zpětvzetí, dispozice předmětem řízení<br>- zásada projednací - účastníci mají důkazní břemeno, co nepředloženo = není, soudce nevyšetřuje, závislý na tom, co předloží<br>o zásada koncentrace - je možné uvést rozhodné skutečnosti a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení přípravného, případně prvního jednání<br>● řízení nesporné:<br>o zásada oficiality - soud zahajuje řízení z úřední povinnosti, účastníci nemohou disponovat řízením ani předmětem<br>o zásada vyšetřovací - skutkový stav soud zjišťuje sám, účastníci předkládají důkazy, ale nenesou důkazní břemeno

= ochrana subjektivního práva vlastním jednáním, v mezích zákona a bez pomoci třetích osob (zejm. orgánu veřejné moci)<br>- svépomocně smí jednat jen ten, jehož právo je ohroženo, případně jeho zástupce, nikoliv třetí osoba!<br>- svépomoc je právní možnost ochrany, nikoliv povinnost se takto neoprávněnému zásahu bránit<br>- kumulativní podmínky<br>1. subjektivní právo musí být ohroženo útokem ze strany jiného<br>2. ohrožení musí být protiprávní (v rozporu s objektivním právem)<br>3. musí být zřejmé, že pomoc ze strany moci veřejné by přišla pozdě<br>4. je nutné, aby byla zachována přiměřenost svépomoci vůči hrozící škodě<br><br>Zvláštní druhy svépomoci:<br>1) § 14 odst. 2 věta prvá - hrozí-li neoprávněný zásah do práva bezprostředně, může jej každý, kdo je takto ohrožen, vlastním úsilím odvrátit, pokud přitom použije prostředky, které by se každému v jeho postavení vzhledem k okolnostem konkrétního případu, intenzitě a způsobu zzásahu, jevily jako přiměřené <br>- účelem je zachovat vlastním úsilím a přiměřenými prostředky bez pomoci někoho třetího, stávající stav, který se navenek jeví jako pokojný, anebo tento stav obnovit<br>2) § 14 odst. 2 věta druhá - situace, kdy svépomocné jednání má pouze zajistit právo, které by jinak bylo zmařeno; poté je povinen bez zbytečného odkladu obrátit se na orgán veřejné moci <br><br>Druhy:<br>1) obranná - cílem je odvracet v souladu se zákonem bezprostřední ohrožení, zachovat existující pokojný stav <br>2) útočná - cílem je existující pokojný stav změnit -> není dovolena <br><br>Zvláštní případ svépomoci: ochrana držby

- § 1003 an.<br>= soudní ochrana držby - držba je jako faktický stav právem upravený a chráněný<br>- v případech, kdy dojde k rušení pokojné držby, nebo i vypuzení z pokojné držby<br>- nejde o petitorní, tj. řádnou žalobní ochranu (ta chrání jen subjektivní právo jako vlastnické právo), nýbrž POSESORNÍ ochranu<br>- smyslem a účelem ochrana posledního pokojného stavu držby, tj. existující stav před rušením<br>- soud zjišťuje, jaký byl poslední pokojný stav a zda došlo k jeho svémocnému porušení<br>- rozlišuje se dva druhy žalob:<br>1) žaloba proti rušení - § 1003 - někdo ruší držitele (třeba mu češe švestky)<br>2) žaloba na uchování držby - § 1007 - držitele někdo jiný vypudil, v ten okamžik má původní držitel možnost žalovat na uchování

= právem uložená míra nutnosti jednání osoby, které, jestliže není plněno dobrovolně, je vynutitelné státním donucením<br>- obsah povinnosti: něco dát (dare), něco konat (facere), něčeho se zdržet (omittere), něco strpět (pati)<br>- občanskoprávní povinnost vzniká tehdy, když nastane určitá občanskoprávní skutečnost, kterou normy práva předvídají<br>● absolutní působení povinnosti: směřuje vůči všem (tj. existuje zde absolutní právo, povinností ostatních je toto právo nerušit)<br>● relativní působení povinnosti: směřuje vůči konkrétní osobě

- komplementární působení s cílem zajistit větší efektivitu a zvýšení právní ochrany postižených ve spojení s citelnějším dopadem na rušitele právní povinnosti<br>o občanskoprávní odpovědnost směřuje k náhradě škody<br>o jiná odpovědnost (např. trestněprávní) vede k postihu rušitele

1) povinnosti z právních jednání <br>a) ze smluv - dvou nebo vícestranné právních jednání, pacta sunt servanda<br>- synallagmatické: plnění obou stran je na sebe vzájemně vázáno X asynallagmatické<br>b) z jednostranných právních jednání <br>- pouze tam, kde jsou zákonem předpokládány (taxativní výčet) - v závěti lze dát příkaz dědici splnit povinnost (podmínka rozvazovací)<br><br>2) z protiprávních jednání = projevy vůle jednajících osob, které nejsou v souladu s objektivním právem<br><br>3) z právních událostí - nastává nezávisle na vůli osob, je v souladu s právem<br>- př. narození a smrt člověka, s nimiž zákon spojuje vznik a zánik právní osobnosti<br><br>4) z protiprávních stavů - nastává objektivně, tedy nezávisle na vůli osob a není v souladu s právem<br>- př. přírodní katastrofa, která poškodí majetek a vyvolá tak pojistnou událost<br><br>5) ze zákona = např. povinnosti ze zákonného zastoupení/ ze služebnosti/ z rodinných vztahů - vyživovací povinnost<br><br>6) z jiných právních skutečností <br>a) z vytvoření věci<br>- v návaznosti na vznik věci vznikají i vlastnické povinnosti<br>b) z konstitutivních rozhodnutí orgánů veřejné moci<br>- konstitutivní rozhodnutí (zejm. soudní) vyvolává vznik občanských povinností ex nunc (např. rozvod manželství)<br>✘ deklaratorní rozhodnutí - pouhé autoritativní osvědčení již nastalé občanské povinnosti (např. neplatnost smlouvy)

"● První pojetí: občanskoprávní odpovědnost je nepříznivý právní následek za újmu jiné osoby občanského práva <br>- v důsledku porušení primární povinnosti, vzniká nová sekundární povinnost, která je předvídaná sankční složkou příslušné normy <br>● Druhé pojetí (vychází z něj OZ): občanskoprávní odpovědnost vzniká spolu se vznikem primární občanské povinnosti, kterou latentně provází až do jejího porušení, které je spojené s újmou - v té chvíli se „zaktivuje"" a vyvolá právní následky<br>- problém: občanskoprávní odpovědnost po obsahové i funkční stránce splývá s původní občanskoprávní povinností (tedy jde o odpovědnost za splnění povinnosti)<br>- v OP tedy odlišné pojetí než jinde - osoba odpovídá za splnění své primární povinnosti <br>- NENÍ odpovědnost za škodu, ale povinnost nahradit škodu; není odpověndost za vady, ale práva z vadného plnění <br>- komplementární působení právní odpovědnosti: občanskoprávní odpovědnost směřuje k náhradě újmy, zatímco druhá (třeba trestněprávní odpovědnost) k postihu rušitele"

(1) protiprávní jednání, protiprávní stav<br>(2) majetková/nemajetková újma, <br>(3) kauzální nexus mezi jednání/stavem a újmou, <br>(4) zavinění v podobě úmyslu/nedbalosti<br>a) přímý úmysl ✘ nepřímý úmysl<br>b) vědomá nedbalost ✘ nevědomá nedbalost<br>● při splnění všech 4 předpokladů -> subjektivní odpovědnost s možností vyvinění (exkulpace) <br>● při splnění prvních 3 předpokladů -> objektivní odpovědnost (bez zavinění)<br>a) prostá objektivní odpovědnost - spojena se zprosťujícími důvody <br>b) absolutní objektivní odpovědnost - nepřipouští liberační důvody

1) reparační (uhrazovací) <br>a) uvedení v předešlý stav (naturální restituce) - přednostně<br>b) peněžitá náhrada (kompenzace)<br>- pokud není možná restituce/poškozený požádá<br>- hradí se skutečně vzniklá škoda (to, o co se majetek postiženého zmenšil) + ušlý zisk (to, o co se původně měl majetek poškozeného zvětšit - to nejde vždy)<br><br>2) poskytnutí přiměřeného zadostiučinění (satisfakce)<br>= za nemajetkovou újmu<br>- kdy tak stanoví zákon, nebo kdy to tak bylo ujednáno, s cílem tuto újmu odčinit<br>- protože jde o nemaj. újmu, má být odčinění nemajetkové; ale když to nestačí, pak je třeba platit<br>- v těchto případech je na soudu, jak velký rozsah tohoto odčinění stanoví - postupuje dle zásady slušnosti<br>- zadostiučinění za nemajetkovou újmu:<br>(a) v penězích (materiální satisfakce) - pokud jiný způsob nezajistí skutečnou a dostatečně účinné zadostiučinění<br>(b) jiný způsob odčinění (jen morální satisfakce) - omluva, uveřejnění rozhodnutí soudu v tisku aj.<br><br>3) prevenční (§ 2900) <br>- motivace osob, aby svým jednáním neporušovaly zákonnou/smluvní povinnost, tj. aby si počínaly natolik rozumně tak, aby nebyla způsobena nedůvodná újma v majetkové/nemajetkové sféře třetích osob<br><br>4) represivní <br>- při zvlášť hrubém porušení povinnosti je možné za účelem represe podstatně rozšířit peněžitou náhradu<br>- např. rušitel nahradí navíc i nemajetkovou újmu každému, kdo způsobenou újmu důvodně pociťuje jako osobní neštěstí, které nelze nijak odčinit

1) Odpovědnost za újmu, za vady a za prodlení<br>2) Odpovědnost za újmu majetkovou a nemajetkovou<br>3) Odpovědnost subjektivní a objektivní (absolutní a prostá)<br>4) Odpovědnost kontraktní a deliktní

- možnost všechny výše zmíněné druhy kumulovat<br>- § 1925: platí zásada, že čeho se lze dosáhnout uplatněním z důvodu odpovědnosti za vady, toho se již nelze domáhat z jiného právního důvodu

"● odpovědnost za majetkovou újmu <br>- újma objektivně ocenitelná v penězích,<br>- má buď podobu škody, vady, újmy z prodlení<br>- povinnost rušitele nahradit jinému majetovou škodu zahrnuje vždy povinnost k její náhradě<br><br>● odpovědnost za nemajetkovou újmu<br>- upravena v rámci ""závazků z deliktů"" (§ 2984)<br>- povinnost odčinit majetkovou újmu postihuje rušitele jen tehdy, stanoví-li to zvláštní zákon <br>a) neoprávněnýá zásah do osobnosti FO, včetně jejich přirozených práv<br>b) ublížení na zdraví<br>c) usmrcení nebo zvlášť závažné ublížení na zdraví <br>d) jestliže někdo poškodí jinému svévolně či škodolibě věc - vedle majetkové újmy je rušitel povinen uhradit i cenu její zvláštníé obliby"

● odpovědnost za zavinění (subjektivní)<br>- předpoklad: deliktní způsobilost = schopnost ovládat své jednání, být vědom toho, co činím a jaké může mít následky<br>- nutnost zavinění<br>● odpovědnost bez zavinění (objektivní)<br>- není zavinění<br>- prostá (možnost vyvinění, tzv. liberační důvody - osoba nemohla vzniku újmy, který nezavinila, zabránit ani v případě, že vynaložila veškeré možné úsilí) <br>✘ absolutní (není možné vyvinění)

● odpovědnost smluvní (kontraktní) <br>= porušení smluvního závazku konáním/opomenutím<br>- odpovědnost druhé strany i bez jejího zavinění! (objektivně)<br>- rušitel smluvní povinnosti je také odpovědný v určitých případech nejen druhé smluvní straně, ale i třetí osobě, pokud to slouží jejím zájmům (např. nájemník, kterému byla způsobena škoda porušením nájemní smlouvy)<br><br>● odpovědnost mimosmluvní (deliktní)<br>- porušením povinností ze zákona, tj. předpokládá se, že jde o zaviněný protiprávní čin a je zde možnost exkulpace (vyvinění, zbavení se subjektivní odpovědnosti)

- primárním předmětem občanského objektivního práva je chování subjektů (osob), které je právně regulováno <br>- sekundárním předmětem je cokoliv, jakákoliv součást objektivní reality, které se práva a povinnosti mohou týkat, a jež není z okruhu občanskoprávních předmětu vyloučena (např. nebeská tělesa, lidské tělo)<br>- předmětem občanskoprávních práv a povinností jsou zejména věci v právním smyslu, tedy i práva

- definice (§ 489): věc v právním smyslu je vše, co je rozdílné od osoby a slouží k potřebě lidí<br>● úzké pojetí věci: věc v právním smyslu je jenom věc hmotná<br>● široké pojetí věci: věc v právním smyslu je jak věc hmotná, ale i věc nehmotná<br>- ustanovení OZ vyplývá, že byla přijata tzv. široké pojetí věci reflexující potřebu ochrany tzv. duševního a průmyslové vlastnictví jako věcí nehmotných<br>- základní znaky: rozdílnost, užitečnost a ovladatelnost<br>- do okruhu věcí řadíme i: ovladatelné přírodní síly tehdy, pokud se s nimi obchoduje + cenný papír<br>- předmětem PaP je také podíl, není věcí v právním smyslu, ale je schopen se tak chovat

definice (§ 489): věc v právním smyslu je vše, co je rozdílné od osoby a slouží k potřebě lidí<br>široké pojetí: věc v právním smyslu je jak věc hmotná, ale i věc nehmotná<br><br>pojmové znaky věci<br>(1) rozdílnost - vše, co není osobou v právním smyslu jsou věci v právním smyslu<br>(2) užitečnost - slouží k potřebě lidí, způsobilé přinášet hospodářský užitek<br>(3) ovladatelnost - schopnost podrobit vůli osoby ovládat určitou součást objektivní reality<br><br>- patří sem i:<br>a) předměty, které dnes spadají do kategorií průmyslového či jiného duševního vlastnictví (zaknihované cenné papíry, investiční nástroje typu opcí, swapů, futures, forwardů), <br>b) práva na plnění (pohledávky)<br>c) přírodní síly (energie) - musejí být ovladatelné - uspořádány tak, aby se chovaly jako hmotné věci (elektřina v příslušném vedení, jejíž tok je omezitelný i klasifikovatelný)<br>- ovladatelné přírodní síly považujeme za věci pouze tehdy, pokud se s nimi obchoduje<br>- ustanovení o věcech hmotných se na ně použijí jen přiměřeně (§ 497)<br>d) cenný papír

- kromě věcí v právním smyslu zná právo ještě další součásti právní reality, které věcmi nejsou:<br>1) hodnoty lidské osobnosti - těmto hodnotám poskytuje právo ochranu, a to prostřednictvím tzv. subjektivních osobnostních práv<br>2) lidské tělo, jeho součásti, i to, co tělo produkuje<br>- není věcí, ani na něj nelze uplatnit přiměřeně ustanovení o věcech (§ 493) - lidské tělo ani jeho část nemůže být předmětem obchodu<br>- výjimka (§ 112): na to, co lze bezbolestně odejmout bez znecitlivění a co se přirozenou cestou obnovuje, se po odnětí hledí jako na věc movitou <br>3) živé zvíře (§ 494) - má zvláštní význam a hodnotu již jako smysly nadaný živý tvor - ustanovení OZ o věcech lze na živé zvíře použít jen obdobně<br>4) podíl <br>- podíl je kvůli své majetkové hodnotě schopen chovat se jako věc v právním smyslu<br>- lze s ním právně nakládat jako s jinou věcí s právním smyslu natolik, nakolik to připouští jeho povaha<br>- podíl je totiž ve své podstatě pouze vyjádřením míry účasti na rozhodování o společné věci, resp. nakolik se osoba podílí na právech a povinnostech a na rozhodování<br>o spoluvlastnický podíl - není věc v právním smyslu, ale věcí v právním smyslu je právo ke spoluvlastnickému podílu, resp. práva se spoluvlastnickým podílem spojená<br>o podíl v obchodní korporaci - je věcí v právním smyslu

a) hmotné a nehmotné (§ 496)<br>● hmotné = ovladatelná část vnějšího světa, která má povahu samostatného předmětu (př. voda v nádobě, auto)<br>- na ovladatelné přírodní síly, se kterými se obchoduje → se použije přiměřeně ustanovení o věcech hmotných<br>● nehmotné = práva, jejichž podstata to připouští, a jiné věci bez hmotné podstaty<br>- ustanovení o věcných právech se použije na práva jen, připouští-li to jejich povaha a neplyne ze zákona něco jiného<br>- např. právo na plnění (pohledávka), oprávnění odpovídající služebnosti, služebnost, ochranná znumka, obchodní tajemství <br>- nutno poznamenat i ustanovení upravující držbu - právo lze držet, pokud je lze právním jednáním převést a které připouští trvalý nebo opakovaný výkon<br><br>b) movité a nemovité (viz A27)<br><br>c) zastupitelné a nezastupitelné (§ 499)<br>● zastupitelná věc - movitá věc, která může být nahrazena jinou věcí téhož druhu; nezáleží na jejich identitě<br>● nezastupitelná věc (př. starožitnosti)<br>- vznikle-li pochybnost, rozhodne se podle zvyklostí<br><br>d) zuživatelné a nezuživatelné (§ 500)<br>● zuživatelná věc - movitá věc, jejíž běžné použití spočívá ve spotřebovávání, zpracovávání nebo zcizení<br>- potraviny, topivo, suroviny, peníze<br>● nezuživatelná věc - všechny ostatní věci, a to přesto, že se užíváním opotřebovávají; předmět smlouvy o výpůjčce<br><br>e) individuálně a genericky (druhově) určené<br>● věci druhově (genericky) určené - určené podle počtu, míry nebo váhy (lze je počítat, měřit, vážit) a mohou být nahrazeny věcmi stejného druhu<br>● věci jednotlivě (individuálně) určené - např. nemovité věci, historické památky, starožitnosti<br><br>f) reálně dělitelné a nedělitelné<br>● dělitelné - rozdělení na části nemá za následek změnu jejich hospodářského určení nebo znehodnocení (peníze, pozemky) <br>● nedělitelné - rozdělením přestanou existovat nebo je nelze upotřebit (př. míč, pár bot)

"● veřejný statek = věc sloužící k všeobecnému užívání (§ 490)<br>- důležitý není vlastník, ale účel k jakému slouží (zda slouží „všem"")<br><br>● věc hromadná = soubor jednotlivých věcí náležících téže osobě, považovaný za jeden předmět a jako takový nesoucí společné označení, pokládá se za celek (př. knihovna)<br><br>● majetek: soubor aktiv/všeho, co osobě patří, tvoří její majetek<br>● jmění: soubor aktiv a pasiv - tvoří sourhn jejího majetku a jejích dluhů<br><br>● obchodní závod (§ 502) = soubor jmění určitým způsobem organizovaný vytvořený podnikatelem k provozování určité činnosti<br>- má se za to, že závod tvoří vše, co zpravidla slouží k jeho provozu - ne lidé, ale jejich hodnota jejich práce (tzv. mzda)<br>● pobočka (§ 503): část závodu vykazující hospodářskou a funkční samostatnost, že bude pobočkou<br>- pokud zapsána do obchodního rejstříku → odštěpný závod<br><br>● cenný papír (§ 514) = listina, se kterou je právo spojeno způsobem, že je po vydání CP nelze bez této listiny uplatnit ani převést<br>- v CP je právo vtěleno do papíru<br>(1) na doručitele - neobsahuje jméno oprávněné osoby, oprávněnou osobou je držitel papíru<br>(2) na řad - obsahuje jméno oprávněné osoby - vyvratitelná domněnka<br>- převádí se rubopisem (= písemné prohlášení oprávněného z CP uvedené na rubu CP, kde je uvedeno, komu jsou práva a povinnosti převedeny - platí právní úprava pro směnky)<br>(3) na jméno = převádí se konsenzuálně<br><br>● zaknihovaný cenný papír<br>- CP je nahrazen zápisem v příslušné evidenci (jinak je CP vždy listina)<br>- lze převést jen změnou zápisu - vlastnické právo k němu se nabývá zápisem na účet vlastníka, příp. zákazníků<br>- evidence na majetkových účtech (vedeny centrálním depozitářem cenných papírů)<br>· účet vlastníka ✘ účet zákazníků<br>o zastupitelnost - podmínky: stejný druh, vydané týmž emitentem, ve stejné formě, z kterých vznikají stejná práva"

Plody<br>= to, co věc pravidelně a přirozeně poskytuje ze své přirozené a právní povahy, která je dána obvyklým účelovým určením <br>1) přirozené = výtvory věci, kterí se z věci získávají ať lidským přičiněním, nebo bez něho (ovoce, vajíčka)<br>- plod je výsledkem existence nebo užívání plodonosné věci, nikoli výsledkem porušování podstaty<br>a) neoddělené - součástí plodivé věci (jablko se separuje/oddělí od stromu)<br>b) oddělené - samostatné věci v právním smyslu <br>2) právní = užitky věci - mohou být je ekvivalentem za požívání (přenechání práva braní přirozených plodů - pachtovné) nebo za užívání věci (nájemné, úroky) <br><br>- plody a užitky mají zásadní význam v úpravě držby, nálezu věci, služebnosti a zástavního práva (např. z plodů a užitků se zástavní právo vztahuje jen na ty plody a užitky, které nejsou odděleny)

- majetková hodnota věci, vyjádřená v penězích, je cenou věci<br>1) cena obvyklá (řádná) <br>- cena věci se určí jako cena obvyklá, ledaže ujednání stran určí nebo zákon stanoví něco jiného <br>a) tržní cena - cena, za kterou může být výrobek směněn<br>b) pořizovací cena - náklady vynaložené na koupi věci<br>c) výnosová cena - kapitalizovaná obecná cena výnosu<br>2) cena mimořádná <br>- v případě, že má být nahrazena věc penězi, a to s přihlédnutím ke zvláštním poměrům nebo ke zvláštní oblibě vyvolané náhodnými vlastnostmi věci<br>a) cena zvláštní - ocenění s ohledem na původ věci <br>b) cena zvláštní obliby - zohlednění vztahu vlastníka k věci; fce satisfakční

- některými věcmi nelze disponovat (drogy) či je dispozice s nimi omezena (střelné zbraně)<br>- vyloučení věci v právním styku předpokládá výslovné ustanovení nějakého zákona <br>- důvodem je povaha věcí (obecné ohrožení, ohrožení života a zdraví veřejnosti, etické důvody)

= věc, která má vzniknout teprve v budoucnu, přičemž je jisté, že skutečně vznikne<br>- není vyloučeno, aby předmětem zástavního práva byla budoucí věc <br>✘ koupě naděje: a) koupě budoucích užitků úhrnem (jak budou stát a ležet), b) koupě naděje na nejisté budoucí užiky

"Nemovitá věc (§ 498 odst. 1):<br>(1) pozemky (zákon o KN) = část zemského povrchu oddělená od sousedních částí hranicí<br>- parcela - zobrazení v mapě, podoba, která je v katastru nemovitostí<br>(2) podzemní stavby se samostatným účelovým určením<br>- př. vinné sklípky, pivní sklepy, podzemní garáže, protiatomový kryt ✘ metro - především se jedná o provoz, nikoliv stavbu<br>- stavba z hlediska občanskoprávního = „stavba je takový výsledek stavební činnosti, jímž vznikne věc, tj. stavební práce pokročily natolik, že je rozeznatelný půdorys stavby a první nadzemní podlaží (nadzemní stavby).""<br>(3) věcná práva k pozemkům a podzemním stavbám<br>(4) práva, která za nemovité věci prohlásí zákon - právo stavby<br>(5) zákonem určená věc, která není součástí pozemku a nelze ji přenést z místa na místo bez porušení podstaty<br>- jeskyně<br>- liniové stavby: zasahují do více pozemků - patří k nim i stavby a technická zařízení související s jejich provozem<br>(6) nemovitost, která je označena jako nemovitost zákonem:<br>a) jednotka (§ 1159), <br>b) stavba zřízená před 1.1.2014, která je ve vlastnictví jiné osoby odlišné od vlastníka pozemku<br>c) dočasné stavby<br><br>Movitá věc (§ 498 odst. 2): další věci, ať jsou hmotné či nehmotné - tzv. zbytková klausule"

= pozemek ustupuje půdě = to, co je do pozemku vloženo, stává se jeho součástí<br>- Součástí pozemku je:<br>1) prostor nad i pod povrchem<br>2) stavby zřízené na pozemku<br>3) jiná zařízení na pozemku<br>- do 31.12.2013 NEPLATILA zásada superficies solo cedit!<br>- stavba je součástí pozemku (§ 506)<br>- dočasná stavba je samostatnou věcí - nepřirůstá k pozemku (§ 506 odst. 1)<br>- přechodná ustanovení (§ 3054- 3061 NOZ):<br>1) Vlastník stavby a pozemku je tatáž osoba (stavba zřízená po 1.1.2014) - stavba je součástí pozemku<br>2) Vlastník stavby a pozemku je tatáž osoba (stavba zřízená do 31.12.2013) - 1.1. 2014 se stavba stává součástí pozemku - vznik vlastnického práva přírůstkem<br>3) Vlastník stavby a vlastník pozemku jsou odlišné osoby (stavba zřízená po 1.1.2014) - stavba se stává součástí pozemku, není-li sjednáno právo stavby a nejedná-li se o dočasnou stavbu<br>4) Vlastník stavby a vlastník pozemku jsou odlišné osoby (stavba zřízená do 31.12.2013) - stavba se nestává součástí pozemku, avšak vlastník pozemku má předkupní právo ke stavbě a vlastník stavby má předkupní právo k pozemku

● Stroje <br>- § 508 OZ: stroj nebo jiné upevněné zařízení není součástí nemovité věci zapsané do veřejného seznamu, byla-li se souhlasem vlastníka nemovité věci zapsána výhrada, že stroj jeho vlastnictvím není<br>- platí, že pouze ty stroje a zařízení, které jsou upevněné k nemovité věci, se mohou stát její součástí, pokud takovému důsledku vlastník nemovitosti a vlastník stroje nezabrání učiněním výhrady<br>- výhrada bude vymazána, pokud se vlastník nemovité věci stane vlastníkem stroje<br><br>● Inženýrské sítě (§ 508)<br>- např. vodovody, kanalizace, elektrické vedení<br>- výjimka ze superficiální zásady - ze své povahy pravidelně zasahují více pozemků<br>- liniové stavby = inženýrské sítě + ostatní stavby, které pravidelně zasahují do více pozemků (např. pozemní komunikace)

● Nemovitost<br>o Zapsaná do veřejného seznamu<br>- tradiční princip - nestačí jenom smlouva, ale je zapotřebí ještě nějaké další skutečnosti<br>- k převodu vlastnictví dochází zápisem do takového seznamu - <br>- titul (právní důvod nabytí) je smlouva ✘ modus (způsob nabytí) je zápis do KN<br>o Nezapsaná do veřejné seznamu<br>- konsensuální princip - k převodu vlastnictví dochází smlouvou<br><br>● Movitost<br>o neevidované ve veřejném seznamu - konsensuální princip<br>o registrované ve veřejném seznamu (lodní rejstřík)- tradiční princip<br>o evidované v běžné evidenci (evidence motorových vozidel) - konsensuální princip<br>o věci určené druhově (§ 1101)<br>- vlastnické právo se převádí nejdříve oddělením<br>- např. benzín, nafta, nenapytlovaný písek<br>o cenné papíry - k převodu vlastnictví dochází dle jejich formy (viz. B06.)<br>o koupě zboží v obchodě (§ 2160)<br>- pultový prodej - okamžik převodu vlastnického práva je okamžik převzetí (tradiční princip)<br>- v samoobsluze vlastnické právo se převede v okamžiku zaplacení zboží

= ten, kdo jednal v důvěře, že zapsaný stav údajů v KN je v souladu se skutečným právním szavem, je ve svých nabytých právech chráněn<br>- § 964 (1): Není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, svědčí zapsaný stav ve prospěch osoby, která nabyla věcné právo za úplatu v dobré víře od osoby k tomu oprávněné podle zapsaného stavu. Dobrá víra se posuzuje k době, kdy k právnímu jednání došlo; vzniká-li však věcné právo až zápisem do veřejného seznamu, pak k době podání návrhu na zápis.<br>- výjimka ze zásady: neplatí pro nezbytnou cestu, výměnek a pro VP vznikající ze zákona bez zřetele na stav zápisů ve veřejném seznamu <br><br>- skutečný vlastník může proti zásadě čelit:<br>a) poznámka spornosti - může se domáhat výmazu zápisu + žádat, aby to bylo ve VS poznamenáno -> poté musí podat žalobu do 2 měsíců <br><br>- další principy k zajištění právní jistoty: <br>(1) neznalost zápisu ve veřejném seznamu neomlouvá (§ 980 NZ)<br>(2) pro pořadí věcných práv k věci cizí je rozhodná doba podání návrhu na zápis práva (§ 982 NOZ)

● věc hlavní: jen jako párový pojem k příslušenství<br>● příslušenství věci: vedlejší věc k věci hlavní, jejímž výlučným účelem je společné hospodářské fungování s věci hlavní a jejich trvalé odloučení ztrácí svůj hospodářský význam<br>- podmínky:<br>(1) alespoň 2 věci (jedna hlavní a jedna vedlejší)<br>(2) jeden vlastník (př. klíč je příslušníkem domu jen má-li ho jeho vlastník)<br>(3) účelem příslušenství je, aby tato vedlejší věc trvale sloužila užívání věci hlavní<br>- pokud byly přechodně odloučeny, nepřestává být věc příslušenstvím<br>- příslušenství je samostatnou věcí, přestože jeho právní osud není autonomní - má se za to, že právní jednání týkající se věci hlavní se týkají i příslušenství - věc vedlejší následuje právní osud věci hlavní

● příslušenství pozemku - věci, které jsou trvale a hospodářsky spjaty s pozemkem či stavbou na něm<br>- musí být trvalého stavu (kůlny, př. stodola u farmy, oplocení, drobné stavby - pokud plní doplňkovou fci k hlavní nemovitosti)<br><br>● příslušenství pohledávky: dáno taxativně - úroky, úroky z prodlení, náklady spojené s uplatněním

"● Podstata: To, co je do pozemku vloženo (resp. vystavěno), stává se jeho součástí - stejné platí o tom, co pozemek „zplodí""<br>● Historický vývoj:<br>o 1950 - 2014: zrušeno kvůli tomu, aby na pozemcích sdružených do jednotných zemědělských družstev mohlo vzejít něco/ vystavět něco, co už nebude patřit soukromníkovi, ale družstvu - souviselo s socialistickým pojetím vlastnictví<br>o 2014 - současnost: návrat superficiální zásady<br>- § 3054: pokud k účinnosti OZ vlastník stavby a pozemku tatáž osoba, stavba se stává součástí pozemku<br>- § 3055: pokud k účinnosti OZ jsou rozdílní vlastníci pozemku a stavby = stavba zůstává samostatnou nemovitou věcí<br>- totéž platí pro stavbu ve spoluvlastnictví, je-li jeden ze spoluvlastníků vlastníkem pozemku<br>- § 3056 vzájemné předkupní právo = toto právo nelze ujednáním vyloučit<br><br>Výjimky ze zásady:<br>o výhrada vlastnictví (§ 508)<br>- stroje, co jsou součástí nemovité věci zapsané v KN nemusí být součástí (možnost uvést výhradu, poznámku)<br>- se zápisem výhrady do KN musí vlastník nemovité věci souhlasit<br>o liniové stavby (§ 509)<br>- nejsou součástí pozemků + má se za to, že součástí nejsou ani zařízení s liniovými stavbami související"

= všechno, co k věci dle její povahy patří a co nemůže být od věci odděleno, aniž by se oddělením věc znehodnotila<br>- věc a její součást tvoří jedinou věc v právním slova smyslu (právní jednání se nemůže týkat jen součástí věci)<br>- př. auto a motor, pokud motor oddělíme, auto se znehodnotí<br><br>Součást pozemku (§ 506)<br>- prostor nad a pod povrchem, stavby zřízené na pozemku a jiná zařízení, a to, co je zapuštěno v pozemku nebo upevněno ve zdech<br>- výjimkou jsou tzv. dočasné stavby<br>- omezeno ovladatelností prostoru a jeho užitečností<br>(1) stavby na pozemku vyjma staveb dočasných - nadzemní i podzemní - a to, i když zasahuje pod jiný pozemek (výjimka: podzemní stavba, která je samostatnou nemovitou věcí - srov. § 498)<br>(2) to, co je v pozemku zapuštěno nebo upevněno ve zdech<br>(3) rostliny (§ 507)

= mimovolní právní skutečnost, která je za určitých podmínek pro právo významná, je spojena s vznikem, změnou, zánikem PaP<br><br>Čas jako právní událost<br>(1) okamžik: časově určený moment, s nímž právo spojuje určité právní následky, např. narození, smrt, den účinnosti<br>(2) běh času: odlišen dvěma variantami, s jehož koncem právo spojuje určité právní následky<br>o dovršení určitého času - právo počítá s tím, že se čas v určitém okamžiku dovrší (nabytí zletilosti= svéprávnost)<br>o plynutí času - objektivním právem stanovená lhůta nebo doba, s jehož uplynutím jsou spojeny právní následky<br>- lhůty, doby, doložka času (u smlouvy tzv. dies)<br>- ve všech případech se jedná o komplexní právní skutečnost, kdy je právní jednání spojeno s časem<br><br>Rozlišení dle OZ:<br>o čas: obecný pojem - může znamenat časový okamžik<br>o lhůta: časový úsek pro uplatnění nějakého práva (reklamační lhůta)/ splněna určitá povinnost- žaloba na ochranu držby

a) Rozlišení<br>- u obou platí, že se jedná o běh času určený začátkem a koncem<br>● Doba (§ 603): časový úsek omezující existenci práv a povinností, např. doba nájmu, vydržecí doba<br>● Lhůta: časový úsek pro uplatnění nějakého práva (reklamační lhůta, k podání žaloby)/ splnění určité povinnosti<br>- obě mohou být stanoveny:<br>o zákonem <br>o smlouvou - smluvní (určené posledním dnem - do 3. června/ nebo časovým obdobím - nejpozději do 1 roku)<br><br>o hmotněprávní lhůta: ovlivní hmotné i procesní právo - nevyužijeme-li hmotněprávní lhůtu - zhorší/oslabí to taky procesní postavení a můžeme rozhodnutím soudu o své hmotné právo přijít - zamítnutí žalob<br>- platí, že než skončí hmotněprávní lhůta, musí být právo uplatněno u osoby/OVM, kde má být vykonáno<br>- pr. jednání v písemné formě musí před uplynutím hmotněprávní lhůty jít do dispoziční sféry adresáta<br>o procesníprávní lhůta: právní jednání v písemné formě bylo včas předáno provozovateli poštovních služeb<br><br>o rigorózní (§ 629 - 3 roky) <br>o pořádkové (§ 1735 - doba přiměřená povaze smlouvy)<br><br>b) Počátek<br>● dies a quo: čas (okamžik), od kterého počínají právní následky (jako odkládací podmínka)<br>● dies ad quem: čas (okamžik), kdy právní následky končí (jako rozvazovací podmínka)<br><br>c) Konec období (plynutí času)<br>(1) den, který jistě nastane a ví se kdy (14.ledna 2023)<br>(2) den, který jistě nastane, ale neví se kdy (až teta zemře)<br>(3) den, o němž není jisto, zda nastane, ale víme kdy (až bude Oskar zletilý - nastane, pokud Oskar nezemře)<br>(4) den, o němž není jisto, zda nastane, ani kdy nastane (až se Máňa bude vdávat)

d) Překážky<br>● Stavění lhůty<br>(1) Pravé = lhůta běží, ale najde se nějaká překážka, po odstranění započatá lhůta běží dál (první a druhá část se pak sečtou)<br>- věřitel a dlužník se vezmou - lhůta při manželství neběží; rozvod - na přerušenou lhůtu naváže zbývající část<br>(2) Nepravé = lhůta nemůže začít běžet či neběží kvůli překážce déle, dokud není překážka odstraněna<br>- nezletilý - lhůta běžet až po nabytí zletilosti a plné svéprávnosti, § 647 - dohoda o mimosoudním jednání<br><br>● Přetržení, resp. přerušení lhůty<br>- překážka v běhu započaté lhůty - započatá lhůta končí kvůli nějaké skutečnosti, pak běží nová promlčecí lhůta, jiné kvality<br>- důvody:<br>(1) uznání dluhu dlužníkem vůči věřiteli (nová lhůta pro uplatnění práva u soudu)<br>(2) rozhodnutí st. orgánu, který právo přizná (žaloba - vyhověno - začne běžet lhůta na rozhodnutím přiznaného plnění)<br>- v obou případech běží nová subjektivní lhůta - 10 let

- uplynutím času nastávají právní následky, tj. vznik/zánik PaP<br>- pokud vzniká PaP, vzniká v počátku dne/ pokud zaniká PaP, zanikne koncem dne<br>- pokud spojen zánik a vznik práva jiného, nastává to ve stejnou chvíli, pokud nesjednáno jinak, právní účinek ke konci dne<br>- právo se má konat či povinnost plnit v obvyklou denní dobu, pokud neplyne z zvyklostí/praxe/ zvláštních okolností něco jiného<br>- PaP zanikají uplynutím doby, na kterou byly omezeny (např. nájemní právo)

- lhůta nebo doba určena podle:<br>● dnů - pokud je určeno dny, začíná se dnem po rozhodné skutečnosti a skončí poslední dnem lhůty<br>- půjčku si vzal 1.1. - lhůta začne běžet až den potom (tj. 2.1.) - posledním dnem pro splacení je 6.1.<br>● týdnů, měsíců nebo let - konec připadá na den se stejným názvem nebo číslem jako den, kdy se stala ona skutečnost<br>- pokud takový den v měsíci není, připadne konec lhůty/doby poslední den měsíce<br>- polovina měsíce (15 dnů), střed měsíce (15. den), je-li doba nebo lhůta 2 a čtvrt měsíce, čtvrt se počítá až po těch 2 měsících<br>- pokud konec lhůty víkend nebo svátek → koncem nejbližší následující pracovní den<br>● lhůta nebo doba určená menší jednotkou než dny se počítá odkdy začne, do okamžiku, kdy skončí - určení dle hodin/minut/sec

= následek marného uplynutí lhůty pro uplatnění práva, v jehož důsledku se právo oslabí + právo jako takové nezaniká (!)<br>- oprávněný se může domoci uplatněním práva u soudu (podáním žaloby) - pokud právo neuplatní v promlčecí lhůtě, promlčí se<br>- promlčením práva povinnému sice nezanikne povinnost splnit dluh - vznikne mu právo vznést námitku promlčení:<br>(a) námitku nevznese - nebrání se žalobě a soud žalobě věřiteli vyhoví<br>- pokud námitku promlčení nevznese - soud ho neupozorní (nesmí poučovat o hmotném právu)<br>(b) námitku vznese - soud věřiteli právo nepřizná, lze vznést pouze po zahájení řízení/podání žaloby<br>- promlčené právo se změní v právo naturální (nominální, tj. právo jen podle jména ✘ pravé, tj. žalovatelné, státní mocí chráněné)<br>- proti naturálnímu právu stojí naturální povinnost - dlužník už plnit nemusí!<br>- pokud splnil, ale pak se rozmyslí, nemůže chtít plnění nazpět, protože plnil dluh = věřiteli nevzniklo bezdůvodné obohacení<br>● práva, která se promlčují - všechna majetková práva s výjimkami zákonem stanovenými <br>- např. věcná práva, závazková práva, práva z dědění či majetková práva z duševního vlastnictví, právo na odčinění újmy způsobené na příslušném osobnostním právu<br>● práva, která se nepromlčují: <br>o vlastnické právo,<br>o právo domáhat se rozdělení společné věci, <br>o právo na zřízení nezbytné cesty, <br>o právo na vykoupení reálného břemene,<br>o právo na výživné, <br>o práva na život a důstojnost, jméno, zdraví, vážnost, čest, soukromí či obdobného osobnostního práva<br>o zástavní právo se nepromlčí dříve nežli pohledávka<br>o zástavní právo se nepromlčí ani tehdy, dokud má zástavní věřitel movitou zástavu u sebe, popř. dokud ji pro vás opatruje někdo jiný<br><br>- práva na uplatnění námitky promlčení se nelze vzdát

- počátek: první den, kdy je možné úspěšně uplatnit právo u soudu (den po skončení např. lhůty) = den dospělosti práva<br><br>● Subjektivní lhůta (§ 629)<br>- obecná: 3 roky od okamžiku, kdy se oprávněná osoba dozví o okolnostech rozhodných pro počátek promlčecí lhůty, anebo se o nich nedozví, ale dozvědět se měla a mohla<br>- dispozitivní povaha - může být sjednána i jiná - nesmí <br>o býtkratší než 1 rok a delší než 15 let (§ 630) <br>o znamenat neprospěch slabší strany,<br>o ujednánána lhůta kratší, jde-li o právo na plnění vyplývající z újmy na svobodě, životě nebo zdraví<br>o jde-li o právo vzniklé z úmyslného porušení povinnosti<br>- pokud si něco z toho strany unjednají, jde o jednání zdánlivé<br><br>● Objektivní lhůta (§ 629)<br>- promlčecí lhůta trvá 10 let (pro majetková práva) ode dne, kdy měl být splněn dluh → nezávisle na vědomí věřitele<br>- obecně platí, že běží obě lhůty - právo se nepromlčí, dokud jedna ze lhůt neskončí<br>- např. o právu se dozvím v den, kdy uplynulo od počátku objektivní lhůty již 9 let - potřeba podat žalobu v posledním roce - pokud neuplatním své právo v posledním roce, není relevantní, že subjektivní lhůty zbývají ještě 2 roky<br><br>Zvláštní úprava promlčecí pro některá práva (§ 631 - 644)<br>● právo na náhradu škody a jiné újmy a vydání bezdůvodného obohacení (§ 636, 638)<br>- objektivní - 10 let (ode dne, kdy ke škodě došlo) <br>- nebo 15 let, šlo-li o úmyslnou škodu<br>● újma na životě, zdraví, svobodě <br>- objektivní není, jen 3 roky subjektivní<br>- újma na zdraví nezletilého - začne běžet v den nabytí svéprávnosti nebo po dovršení zletilosti a jmenování opatrovníka

- počátek v den dospělosti práva<br>- existence speciální pravidel pro zvláštní případy - u nezletilé a plně nesvéprávné promlčecí lhůta vůbec neběží -> počne běžet až v den, kdy se nezletilý stane plně svéprávným<br><br>Překážky <br>● stavění lhůty <br>a) pravé - lhůta začne běžet a postaví se jí do cesty překážka -> po dobu překážky lhůta neběží, pak naváže a běží dál<br>b) nepravé - lhůta nemůže začít běžet či neběží déle, čeká se na její odstranění - újma na zdraví nezletilého (§ 622, lhůta začne běžet, až nabude plné svéprávnosti)<br>● přetržení (přerušení lhůty) - lhůta se přetrhne, poté začne běžet zase od začátku - např. uznání dluhu dlužníkem, přiznání práva rozhodnutím soudu

"= následek marného uplynutí lhůty dané k vykonání práva spočívající v zaniku práva<br>- nezůstává žádné právo, ani právo naturální<br>- „K zániku práva soud přihlédne, i když to dlužník nenamítne."" (ex officio)<br><br>Rozdíl prekluze od promlčení<br>o Promlčení<br>- důsledek = oslabení práva; právo zůstává - je oslabené a uplatnitelnost je toliko podmíněná<br>- podmíněnost je vyjádřena uplatněním/vznesením námitky promlčení dlužníka<br>- nepromlčené právo se mění na naturální právo<br>- pokud povinný (dlužník) plní, tak plní dluh - nedochází k bezdůvodnému obohacení<br><br>o Prekluze<br>- důsledek = úplný zánik práva jako takového; nezůstane nic - ani jako naturální právo<br>- pokud by dlužník plnil = nedluh- dochází k bezdůvodně obohacení věřitele a musí plnění vrátit"

- vyskytuje se v souvislosti s vlastnickým právem a s věcnými právy k věci cizí, a pak také s držbou (faktickým stavem), a to tak, že se objeví nový subjekt těchto práv (držby)<br>- jeden ze způsobů nabytí vlastnického práva, popř. jiného věcného práva k VC, a to bez dalšího (eo ipso, tím samým) - § 1089 a násl.<br>- negativní následek nedostatečného vykonávání vlastnického práva vlastníkem a pozitivní následek dostatečného /plného, řádného/ vykonávání práv vlastníka osobou, která má věc u sebe a chová se jako vlastník<br><br>Předpoklady<br>(1) Je dána zákonem určitá doba, kdy má někdo v poctivém přesvědčení věc u sebe/ vykonává právo pro sebe, a považuje ji za vlastní/je přesvědčen, že mu právo patří<br>(2) vlastník nepožaduje vydání věci<br>(3) uplynutí vydržecí doby dojde k vydržení,<br>- složení vydržení: doba + nekonání původního vlastníka + konání toho, kdo má věc u sebe/kdo se chová, jako že vykonává právo pro sebe.<br>- slouží k tomu, aby výhodu získal ten, kdo se stará (vigilantibus iura scripta sunt)<br><br>o řádné vydržení<br>- je třeba kvalifikovaná držba<br>- nepřerušeně 3 roky u movitých, 10 let u nemovitých <br>o mimořádné vydržení<br>- je třeba poctivá a pravá držba, chybí tzv. řádná držba<br>- 6 let u movitých věcí, 20 let u nemovitých<br><br>Zákaz vydržení: zákonný zástupce nemůže vydržet vlastnické právo proti zastoupenému a naopak (to samé platí pro opatrovníka/opatrovance a poručíka/poručence)

= jedná se o složené právní skutečnosti<br>- více právních skutečností vyvolávající pr. následky, někdy se může jednat také o kombinaci zákona a pr. skutečnosti<br>- práva a povinnosti se zpravidla nevyčerpávají okamžitě, ale určitý čas existují = slouží k vyrovnávání zájmů subjektů v čase<br>- rozhodný je běh času → v každém z těchto 3 institutů se čas připíná k odlišné právní skutečnosti, resp. připíná se k ní jinak<br>- účel: slouží k tomu, aby výhodu získal ten, kdo se stará, posílení jeho právní jistoty<br>- pokud by právo trvalo příliš dlouho - nepřehlednost, nejistota- potřeba lhůt, aby bylo právo vykonáváno a lidé o ně dbali<br><br>- práva a povinnosti lze rozdělit do dvou skupin z hlediska času, jejich trvání:<br>(1) Práva osobní<br>- statusová, osobnostní, rodinná<br>- neomezené trvání (trvají tak dlouho, jak dlouho existuje právní poměr dvou osob), v průběhu času se nemění<br>(2) Práva majetková<br>- jejich předmětem je majetková hodnota - věcná práva (zejm. vlastnické), dědické, závazková práva<br>- omezené trvání (trvají tak dlouho, jak dlouho nositel o ně pečuje = doba, kdy stát poskytuje plnou ochranu)<br>- některá se v průběhu času mění - oslabují - snižuje se a může zaniknout zcela ochrana státu

= právní zásady neboli právní principy jsou vůdčí zásady, na kterých stojí právní systém vcelku, jakož i jednotlivá právní odvětví, a jsou charakteristické pro vyšší míru abstraktnosti a stanoví východiska, kterými se normy řídí<br>- zásady vyjadřují hodnoty, které zákon sleduje a chrání (spravedlnost, jistota, účelnost)<br>- podstatná část právních zásad je explicitně stanovena na ústavní úrovni, jenž prozařují celým právním řádem<br>- význam:<br>o Tvorba práva - abstraktní regulativní ideje, které zákonodárce musí respektovat při vytváření nových právních předpisů<br>o Aplikace práva - v praxi důležité pro výklad jednotlivých institutů a jejich slučitelnost se zásadami<br>o Běžné jednání - při jakémkoli výkonu práva, např. povinnost jednat poctivě

= jde o základní pravidla, která ovládají soukromé právo jako systémový celek a prostupují celou úpravou osobních a majetkových a také rodinných práv a povinností soukromoprávní povahy<br>- zásady, které ovládají soukromé právo, se uplatňují bez ohledu na to, jsou-li v občanském zákoníku výslovně vyjádřeny či nikoli, OZ zvolil výslovný způsob vyjádření základních zásad soukromého (občanského) práva, zásady jsou v něm zakotveny v § 3 a <br>- zdroje zásad:<br>(1) Základ stěžejních zásad občanského práva je odvozen z hodnot pluralitní demokracie, tržního hospodářství, právního státu a ochrany lidských a občanských práv - tyto hodnoty jsou zformulovány v ústavním pořádku (zejména v LZPS) a v mezinárodních smlouvách - všechna ustanovení občanského práva je třeba vykládat a používat v souladu s těmito hodnotami (tzv. ústavně konformní výklad, § 2 odst. 1)<br>(2) Určité zásady jsou vyvozeny z hodnot, které jsou vlastní Evropské unii - eurokonformní výklad<br>(3) Standardy států patřící do kontinentální právní kultury - právní stát, demokracie, neporušitelnost přirozených práv<br><br>znaky soukromoprávní regulace:<br>- rovnost subjektů, jejich autonomie<br>- vznik, zánik a změna právních vztahů jsou spojovány s dvoustranným právním jednáním<br>- preference dispozitivních ustanovení<br>- vzniká jednotlivci oprávnění z jeho vlastní vůle (smlouvy)<br>- zásada vzájemnosti a ekvivalentních plnění<br>- k rozhodování o právním poměru je povolán soud

1) Autonomie vůle osob (§ 1 odst. 2)<br>- zakázána jsou ujednání porušující (1) dobré mravy, (2) veřejný pořádek nebo (3) právo týkající se postavení osob (statusové právo) a práva na ochranu osobnosti<br>2) Dobré mravy<br>= souhrn společenských, kulturních a mravních hodnot, které v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence a zejména jsou sdíleny a uznávány rozhodující většinou společnosti<br>3) Veřejný pořádek<br>= stav společnosti a státu, objektivním právem stanovený a chráněný, na jehož neporušitelnosti je nutno bezvýhradně trvat, má-li být zachována stabilita společnosti a státu, anebo naopak<br>4) Rovné postavení osob soukromého práva<br>5) Nikomu neškodit (neminem laedere)<br>6) Nikdo nesmí pro nedostatek věku, rozumu nebo závislosti svého postavení utrpět nedůvodnou újmu, a zároveň nikdo nesmí bezdůvodně těžit z vlastní neschopnosti k újmě a tíži druhých<br>7) Závaznost slibu a uzavřené smlouvy (pacta sunt servanda)<br>8) Princip prevence (§ 2900)<br>= každý je povinen si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě druhých<br>9) Poctivost a dobrá víra (bona fides)<br>- poctivost = tzv. objektivní dobrá víra, kdy nejen osoba je přesvědčena, že jí právo patří a že neruší právo nikoho třetího, ale taky všichni ostatní jsou přesvědčeni, že osoba jedná po právu, že jí právo patří (zejména u držby a vydržení)<br>- dobrá víra = tzv. subjektivní dobrá víra, přesvědčení osoby, že jí právo patří, že neruší právo jiného (např. nabytí od neoprávněného)<br>8) Kdo vykonává své soukromé subjektivní právo, ten nikomu neškodí<br>9) Zákaz zjevného zneužití práva (§ 8)<br>- prosté zneužití práva je v rozporu se zákonem ✘ zjevné je sankcionováno<br>10) Ochrana slabší strany<br>- slabší stranou se rozumí - nezletilý, duševně nemocný, spotřebitel, zaměstnanec, nájemník, poškozený<br>11) Ochrana soukromých subjektivních práv nabytých v minulosti (iura quaesita)<br>- § 3030: umožňuje, aby se i na případy, které vznikly před účinností OZ 2012, aplikovat zásady a principy podle (§ 1 - 14)<br>- přípustnost analogie legis a analogie iuris<br>12) Práva patří bdělým (vigilantibus iura)<br>- výrazně se uplatňuje zejména v institutech promlčení a vydržení, všude, kde jsou dány nějaké lhůty<br>o neznalost zákona neomlouvá <br>o přednost má ten, kdo vykonal své subjektivní právo dříve (např. zápis do katastru nemovitostí)

- Část 1. - Obecná část, Hlava I - Předmět úpravy a její základní zásady, díl 1 - 3<br>- demonstrativní výčet<br>- kogentně upravují základní zásady soukromého práva<br>- výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění

Užší smysl<br>= soubor norem odrážejících stupeň a míru integrace a harmonizace<br>- relativně oddělená část unijního práva, jejímž pojítkem je předmět regulace<br>- unijní soukromé právo upravuje jen dílčí soukromoprávní problematiky úzce funkčně spjaté s cíli a smyslem evropské integrace<br>- občanské právo jako celek nepodléhá unijním kompetencím, nelze tak hovořit o harmonizaci či unifikaci občanského práva, dochází pouze k dílčímu prolínání unijního práva do národních úprav<br>- harmonizace v oblasti funkčního jednotného trhu:<br>o právo nekalé soutěže<br>o právo obchodních společností<br>o pojistně právní problematika<br>o průmyslová práva<br>o insolvenční právo<br>o spotřebitelské právo<br>o určitá odpovědnostní problematika (zejm. odpovědnost za škodu způsobená vadou výrobku)<br><br>Širší smysl<br>- cílem harmonizace evropského soukromého práva a nakonec příprava evropského občanského zákoníku<br>- 3 okruhy právních norem:<br>1) úprava pravomoci (mezinárodní příslušnosti) civilních soudů členských států v přeshraničních sporech a otázky spolupráce těchto soudů<br>2) kolizní normy<br>3) uznání a výkon cizích soudních a dalších rozhodnutí (tj. rozhodnutí vydaných v jiných členských státech EU) v soukromoprávních věcech

● 1982 - Komise pro evropské smluvní právo (tzv. Landova komise) - sdružila význačné představitele soukromého práva ze všech členských států, usilovala o vytvoření principů<br>- 1995: předložení první části Principů evropského smluvní práva (Principles of European Contract Law - PECL)<br>- konečný cíl: vytvoření kodexu pokrývajícího všechny oblasti soukromého práva ve standardních občanských zákonících<br>● Mezinárodní institut pro unifikaci soukromého práva (UNIDROIT) - činnost vyvíjena z perspektivy mezinárodního práva soukromého<br>o 1994: předložení Principů pro mezinárodní obchodní smlouvy<br>● 1997 - Konference Směrem k evropskému občanskému zákoníku<br>- utvoření akademických skupiny, komise a expertní týmy zaměřující se na jednotlivé oblasti:<br>1. Acquis Group - zaměření na existující evropské komunitární právo a zlepšení legislativy v oblasti soukromého práva<br>2. Komise pro evropské rodinné právo<br>3. Evropská skupina pro deliktní právo a Evropské centrum deliktního a pojistného práva<br>4. Studijní skupina pro evropský občanský zákoník<br>5. Projekt Společné jádro evropského soukromého práva<br>6. Akademie evropských představitelů soukromého práva<br>7. Projekt Ius Commune - prof. Walter van Gerven pro celoevropskou kompilaci právní vědy a příslušné judikatury<br>8. Společná síť pro evropského soukromé právo<br>● 2003 - Evropská komise - publikace akčního plánu Společný referenční rámec<br>- poskytnutí obsahového, koncepčního a strukturálního vodítka pro další vývoj harmonizovaného evropského soukromého práva s důrazem na smluvní právo

- sektorový přístup unijního práva: v oblasti evropského soukromého práva se uplatňuje fragmentární princip, podle které se pragmaticky regulují jen určité oblasti soukromého práva<br>- ústřední téma unijní úpravy: provedení a zdokonalení principů ochrany spotřebitelů <br>- jádro spotřebitelské legislativy tvoří několik základních okruhů otázek:<br>(1) Ochrana spotřebitele před zneužívajícími - nekalými ujednáními ve smlouvách, ochrana spotřebitele při uzavírání spotřebitelského účtu, při podomním prodeji, při internetovém obchodu, apod.<br>(2) Ochrana zdraví a bezpečnost - zvýšení bezpečnosti prodeje výrobků (hraček, potravin)<br>(3) Ochrana ekonomických zájmů spotřebitelů - právo na náhradu škody, právo na pravdivé informace<br>- pětice základních práv spotřebitele<br>1. právo na ochranu zdraví a bezpečnosti<br>2. právo na ochranu hospodářských zájmů<br>3. právo na náhradu utrpěné škody<br>4. právo na informace a vzdělání<br>5. právo sdružovat se k ochraně svých zájmů<br>- skupina Acquis Group - příprava nové horizontální směrnice o ochraně spotřebitelů před určitými aspekty nepoctivých obchodních praktik<br>- upouští od koncepce minimální harmonizace a nahrazuje ji koncepce úplné harmonizace<br>- dynamický rozvoj oblasti práva duševního vlastnictví (autorskoprávní ochrana, ochrana průmyslových práv)<br>- evropské rodinné právo - pravidla týkající se soudní příslušnosti při rozvodech, rodičovských právech a povinnostech, vyživovací povinnosti

Evropské smluvní právo<br>- smluvní právo jako vhodný nástroj realizace tržních vztahů v rámci komunitární Evropy - první oblast, kde se projevují intenzivní snahy o harmonizaci<br>● Principy evropského smluvního práva (The Principles of European Contract Law - PECL)<br>- Komise pro evropské smluvní právo<br>- hlavním cílem PECL je vytvořit základnu pro budoucí evropský kodex evropského smluvního práva<br>- užitečné pro smluvní strany, jejichž obchodní aktivity přesahují hranice jednoho státu<br>- PECL jsou pojaty jako obecná část pro smluvní závazkové vztahy<br>- usiluje také o překonání určitých rozdílů mezi soukromým právem kontinentálního typu a Common Law<br>● Návrh společného referenčního rámce (DCFR)<br>- Studijní skupina pro evropský občanský zákoník<br>- přebírá do svých ustanovení závěry uvedené v PECL jako obecnou část závazkového práva<br>- autoři DCFR čerpali ze tří zdrojů - z PECL, z existující komunitární legislativy (acquis) zejména v oblasti spotřebitelských smluv a z pravidel formulovaných výsledky ostatních skupin<br>- rozsah je poměrně široký a přesahuje témata běžná pro úpravu smluvního práva<br>-charakteristický je obligační monismus - zahrnuje jak občanskoprávní, tak obchodně-právní smlouvy<br>● Návrh Evropského smluvního kodexu<br>- Akademie evropských představitelů soukromého práva<br>- základ dva dokumenty:<br>1) část italského občanského zákoníku (Obligace)<br>2) pojednání o smluvním právu Mc. Gregora určené pro Law Commission vytvořenou britským parlamentem<br>- formulace pravidel založených na společných základech kontinentálního práva s prvky common law ve smluvním právu<br><br>Evropské deliktní právo<br>● Principy evropského deliktního práva (PETL)<br>- odpovědnostní principy představující typický obraz evropské právní kultury v deliktní oblasti<br>- byly judikaturami některých států vymezeny a následně reflektovány jako referenční zdroj pro základ určitých úvah v rámci odůvodnění soudního rozhodování

- definice: pramen práva jako pojem o více významech vyjadřující vnější formu právní normy, zdroj obsahu právní normy a zdroj poznání práva<br>o pramen práva ve formální smyslu: forma obsahující právní normu, pouze takové pravidlo chování, jenž má státem uznanou formu pramene práva, je právní normou<br>o pramen práva v materiálním smyslu: zdroj právní normy determinující obsah právní normy<br>o pramen práva v gnozeologickém smyslu: prameny poznání práva<br>- v OZ jsou prameny práva ve formálním smyslu normy upravující osobní, majetková a rodinná PaP, nejsou-li předmětem jiných částí soukromého práva (např. pracovní právo, právo obchodních korporací)<br>- obecná klasifikace pramenů práva:<br>o Právní předpisy/ soudní precedenty/ normativní právní normy/ právní obyčeje/ communis opinio doctorum/ právní principy<br>o Právní řád ČR je výlučně zemí psaného práva, proto jsou normy občanského práva vyjádřeny ve formě právních předpisů<br>§ právní předpisy - soubor obecně závazných právních norem, které spolu obsahově souvisí a jež jsou jako jeden celek v písemné podobě vyhlášeny svým adresátům v oficiální sbírce<br>o ústavní zákony, zákony, podzákonné předpisy, některé právní akty orgánů EU (např. nařízení) a mezinárodní smlouvy

1) mezinárodní smlouvy<br>2) právo Evropské unie<br>3) ústavní zákony<br>4) zákony <br>5) podzákonné právní předpisy

- čl. 10 Ú: vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal souhlas Parlament a jimiž je ČR vázána, jsou z rozhodnutí českého zákonodárce součástí českého právního řádu a mají aplikační přednost před zákonem<br>- pro oblast občanského práva hmotného mají význam mezinárodní smlouvy především v následujících oblastech:<br>● Mezinárodní smlouvy o LP a základních svobodách - např. Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, Úmluva o právech dítěte, Úmluva o lidských právech a biomedicíně<br>● Mezinárodní smlouvy z oblasti rodinného práva - např. Evropská úmluva o osvojení dětí, Úmluva o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení<br>● Mezinárodní smlouvy týkající se práv k duševnímu vlastnictví - např. Všeobecná úmluva o autorském právu, Bernská úmluva o ochraně literárních a uměleckých děl, Pařížská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví<br>● Další oblasti - např. Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží, Vídeňská úmluva o občanskoprávní odpovědnosti za jaderné škody, Úmluva o mezinárodní správě pozůstalosti

- přímo použitelná ustanovení práva EU mají aplikační přednost před zákony (Costa vs. ENEL, 1964)<br>- pro oblast občanského práva jsou významné zejména předpisy z oblasti ochrany spotřebitele a z oblasti ochrany duševního vlastnictví<br>- v oblasti ochrany spotřebitele EU sdílí pravomoc s členskými státy, pramenem práva jsou zde především směrnice, které jsou následně implementovány do národních právních řádů<br>- oblast práva duševního vlastnictví patří rovněž do sdílené pravomoci

"- ústavní zákony mají vyšší právní sílu než zákony, vyšší právní síla se projevuje jak při aplikaci, tak při interpretaci zákona, při více možnostech výkladu musí být dána přednost tzv. ústavně konformnímu výkladu<br>● ačkoli Ústava neobsahuje normy, které upravují konkrétní občanská subjektivní práva a povinnosti, má:<br>o význam pro interpretaci a aplikaci občanskoprávních norem (zejména stanovení pravidel pro aplikaci mezinárodních smluv, ústavních zákonů a zákonů soudů, v ústavním založení orgánů EU)<br>o význam pro zakotvení jedné ze základních zásad pro sféru soukromého práva: „co není zákonem zakázáno, je dovoleno"" <br>● Listina - rovněž zaručuje každému činit, co není zákonem zakázáno - dále velmi obecně zakotvuje některá subjektivní občanská práva, čímž nabývají charakteru ústavních práv, což ve svém důsledku znamená, že mohou být omezena pouze zákonem a za podmínek stanovených Listinou<br>● ústavní záruky - způsobilost každého člověka mít práva, některé osobnostní práva (např. právo na život, právo na ochranu zdraví, právo na soukromí), vlastnické právo, právo dědit, práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti, ochrana rodiny, manželství<br>- tato práva jsou podrobně upravena v OZ a v dalších zákonech"

- musí být v souladu s ústavním pořádkem, ÚS může zrušit zákon nebo jeho část pro rozpor s ústavním pořádkem<br>- základním pramenem kodifikovaného občanského práva v ČR je zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník<br>- řada matérie občanského práva hmotného je upravena také v dalších zákonech:<br>● rodinné právo - zákon o registrovaném partnerství 115/2006 Sb. <br>● autorské právo - autorský zákon č. 121/2000 Sb. <br>● osobní a majetkové PaP - např. zákon o ochraně osobních údajů, zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání, tiskový zákon, zákon o zdravotních službách, transplantační zákon)<br>● další občanskoprávní zákony:<br>o Zákon č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí<br>o Zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení<br>o Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí<br>o Zákon č.90/2012 Sb., o obchodních korporacích<br>o Zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém

- jsou odvozeny od zákonů - lze vydat pouze na základě zákonného zmocnění a v mezích zákona<br>- jsou vydávány orgány veřejné správy, pravomoc vydávat podzákonné předpisy má zejména vláda<br>- Ústava dává vládě pravomoc vydávat nařízení k provedení jakéhokoli zákona v jeho mezích <br>- podzákonné předpisy mohou dále vydávat ministerstva, jiné správní úřady a orgány veřejné správy, na rozdíl od vlády k tomu musejí být zmocněny konkrétním zákonem (zpravidla jako vyhlášky)<br>- při aplikaci podzákonných předpisů soudem, je soudce oprávněn posoudit jejich soulad se zákonem,<br>-> dojde-li k závěru, že podzákonný předpis odporuje zákonu, nepoužije jej při svém rozhodování a řídí se pouze zákonem, ÚS může podzákonný předpis i zrušit

- hlavní pramen občanského práva hmotného, jde o výsledek rekodifikace občanského soukromého práva v ČR po roce 1989<br>- účinnosti nabyl dne 1. 1. 2014 - došlo ke zrušení OZ z roku 1964 (včetně všech novelizací) a došlo ke zrušení celé řady zákonů - např. zákona o rodině či obchodního zákoníku (obch. zákoník zčásti), jejichž úprava byla včleněna přímo do OZ<br>- snaha o obnovení pojetí OZ jako obecného předpisu soukromého práva<br><br>Systematika:<br>● Část první - obecná část<br>o Hlava I - Předmět úpravy a její základní zásady<br>o Hlava II - Osoby<br>o Hlava III - Zastoupení<br>o Hlava IV - Věci a jejich rozdělení<br>o Hlava V - Právní skutečnosti (Díl 1 - Právní jednání/Díl 2 - Právní události/Díl 3 - Promlčení a prekluze)<br>● Část druhá - rodinné právo<br>● Část třetí - absolutní majetková práva<br>o Hlava I - Všeobecná ustanovení<br>o Hlava II - Věcná práva<br>o Hlava III - Dědické právo<br>● Část čtvrtá - relativní majetková práva<br>● Část pátá - ustanovení přechodná, společná a závěrečná

"a) soudní rozhodnutí<br>- soudní precedent není pramenem práva, výjimkou jsou pouze nálezy ÚS o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu, které jsou publikované ve Sbírce zákonů<br>- k ustálené rozhodovací praxi je soud povinen přihlížet tehdy, není-li nic, podle čeho by mohl rozhodnout (tj. nemůže-li použít ani analogii) <br>- fakticky ovšem rozhodovací praxe vyšších soudů významně ovlivňuje rozhodovací praxi nižších soudů, snaha o předvídatelnost soudních rozhodnutí <br>b) obyčej<br>- v ČR není pramenem práva, je však možné, že psané právo na určitou zvyklost odkáže, a tím umožní její užití<br>- OZ to výslovně umožňuje v § 9 odst. 2: „K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon""<br>- § 1258: pokud není rozsah nebo obsah služebnosti určen, posoudí se dle místní zvyklosti<br>c) právní zásady<br>= obecné regulativní ideje prozařující a ovládají soukromé právo jako celek - uplatňují se zejména při normotvorbě, tak při aplikaci ustanoveních OZ<br>d) dobré mravy<br>= souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence sdílené v rozhodující části společnosti a mají povahu norem základních (definice z rozhodnutí soudů)<br>- ujednání příčící se dobrým mravům, resp. porušující dobré mravy jsou zakázána <br>e) veřejný pořádek<br>= pravidla, na nichž spočívají základy sociálního řádu určité společnosti<br>- vychází z hierarchie hodnot - chrání rodinu, člověka, stát<br>f) odborná literatura<br>- ovlivňuje výklad občanského práva, nejde však o pramen práva a soud ji není vázán pří svém rozhodování, vyjma případů rozhodovaných na základě § 10 odst. 2 při analogii iuris"

- definice: obecně závazné pravidlo chování stanovené či uznané státem, jejíž porušení stát sankcionizuje<br>- pojmové znaky normy: preskriptivnost, obecnost, vynutitelnost a podobu pramene práva <br>- trichotomická (trojčlenná) struktura norem:<br>o dispozice (vyjadřuje preskriptivnost)<br>o hypotéza (vyjadřuje obecnost)<br>o sankce (vyjadřuje vynutitelnost)<br>- občanskoprávní institut: celistvý soubor občanskoprávních norem osobních, rodinných a majetkových, který se vztahuje ke komplexní úpravě určitých občanských subjektivních práv<br>- obtížně určitelné co je a co není institutem, obvykle je to dáno tradicí, např. institut vlastnictví či manželství

- obecně většina norem občanského práva spadá mezi normy s tzv. klasickou neboli kondicionální strukturou<br>- ojediněle najdeme tzv. normy se zvláštní strukturou<br>a) blanketní norma - odkazuje na jiný právní předpis (např. § 1970)<br>b) kompetenční norma - odkazuje na orgán, který normu dotvoří (např. § 1960)<br>c) kolizní norma - stanoví, podle kterého právního řádu se bude konkrétní právní poměr s cizím prvkem řídit<br>d) teleologická norma - stanoví cíl, jehož má být dosaženo (§ 3 odst. 1)<br><br>a) dispozitivní normy: normy, které umožňují osobám, zejm. smluvním stranám, odchýlit se od právní úpravy a autonomně si smluvit vlastní úpravu práv a povinností/chovat se způsobem podle vlastní vůle<br>- působí subsidiárně, tedy pro případ, kdy si osoby neujednají něco jiného<br>b) kogentní normy: působí bezpodmínečně, smluvní strany si nesmějí ujednat nic, co by kogentní právní normě odporovalo (§ 1265 - pozemkou služebnost nelze spojit s jiným panujícím pozemkem)

"- pokud si strany ujednají jinak, musí se chovat podle ujednaného (lex contractus), pokud ne, musejí se chovat podle právní normy (dispositivní norma se stává kogentní)<br>● Dvojí charakter dispozitivní normy:<br>o První část: dovolující prvek (zmocnění smluvních stran, aby si autonomně smluvily vlastní právní úpravu)<br>o Druhá část: uplatní se v případě, že si strany nesjednají vlastní právní úpravu - dispozitivnost právní normy, tak může plynout pouze z její hypotézy<br>- za dispozitivní právní normu lze považovat pouze takovou normu, která obsahuje zmocnění k vyloučení normy chování ve své hypotéze<br>- nelze zaměňovat s tzv. dovolující normou kogentní, která nemá dvojí podobu (např. §1901)<br>- implicitní hypotéza - hypotéza nevyjádřená se stejným obsahem jako výslovná hypotéza „nesjednají-li strany jinak""<br>- je třeba vycházet ze systematického výkladu občanského zákoníku - klíčový § 1 odst. 2, z něhož lze dovodit implicitní hypotézu ve všech případech, kromě těch, kdy to zákon výslovně zakazuje<br>- jinými slovy všechna pravidla OZ jsou principiálně dispozitivní, není-li to výslovně vyloučeno"

"- základem testu kogentnosti je ustanovení § 1 odst. 2: „Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.""<br>- právní norma je kogentní, pokud:<br>1. představuje pravidlo, u kterého by odchýlení se od něj eo ipso představovalo rozpor s dobrými mravy,<br>2. představuje pravidlo, které by odchýlení se od něj eo ipso představovalo rozpor s veřejným pořádkem; do této kategorie spadá i odchýlení se od práva týkajícího se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti, a odchýlení se, které by nepřípustně zasáhlo do práv třetích osob,<br>3. jejím účelem je ochrana slabší strany a odchýlení se směřuje v neprospěch této slabší strany,<br>4. její účel a smysl v jiných případech odporuje tomu, aby se strany mohly od této normy vlastním právním jednáním odchýlit.<br><br>Pravidla zdánlivosti, zejm. neplatnost právních jednání<br>o Kogentní jsou určitě normy, jejichž porušení je sankcionováno absolutní neplatností<br>o Kogentní jsou zásadně normy práva statusového, osobnostního, rodinného, a práv věcných a práva dědického (dispozitivní norma je výjimečná)<br>- kogentní normy formulovány: zakazuje se/ poukaz na neplatnost/ k odlišnému ujednání se nepřihlíží"

● Věcná působnost - představuje vymezení okruhu právních norem podle toho, čeho se vlastně týkají, jde o kritérium, které určuje, kdy lze a kdy nelze aplikovat občanský zákoník (srov. § 9)<br>● Osobní působnost - vztahuje se na osoby v občanském právu<br>o FO/PO (§ 18) a stát (§ 21)<br>o občanský zákoník se v zásadě vztahuje na všechny osoby na jeho státním území, vyjma případů, kdy se jedná o právní poměr s cizím prvkem (srov. zákon o mezinárodním právu soukromém)<br>● Prostorová působnost - normy českého občanského práva působí zásadně na státním území ČR, nepůsobí zde však bezvýjimečně, bezvýjimečně se aplikují pouze tehdy, nejedná-li se o právní vztahy s cizím prvkem<br>● Časová působnost - klíčovými pojmy jsou zde platnost a účinnost, většinou platí, že se právní poměry posuzují podle právních norem účinných v době jejich vzniku<br>- problém: v okamžiku, kdy právní poměr vznikne za účinnosti dřívější právní normy a trvá i v době, kdy byla tato norma zrušena a nahrazena nově účinnou právní normou<br>- tři možnosti pro vyřešení časové kolise:<br>(1) Právní poměr bude i nadále aplikovat právní norma, která byla účinná již v době vzniku právního poměru (srov. § 3028 odst. 3) - zajištění právní jistoty jako obecné zásady právní<br>(2) Podle norem dřívějšího právního předpisu se posoudí pouze vznik právního poměru, zatímco jeho obsah se posoudí podle norem zakotvených v novém právním předpisu<br>- tzv. nepravá retroaktivita (srov. § 3028 odst. 2)<br>(3) Podle novější právní úpravy se posuzuje nejen obsah právního poměru, ale i jeho vznik, jedná se o výjimečnou situaci tzv. pravé retroaktivity (srov. § 3070)

- splněním předpokladů stanovené v hypotéze normy se realizuje dispozice normy, tj. vede ke vzniku, změně nebo zániku subjektivních občanských PaP<br>● Realizace: Subjektivní občanská PaP vznikají, mění se nebo zanikají dobrovolným chováním adresátů norem občanského práva (FO/PO/stát)<br>- děje se bez státního donucení a není potřeba zvláštní procesní normy (tj. občanské právo procesní)<br>o Trestní právo hmotné se nemůže realisovat bez trestního práva procesního - zásadní oddlišení<br>● Aplikace: plnění povinnosti není založené na dobrovolnosti, kdy adresáti norem jsou donuceni veřejnou mocí k plnění povinnosti.<br>- donucujícím orgánem je zpravidla soud (§ 12)<br>- jedná se o třífázový proces: zjišťování skutkových otázek/ zjišťování právních otázek/ vydání rozhodnutí - tato problematika je upravena v občanském právu procesním<br>- aplikace práva podle analogie: analogia legis✘analogia iuris

- výklad normativního textu, i možnost jeho dotvoření<br>- cílem objasnit smysl textu s ohledem na následnou aplikaci (či jiné formy realizace)<br>- povinnost ústavně konformního výkladu (§ 2 odst. 1)<br>- zákonnému ustanovení nelze přikládat jiný význam, než jaký plyne z vlastního smyslu slov v jejich vzájemné souvislosti a jasného úmyslu zákonodárce<br>- výklad nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění

● Právní skutečnost: objektivní skutečnost, kterou právo bere na zřetel a spojuje s ní právní následky - na občanskoprávní skutečnost bere zřetel občanské právo a spojuje s ní občanskoprávní následky<br>● Právní následek: vznik, změna, zánik subjektivních PaP<br>● Právní důvod (právní titul): dostatečný důvod, který podle daného právního řádu vyvolává právní následky<br>- rozlišují se dva právní důvody: (1) zákon a (2) právní skutečnost<br>- s právním důvodem nelze zaměňovat hospodářský (ekonomický) důvod, jímž je pohnutka (motiv) - ten obvykle není právně relevantní, ledaže je výslovně vyjádřen

"(1) Spojené s existencí vůle<br>o Právní jednání - všechno, co právní subjekt (osoba) činí objektivně seznatelně s úmyslem vyvolat právní následky<br>o Konstitutivní rozhodnutí státních orgánů - rozhodnutí, s nimiž jsou spojeny právní následky<br>o Vytvoření věci - s prvkem vůle, jedná o dílo ve smyslu autorského, popřípadě se může jednat o zcela novou věc<br>(2) Spojené bez existence vůle<br>o Právně relevantní události<br>o Vytvoření věci - bez prvku vůle - velmi malé dítě „maluje"" na papír, čímž vytvoří dílo<br><br>Složené (komplexní) právní skutečnosti<br>- dvě a více právních skutečností vyvolávající právní následky, někdy se může jednat také o kombinaci zákona a právní skutečnosti - př. promlčení, vydržení"

= chování osoby, jenž spočívá v projevu vůle FO/PO a směřuje ke vzniku, změně nebo zániku subjektivních PaP<br>- podstatou právního jednání je projev (prohlášení vůle) - základem právního jednání je navenek projevená vůle mající právní následky<br>- pojmové znaky právního jednání jsou: vůle, projevení navenek, vyvolání právních následků<br>- náležitostí právního jednání<br>o subjekt - musí jít o osobu ve smyslu práva (NE sdružení bez právní subjektivity), tj. musí tu být osobnost, a musí jít o svéprávnou osobu<br>o vůle - musí být svobodná, vážná, prostá omylu, a nesmí být jednáno ve stavu tísně<br>o projev - určitý, srozumitelný a v náležité formě<br>o předmět - musí jít o předmět dovolený (NE res extra commercio - nejen vesmírná tělesa, ale také zbraně, narkotika apod.) a možný (za dnešního stavu techniky)

- protiprávní jednání spočívá v projevu vůle, kterým je porušena nebo není dodržena právní povinnost - jedná se tedy o projev vůle, který je v rozporu s právními normami (právem reprobované)<br>- protiprávní jednání může spočívat v komisivním (aktivní činnost) a omisivním (pasivní činnost - opomenutí)<br>- může spočívat v rozporu s pravidly stanovenými objektivním právem (rozpor s tzv. mimosluvní povinností) či v rozporu s smlouvou stanovenými povinnostmi (rozpor s tzv. smluvní povinností)<br>- př.: způsobení škody či nevčasné a neřádné plnění povinností

= druh mimovolní (bez existence vůle) právní skutečnosti, která nastává objektivně, přičemž následky, které jsou s nimi spojeny, jsou v souladu s normami práva<br>- právní událost jako součást objektivní reality vyjádřená skutečností, která je v určité podobě a za určitých okolností právně významná, objektivní právo ji bere na zřetel a spojuje s ní práva a právní následky<br>- pozitivní (narození člověka) ✘ negativní (povodeň)<br>- mohou vzniknout i jako následek právního nebo protiprávního jednání - např. květináč spadne na chodce a vzniká odpovědnost následkem události<br>- předvídatelné (smrt v určité situaci) ✘ nepředvídatelné (smrt při dopravní nehodě)<br>- neodvratitelné (vyšší moc - vis maior)✘ odvratitelné (náhoda - při vyšší opatrnosti ji mohu zabránit)<br>- čas: jedná se o právní událost, kdy určitým <br>(1) během času, s jehož koncem právo spojuje určité právní následky, <br>či (2) časovým okamžikem právo spojuje právní následky

- vznikají v důsledku určitého právní skutečnosti (důvodu) jako je právní jednání, právní událost, vytvoření věci či rozhodnutí OVM<br>- na rozdíl od události nejde o dění, ale o stav, který je objektivně v souladu s právem<br>- právním stavem rozumíme ku příkladu - manželství, nezvěstnost, příbuzenství<br>- protiprávní stav = spočívá v situaci odporujícími platnému právu a nemá povahu vůle - právním následkem může vznik objektivní odpovědnosti

● Konstitutivní rozhodnutí orgánu veřejné moci<br>- rozlišují se rozhodnutí OVM, zda mají povahu právní skutečnosti<br>o konstitutivní rozhodnutí: jedná se o rozhodnutí mající povahu právní skutečnosti - zakládá, mění nebo ruší PaP (rozhodnutí o rozvodu, vypořádání podílového spoluvlastnictví, rozhodnutí o dědictví)<br>o deklaratorní rozhodnutí: nemá povahu právní skutečnosti - jen něco potvrzuje/osvědčuje PaP - jedná o závazné autoritativní rozhodnutí o tom, že něco vzniklo, se změnilo nebo zaniklo<br>● Vytvoření věci<br>- vytvořením nové věci je věc předmětem vlastnického práva - pokud má takovou povahu, že je schopna být předmětem práv věcné povahy<br>- může dojít přítomností vůle či bez přítomnosti vůle

"Právní domněnka<br>- vychází z určité obecné zkušenosti, založeny na pravděpodobnosti<br>- zavazují soud, aby předpokládal existenci něčeho, co není jisté, že je, nebo dokonce jisté, že není<br>o vyvratitelná - „má se za to, že...""<br>· např. určení otcovství, určení smrti nezvěstného...<br>o nevyvratitelné - nelze prokázat opak, nelze vyvrátit; „platí, že...""<br>- např. neuvede-li se, na jaký čas se právnická osoba ustavuje, platí, že je ustavena na dobu neurčitou<br><br>Fikce<br>- na rozdíl od domněnek jsou fikce zvláštními instituty, kterými si právo vypomáhá tam, kde je třeba, aby se překlenula - finguje se určitá skutečnost (tj. neexistuje/vymyšlená)<br>- smyšlenky zajišťující existenci právní figury - je zřejmé, že neexistuje, ale z praktických důvodů se však finguje - může to být cokoli vymyšleného, nebo i opak toho, co je ve skutečnosti<br>- „považuje se za..."" nebo „hledí se jako na...""<br>- § 22 - finguje se, že stát je právnická osoba, § 80 - finguje se, že člověk má bydliště tam, kde žije"

= chování osoby, jenž spočívá v projevu vůle FO/PO a dle objektivního práva je schopno vyvolat právní následky, tj. vznik, změnu, zánik PaP<br>- právní jednání vyvolává právní následky, které:<br>o jsou v něm vyjádřeny<br>o plynou ze zákona<br>o plynou z dobrých mravů, jako pravidel chování, plynou ze zvyklostí<br>o plynou ze zavedené praxe stran (§ 545)<br>- pojmové znaky právního jednání:<br>(1) vůle<br>(2) projevení vůle navenek<br>(3) vyvolání právních následků<br>- náležitosti právního jednání<br>o subjekt - musí jít o osobu ve smyslu práva (NE sdružení bez právní subjektivity), tj. musí tu být osobnost, a musí jít o svéprávnou osobu<br>o vůle - musí být svobodná, vážná, prostá omylu, a nesmí být jednáno ve stavu tísně<br>o projev - určitý, srozumitelný a v náležité formě<br>o předmět - musí jít o předmět dovolený (NE res extra commercio - nejen vesmírná tělesa, ale také zbraně, narkotika apod.) a možný (za dnešního stavu techniky)

● konání (komisivní jednání) - aktivní volní činnost <br>1) darovat (dare),<br>2) činění, činnost (facere) <br>● opomenutí (omisivní jednání) <br>1) osoba, která je povinna něco konat, nekoná svoji povinnost (non facit) <br>2) osoba má nějaké právo, je k něčemu oprávněna, ale zdrží se (omittere) a nevyužije své právo <br>3) osoba má nějaké právo, je k něčemu oprávněna, ale strpí (pati), aby někdo jiný její právo omezoval <br><br>● výslovné - slovy, písemně<br>● konkludentní - jiným způsobem, který nevzbuzuje pochybnosti o tom, co chtěl jednající projevit, vyjádřit (§ 546)<br>- roztrhání závěti<br>● mlčení = nevýslovné jednání, osoba nedělá nic, resp. mlčí (na rozdíl od konkludentního jednání) - je to zvláštní druh nekonání<br>- neplatí obecná zásada, že kdo mlčí, ten souhlasí<br>- mlčení neznamená projevení vůle -> může být projevem vůle jen pokud z něj lze vyvodit, že se skutečně jedná o projev vůle (určitého obsahu a zejména tam, kde bylo třeba jednat)

a) podle počtu stran<br>b) podle kauzy<br>c) podle adresnosti<br>d) podle toho, zda je jednáno mezi živými, či pro případ smrti<br>e) podle úplatnosti<br>f) podle formálnosti<br>g) podle toho, zda jde o jednání pojmenované, či nepojmenované

● jednostranná (závěť, veřejný příslib, výpověď) - vzniká učiněním, resp. prohlášením<br>● dvoustranná, resp. vícestranná (smlouva) - vznik v okamžiku, kdy své právní jednání učinila poslední z kontrahujících stran

● kauzální - kauza je obsažena, existuje a hlavně je třeba ji dokázat<br>● abstraktní - není vyjádřena, nemají kauzu (např. závazky z cenných papírů, skripturní závazky)<br>- důležité je zejména dokazování kauzy - vzniku a trvání závazku nevadí, není-li v něm kauza vyjádřena, v případě sporu musí ale věřitel kauzu dokázat (výjimkou je kauza z cenného papíru)

● adresovaná - určena adresátovi/adresátům<br>- předpokladem jejich perfekce je dojití oné osobě, projev vůle jednajícího dosáhne do dispoziční sféry adresáta (dojitím či doručením se rozumí dosáhnutí projevu vůle do disposiční sféry)<br>- stačí, aby měl adresát možnost se s projevem vůle seznámit ✘ nemusí (př. záměrně nevybere dopisní, mailovou schránku)<br>právním jednáním vůči nepřítomné osobě <br>- právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.<br>- domněnka dojití: má se za to, že zásilka došla třetí pracovní den; byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den<br>● neadresovaná<br>- nemají žádného adresáta - jsou perfektní svým učiněním<br>- není nutné dosáhnutí do disposiční sféry, neboť není žádný adresát<br>- např. připojení podpisu jednajícího má vliv pouze na platnost jednání, ne na jeho vznik<br>- závěť je neadresované právní jednání

● právní jednání mezi živými (inter vivos) - smlouva<br>● právní jednání pro případ smrti (mortis causa) - závěť, darování pro případ smrti

● Úplatná - PJ, při kterých si jednající dá od jiného slíbit nějaké vzájemné plnění, bud v penězích, nebo v jiné majetkové hodnotě (kupní, směnná, smlouva o dílo aj.)<br>● Bezplatné - plní jen jedna strana, není slíbeno ani žádáno nějaké plnění druhé strany (darování, zápůjčka)<br>● Smíšené (negotium mixum cum donatione) - druhá strana vzájemné plnění poskytne, nikoli však nerovnocenné<br>- problematika tzv. nerovných smlouv<br>1) neúměrné krácení (§ 1793 an.) - ochrana slabší strany před právním jednáním, které by bezdůvodně zkracovalo její práva v hrubém nepoměru (terminus technicus)<br>2) lichva (§ 1796 an.) - právní jednání, které zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit nebo poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru

● Formální - zákon předepisuje formu právního jednání<br>● Neformální - takové, pro které zákon, ani ujednání stran žádnou formu nestanoví

● Pojmenovaná (nominátní/typická) - typizované, resp. výslovně upravené v zákoně jako typ smlouvy<br>● Nepojmenovaná (innominátní/atypická) - OZ pojmenovává jako závazky, nikoliv jako smlouvy

● Synallagmatické - vzájemná povinnost stran plnit, plnění se může domáhat jen ten, kdo již splnil<br>- vyžaduje, aby byly závazky stran vzájemně podmíněné a tedy aby měly strany povinnost vzájemně plnit současně <br>- např. kupní smlouva <br>● Asynallagmatické - není u nich vzájemná vázanost plnění<br>- např. darovací smlouva - plní pouze dárce (obdarovaný sice dar musí přijmout, ale to na povaze daru jako asynallagmatu nic nemění) - právní poměr založený darováním trvá i do budoucna<br>- smlouva o výpůjčce

- obsahem právního jednání rozumíme tzv. složky právního jednání:<br>a) Podstatné (essentialia negotii) - bez nich by právní jednání nebylo hotové (imperfektní) - jsou nezbytné pro existenci právního jednání<br>o kupní smlouva - předmět, kupní cena (co a za kolik)<br>o typové obligace (§ 2055 - 2893) - podstatné náležitosti v prvním ustanovení každého závazku<br>o atypické obligace - samy strany si ujednají bez ohledu na pravidla OZ - je potřeba dovodit z obsahu jednání nebo z vůle jednajících stran - co je tak důležité, že dohoda o tom by smlouva nebyla hotová<br>o jednostranné právní jednání - pořízení pro případ smrti (ustanovení dědice a další dovoditelné nezbytné složky)<br>b) Pravidelné (naturalia negotii) - zpravidla se v právním jednání objevují, nejsou-li ovšem - nemá to negativní vliv na právní jednání, ujednání o nich nahradí zákon - zejména ujednání o čase a místě plnění<br>c) Nahodilé (accidentalia negotii)<br>- obsaženy v právním jednání jen občas - podmínka, doložení času a příkaz

1) Podmínka (conditio)<br>= právní následky jednání jsou závislými na skutečnosti, o které v době právního jednání není jednajícímu známo<br>o pozitivní / negativní<br>o odkládací (suspensivní) - nastoupení právních následků jednání je závislé na jejím splnění<br>o rozvazovací (rezolutivní) - s jejím splněním pominou již nastalé právní následky<br>o pendentní podmínka - podmínka v době, kdy není jisté, zda se splní či ne<br>- v případě pochybností je podmínka spíše odkládací než rozvazovací<br><br>2) Doložení času (dies) <br>- stanovení budoucí jisté události, na které podle určení stran závisejí účinky právního jednání<br>- rozlišujeme:<br>a) čas, od kterého účinky počínají (dies a quo) - stejné účinky jako suspenzivní podmínka <br>b) čas, od kterého účinky končí (dies ad duem) - stejné účinky jako rezolutivní podmínka<br>- od podmínky se odlišuje svou jistotou, že událost nastane, nevíme však kdy<br><br>3) Příkaz (modus)<br>- u bezplatných právních jednáních (zejm. darování, závěť)<br>- ten, kdo disponuje majetkovou hodnotou vůči osobě, která by ji měla bezplatně získat, dává této osobě příkaz - ukládá jí, aby do jisté míry namísto vzájemného plnění něco vykonala<br>a) Darování - dárce může požadovat splnění příkazu, pokud již sám splnil (převedl vlastnické právo)<br>b) Závěť<br>- jako rozvazovací podmínka - zůstavení práva je zmařeno, nezachová-li se dědic podle příkazu<br>- není-li možno příkaz splnit, má být přednostně splněn alespoň tak, jak je to možné, pokud není možné ani to, nepřihlíží se k němu (jako by nebyl dán, není)<br>- plnění příkazu vůči právnické osobě, veřejný prospěch

- na právní jednání je řada požadavků nebo-li náležitostí, které mohou být podmínkou samotné existence, vzniku nebo platnosti<br>- náležitosti subjektu, vůle, projevu vůle a předmětu

"1) subjekt musí mít právní osobnost (= je způsobilost mít v mezích právního řádu PaP)<br>- nemožnost vzdání se právní osobnosti a svéprávnosti - ke vzdání se právní osobnosti/svéprávnosti se nepřihlíží<br>2) osoba musí být dostatečně svéprávná alespoň pro ono právní jednání<br>§ 15 svéprávnost= způsobilost nabývat vlastním právním jednáním práva a zavazovat se k povinnostem (právně jednat)<br>§ 581: „Není- li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá."""

= psychický, vnitřní vztah jednajícího, zájem o dosažení určitého výsledku/následku <br>- rozdíl mezi právním jednáním (darování) X společenskou úsluhou (nabídnutí sklenice limonády)<br>- vnitřní pohnutka, motiv jednání jsou irelevantní<br><br>- vůle musí být:<br>a) svobodná<br>- musí být prosta fyzického i psychického násilí (bezprávná výhrůžka)<br><br>b) vážná<br>- o právní jednání nejde, nebyla-li zjevně projevena vážná vůle<br>- simulace je dvojího typu:<br>1) absolutní simulace - předstírání právního jednání bez vůle právně jednat<br>- např. smlouva učiněná žertem/ při výuce<br>2) relativní simulace (tzv. zastírající a zastřené jednání) - jedná se o případ dvou rozdílných vůlí, resp. právních jednání, z nichž jenom jedna je projevena<br>- můžeme určitým způsobem právně jednat (zastírající jednání), ale přitom mít jinou vůli, než jakou projevujeme navenek (zastřené jednání)<br>o zastírající - simulované<br>o zastřené - disimulované<br>- právně relevantní je jednání zastřené <br>- např. uzavřu kupní smlouvu (zastírající), ale ve skutečnosti chci darovat (zastřené) - platí darování<br><br>c) prosta omylu<br>- omyl podstatný (předmět, jakost plnění, osoba, jednání samo) ✘ omyl nepodstatný (vedlejší okolnosti)<br>- omyl prostý ✘ úmyslný (lest)<br>- právně relevantní je:<br>· omyl je úmyslný (vždy a bez ohledu na to, čeho se týká)<br>· omyl v podstatných náležitostech, přičemž druhá strana o omylu jednajícího musela vědět nebo jej způsobila<br>- ve vedlejších okolnostech nezpůsobuje neplatnost, ale právo na přiměřenou kompenzaci<br><br>d) bez tísně, vzájemný poměr vůle a jejího projevu

(1) určitý <br>= lze bezpochybně určit čeho se týká, jaká práva mají vzniknout, co je předmětem<br>- neurčitý - jen takový projev, jehož obsah nelze zjistit ani výkladem<br>(2) srozumitelný<br>- absolutní (pro každého) ✘ relativní (pro někoho)<br>- jen absolutní nesrozumitelnost má negativní právní následky - zdánlivé právní jednání <br>- nedostatečná určitost i srozumitelnost může být dodatečně vyjasněna - závada v projevu se zhojí<br>(3) náležitá forma<br>- zásada bezformálnosti právního jednání - každý si může zvolit pro své právní jednání libovolnou formu <br>- svoboda volby formy omezena jen zákonem (kogentní normou) nebo dohodou s druhou stranou<br>- nedostatek formy mohou strany zhojit dodatečně <br>a) ústní forma: rodinné právo - uzavření manželství, uznání otcovství<br>b) písemná forma: psaná, vnímatelná podoba na takřka jakémkoli materiálu <br>- písemnou formu vyžaduje zákon pro PJ, kterým se zřizuje nebo převádí věcné právo k nemovité věci <br>o veřejná listina: vydaná orgánem veřejné moci/zákon ji tak označí - notářský zápis<br>- vyžadováno u pořízení závěti nezletilým, modifikační smlouva ohledně společného jmění manželů (např. zrušení SJM)<br>o soukromá listina: každá, která není veřejnou listinou, pokud se dovolávám její skutečnosti, musím dokázat pravost (nezfalšovaná) a správnost (nevypovídá o skutečnosti lživě)

= to, čeho se právní jednání týká, popř. to, čeho se týkají práva a povinnosti právním jednáním založené<br>- musí být možný a dovolený<br>a) nemožnost počáteční - při právním jednání<br>b) nemožnost následná - v čase, kdy má dojít ke splnění závazku<br>- nedovolenost = plnění není možné z nějakého právního důvodu, zejm. vylučuje-li to zákon<br>- nedovolenost právního jednání = situace, kdy je právní jednání zakázáno

= dvoustranné, resp. vícestranné, právní jednání, k jehož vzniku je zapotřebí shodného projevu vůle dvou, resp. více smluvních stran ohledně celého obsahu smlouvy, a jehož podstatou je konsens<br>- prvky:<br>1) konsenz = shoda alespoň dvou stran, ale i podstata vázanosti smluvních stran<br>2) závaznost smluvních projevů vůle stran<br>3) vnitřní přesvědčení kontrahentů o vlastní závaznosti smluvním projevem<br>- účel smlouvy (§ 1724) - smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy, ale i tím, co vyplývá ze zákona, dobrých mravů, zvyklosti a praxe<br>- smlouva nezakládá jen závazek, ale i věcné právo, např. služebnost, dědické právo<br>- ustanovení o smlouvách dopadají i na taková právní jednání, jaká jsou učiněna jinak, než smlouvou (veřejný příslib, slib odškodnění, vydání cenného papíru) i na právní jednání učiněná smluvními stranami (výpověď, odstoupení od smlouvy), ale také třeba na smlouvy v rodinném právu (dohoda rozvedených manželů o výživném)<br>- smlouvou se práva a/nebo povinnosti zakládají (vznikají),<br>X dohodou se mění nebo ruší<br>X ujednání je shoda o té které jednotlivosti v rámci smlouvy nebo dohody

a) pacta sunt servanda<br>b) dobrá víra (§ 7)<br>c) povinnost jednat poctivě (§ 6)<br>- nikdo se nemůže dovolávat své vlastní nepoctivosti<br>d) autonomie vůle<br>- dispozitivnost zásadně všech ustanovení (pouze pokud to není zákonem zakázáno a neporušuje dobré mravy, veřejný pořádek, postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti)<br>- dispozitivnost je v oblasti kontraktace - smlouva nemusí vzniknout jen způsobem předvídaným v OZ, ale i třeba faktickou akceptací návrhu (§ 1744)<br>e) předsmluvní odpovědnosti (§ 1728 an.)<br>f) zásada bezformálnosti smluv (§ 559)<br>- libovolná forma, pokud to zákon nestanoví nebo si strany nedohodly<br>g) v pochybnostech ve prospěch platnosti smlouvy (§ 574)<br>- na právní jednání je v pochybnostech třeba nahlížet jako na platné<br>h) ochrana slabší smluvní strany<br>- pro některé případy má OZ ochranná kogentní ustanovení (ale nikdy nejde o absolutní neplatnost, tj. chráněná strana se musí dovolat)<br><br>zvláštní institut smluvního přímusu<br>- smluvní přímus neboli kontraktační povinnost s ohledem na zásadu autonomie vůle neexistuje - tedy neexistuje povinnost osob se zavazovat smlouvou<br>- výjimky: povinnost kontrahovat může být založena zákonem (oblast pojištění) nebo smlouva, kterou se osoba sama zaváže vůči jiné osobě, že bude kontrahovat tu či onu smlouvu

= proces začínající vznikem návrhu (nabídky) na uzavření smlouvy, pokračující jeho přijetím a končící dojitím přijetí tomu, kdo návrh učinil<br>- podstatou smlouvy: konsens vyjadřující shodnou vůli stran neboli kontraktační úmysl (shoda o tom, že chci být vázán)<br>1) negociace<br>2) oferta<br>3) akceptace

= předsmluvní jednání<br>- vyjednávání budoucích smluvních stran o obsahu, resp. o PaP, jimiž mají v úmyslu se zavázat<br>- pokud jednající jedná jako by chtěl smlouvu uzavřít, ale úmysl takový nemá, odpovídá za veškerou újmu<br>- rovněž pod sankcí náhrady škody je postiženo jednání, kdy lze s vysokou pravděpodobností očekávat uzavření smlouvy, to strana bezdůvodně odmítne = jedná nepoctivě - ukončí jednání, aniž má pro to spravedlivý důvod <br>- jednající má povinnost sdělit všechny okolnosti pro uzavření smlouvy, o kterých ví nebo musejí vědět

= adresované právní jednání, které je perfektní až v okamžiku dojití do disposiční sféry - tzv. teorie dojití, musí splňovat náležitosti:<br>o kdo činí (navrhovatel, oferent) + komu adresuje (adresát, oblát - zatím nikoli akceptant)<br>o podstatný obsah (náležitosti, tj. o čem smlouva má být)<br>o zřejmá smluvní vůle (vůle být vázán smlouvou)- z oferty plyne vůle navrhovatele být smlouvou vázán, bude-li přijata<br><br>Lhůta pro přijetí oferty:<br>- uvádí běžně oferent v nabídce, pokud není lhůta určena, OZ stanovuje podpůrně délky pro přijetí oferty:<br>- nabídka musí být přijata bezodkladně<br>- nabídka učiněná v písemné formě vůči nepřítomné osobě musí být přijata ve lhůtě uvedené v nabídce, jinak lze přijmout v době přiměřené povaze smlouvy a rychlosti prostředků, jež navrhovatel použil pro zaslání<br>- lhůta k přijetí oferty běží, když se projev vůle oferenta obsahující návrh na uzavření smlouvy stal ofertou = od okamžiku dojití<br><br>Zánik oferty<br>o odmínutím, smrtí nebo pozbytím svéprávnosti některé ze stran, uplynutím lhůty k přijetí oferty, zrušení oferentem<br><br>Odvolání nabídky<br>- neodvolatelnost: je-li to v ní výslovně vyjádřeno / strany se tak dohodnou/ plyne-li to z jednání stran o uzavření smlouvy<br>- i když je nabídka odvolatelná, nelze-ji odvolat ve lhůtě určené pro její přijetí, ledaže se to v nabídce vyhradí.<br>- nabídku nelze odvolat, pokud je v ní vyjádřena neodvolatelnost<br>- každou nabídku lze zrušit, pokud zrušovací projev dojde 2. straně před nabídkou nebo aspoň současně s ní<br>- ofertu je také možné výslovně odmítnout, nebo nechat bez povšimnutí<br>(některé zákony stanoví, že strana souhlasí, i bez souhlasu, pokud do např. 2 měsíců nedá nesouhlas - operátoři, banky...)

- nabídka je přijata, pokud s ní oblát projeví souhlas vůči navrhovateli včas (ve lhůtě uvedené oferentem/ stanovené podpůrně zákonem) <br>- i pozdní přijetí nabídky má účinky včasného přijetí, pokud navrhovatel bez zbytečného odkladu <br>(1) tím ústně vyrozumí druhou stranu (výslovná akceptace)<br>(2) oblát se začne chovat ve shodě s nabídkou (konkludentní akceptace)<br>- mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou (výjimkou změna obchodních podmínek)<br>- projev vůle obsahující podstatné dodatky, výhrady, omezení nebo jiné změny je odmítnutím nabídky a považuje se za novou nabídku<br>- za přijetí nabídky se považuje i její přijetí s dodatky či odchylkami, které nemění její podstatu, jestliže navrhovatel takové přijetí nabídky bez zbytečného odkladu neodmítne <br>- faktická akceptace nabídky - neboli konkludentní akceptace nevyžaduje slovní souhlas s ofertou a k uzavření smlouvy dochází konkludentním přijetím nabídky tak, že se akceptant podle oferty fakticky zachová (zejm. poskytne-li nebo přijme-li plnění)<br>- při nabídce určené více osobám je smlouva uzavřena, přijmou-li nabídku všechny tyto osoby (jestliže bylo úmyslem navrhovatele, aby se stranou smlouvy staly všechny tyto osoby)

- smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti, tj. dojitím akceptace do dispoziční sféry oferenta<br>- souhlasný projev obláta se stává akceptací v okamžiku, kdy dojde do disposiční sféry oferenta<br>- akceptace je rovněž jako oferta adresovaným právním jednáním a stává se perfektním v okamžiku dojití adresátovi (v tomto případě oferentovi)<br>- včasné přijetí návrhu nabývá účinnosti okamžikem, kdy dojde navrhovateli

- oferent = osoba, činící nabídku jiné osobě<br>- oblát = osoba, které je učiněna nabídka

● dražba - OZ považuje dražbu za smlouvu - smlouva uzavřena příklepem, již učiněná nabídka se zruší podáním vyšší nabídky<br>● veřejná soutěž o nejvhodnější nabídku - vyhlašovatel soutěže činí výzvu k podávání nabídek tím, že vyhlásí neurčitým osobám soutěž o nejvhodnější nabídku<br>- vyhlašovatel soutěže vymezí v písemné formě alespoň obecným způsobem předmět plnění a zásady ostatního obsahu zamýšlené smlouvy a určí způsob podávání nabídek a lhůtu, do které lze nabídky podat i lhůtu pro oznámení vybrané nabídky<br>- podmínky soutěže vhodným způsobem uveřejní<br>● veřejná nabídka - nahrazuje termín veřejný návrh<br>- jde o projev vůle navrhovatele, kterým se obrací na neurčité osoby s návrhem na uzavření smlouvy<br>- smlouva je uzavřena s tím, kdo včas a v souladu s veřejnou nabídkou navrhovateli nejdříve oznámí, že veřejnou nabídku přijímá

- nutné rozlišovat obsah právního jednání, smlouvy a závazku - nejedná se o totéž<br>● typové smlouvy - ustanovení upravující jednotlivé typy smluv se použijí na smlouvy, jejichž obsah obsahuje podstatné náležitosti smouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těcho smluv<br>● netypová smlouva - s ohledem na zásadu autonomie vůle si strany mohou uzavřít jakoukoliv smlouvu<br>- bezúplatnost smlouvy - je-li smlouva bezúplatná má se za to, že se dlužník chtěl zavázat spíše méně než více<br>- smluvní strany mohou rovněž část obsahu smlouvy výslovně odkázat na tzv. obchodní podmínky<br><br>Účinky smluv (§ 1759)<br>- smlouva má pouze právní následky jen vůči smluvním stranám - výjimka (smlouva ve prospěch třetí osoby)<br>- smlouva strany zavazuje, lze ji změnit nebo zrušit jen se souhlasem všech stran, anebo z jiných zákonných důvodů<br>- § 1764: změní-li se po uzavření smlouvy okolnosti do té míry, že se plnění pro některou ze stran stane obtížnější, nemění to nic na její povinnosti splatit dluh<br>- § 1765: dojde-li ke změně okolností tak podstatné, že založí v postavení stran zvlášť hrubý nepoměr neúměrným zvýšení nákladů/ neúměrné snížení hodnoty předmětu, lze se domáhat obnovení jednání o smlouvě

● dvoustranné ✘ vícestranné<br>● pojmenované (typizované) ✘ nepojmenované <br>● konsenzuální - kauza se realizuje již samotným uzavřením smlouvy (např. příkazní smlouva)<br>✘ reálné - ke vzniku je kromě konsensu třeba ještě faktické jednání, předání předmětu; poskytnutí věci (např. smlouva o půjčce, tato a obdobné smlouvy zavazují k vrácení, proto je třeba nejprve předat)<br>● formální - vyžadující určitou formu <br>✘ neformální - obecně platí zásada bezformálnosti smluv<br>● úplatné (onerózní) ✘ bezúplatné (lukrativní) - nelze je vykládat v neprospěch osoby, která se zavázala k bezplatnému plnění (§ 1747)<br>● synallagmatické<br>- plnění obou stran je na sebe vzájemně vázáno (povinnost plnit je podmíněna současným vzájemným plněním)<br>✘ asynallagmatické<br>● jednorázové (koupě) ✘ opakující se (plnění vyživovací povinnosti) ✘ trvalé plnění (nájem)

● adhezní smlouvy - smluvní podmínky stanoví jedna smluvní strana a druhá má pouze možnost je přijmout, nebo nepřijmout<br>● smlouva o smlouvě budoucí<br>- alespoň jedna strana zavazuje uzavřít na výzvu druhé strany v ujednané lhůtě (jinak do 1 roku; nevyzve-li oprávněná strana závaznou stranu včas, povinnost uzavřít budoucí smlouvu zaniká)<br>- obsah je ujednán alespoň obecným způsobem - není nutné, aby se dohodly na podstatných náležitostech<br>- povinnost uzavřít budoucí smlouvu - soud určí obsah smlouvy mezi stranami, pokud není uzavřena<br>● smlouva ve prospěch třetí osoby - dlužník se zaváže, že nebude plnit věřiteli, ale třetí osobě<br>● smlouva o plnění třetí osoby - dlužník se zaváže, že se u třetí osoby přimluví, aby plnila věřiteli

- ústřední téma unijní úpravy<br>- jádro spotřebitelské legislativy tvoří několik základních okruhů otázek:<br>(1) Ochrana spotřebitele před zneužívajícími - nekalými ujednáními ve smlouvách, ochrana spotřebitele při uzavírání spotřebitelského účtu, při podomním prodeji, při internetovém obchodu...<br>(2) Ochrana zdraví a bezpečnosti- zvýšení bezpečnosti prodeje výrobků (hraček, potravin aj.)<br>(3) Ochrana ekonomických zájmů spotřebitelů - právo na náhradu škody, právo na pravdivé informace<br>- pětice základních práv spotřebitele:<br>1. právo na ochranu zdraví a bezpečnosti<br>2. právo na ochranu hospodářských zájmů<br>3. právo na náhradu utrpěné škody<br>4. právo na informace a vzdělání<br>5. právo sdružovat se k ochraně svých zájmů<br>- skupina Acquis Group - příprava nové horizontální směrnice o ochraně spotřebitelů před určitými aspekty nepoctivých obchodních praktik<br>- upouští od koncepce minimální harmonizace a nahrazuje ji koncepce úplné harmonizace

= spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná (§ 419)<br>- spotřebitelem je pouze FO

= kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele<br>- pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 se za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele

= smlouvy uzavřené mezi spotřebitelem a podnikatelem<br>- ustanovení OZ reflektuje evropskou směrnici o právech spotřebitelů <br>- není ze zákona možné odchýlit se v neprospěch spotřebitele<br>- každé ujednání, které lze vyložit více způsoby, se vždy vykládá ve prospěch spotřebitele<br>- smlouva musí být jednoznačná a srozumitelná<br><br>Distanční smlouvy a závazky ze smluv uzavřených mino obchodní prostory <br>= smlouvy uzavírané na dálku, tedy za použití komunikačních prostředků <br>- podnikatel má povinnost sdělit spotřebiteli před uzavření smlouvy informace nad rámec informací - př. záloha, náklady na komunikaci na dálku, údaje o veškerých daních a poplatcích, lhůty odstoupení (předsmluvní informace)<br>- podnikatel nemůže plnit povinnost ze smlouvy dříve, než uplyne lhůta pro odstoupení<br>- podnikatel musí vždy spotřebiteli poskytnout v písemné formě návrh smlouvy, kterou může poté spotřebitel potvrdit<br><br>Odstoupení<br>- lhůta pro odstoupení od smlouvy uzavřené na dálku je 14 dní ode dne převzetí zboží, dodáním poslední dodávky zboží nebo v případě pravidelné opakované dodávky, ode dne převzetí první dodávky<br>- nebyl-li spotřebitel poučen o právu odstoupení, může odstoupit do 1 roku a 14 dnů od počátku běhu lhůty, nebo ode dne, kdy byl o odstoupení poučen<br>- z taxativně stanovených důvodů nemůže spotřebitel odstoupit (§ 1837)<br>- odstoupení od služby, kterou podnikatel začal plnit před uplynutím lhůty, uhradí spotřebitel pouze poměrnou část sjednané ceny<br>- spotřebitel odpovídá za snížení hodnoty zboží, které vzniklo nakládáním jiným než předepsaným způsobem<br><br>Vrácení zboží či peněz v případě odstoupení<br>- v případě odstoupení má spotřebitel povinnost vrátit zboží, které obdržel do 14 dnů od odstoupení<br>- podnikatel má povinnost vrátit spotřebiteli veškeré finanční prostředky, včetně nákladů na dodání stejným způsobem, jak je přijal<br><br>Neobjednané plnění (§ 1838)<br>- obdrží-li spotřebitel zboží bez objednávky, stává se poctivým držitelem - nemusí nic vracet či upozorňovat

§ 1812 (1): Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele příznivější.<br>§ 1812 (2): K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje.<br>§ 1813: Má se za to, že zakázána jsou ta ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.<br>- to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem<br>- konkrétně (§ 1814):<br>a) vylučují nebo omezují spotřebitelova práva z vadného plnění<br>b) zakládají podnikateli právo odstoupit od smlouvy bez důvodu, zatímco spotřebiteli nikoliv<br>c) dovolují podnikateli, aby ze své vůle změnil práva či povinnosti stran<br>d) zbavují spotřebitele práva podat žalobu<br>§ 1815: K nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.<br>- podnikatel má důkazní břemeno, že to není nepřiměřené<br>§ 1811 (1): Veškerá sdělení vůči spotřebiteli musí podnikatel učinit jasně a srozumitelně v jazyce, ve kterém je uzavírána smlouva.<br>§ 1811 odst. 2: Spotřebitel musí být řádně a předem informován:<br>- totožnost/ označení zboží nebo služby/ způsob platby a dodání/ náklady na dodání/ údaje o právech vznikajících z vadného plnění<br>- nepoužije se na smlouvu uzavíranou za účelem vyřizování každodenních záležitostí každodenního života, pokud má dojít k vzájemnému plnění bezprostředně po jejím uzavření<br>- v případě špatné informovanosti není následkem neplatnost, ale možnost spotřebitele odstoupit od smlouvy bez postihu - právní účinky odstoupení vyvolává doručení (teorie dojití)<br>§ 1817: podnikatel nesmí od spotřebitele požadovat další platby, pokud předmět plnění již byl splněn, či nebylo ujednáno jinak

- novelizace zákona o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů ustanovila absolutní zákaz sjednávání rozhodčích doložek mezi spotřebitelem a podnikatelem<br><br>Mimosoudní řešení spotřebitelských sporů<br>- subjektem zajišťujícím tzv. ADR je Česká obchodní inspekce<br>- cílem mimosoudního řešení spotřebitelských sporů je dospět ke smírnému urovnání sporu a dohodě stran<br> - návrh na zahájení mimosoudního řešení sporu může podat pouze spotřebitel<br>- spory z kupních smluv a smluv o poskytování služeb

● Evropská organizace spotřebitelů<br>● Občanské sdružení spotřebitelů TEST<br>● Česká obchodní inspekce<br>● Česká zemědělská a potravinářská inspekce<br>● Státní ústav pro kontrolu léčiv

= smlouvy, které nejsou výsledkem vyjednávání obou stran o jejím obsahu, ale vznikly tak, že pouze jedna strana předložila straně druhé hotový text - druhá strana buď souhlasí či odmítne <br>- adhezní smlouvy i tzv. formuláře (např. uzavření smlouvy s mobilním operátorem, pojištění, bankovní účet, dodávka plynu aj.)<br><br>Doložka k adhezní smlouvě:<br>- ke smlouvě je možné připojit doložku (jakékoliv ujednání) upravující obchodní podmínky mimo rámec smlouvy - platná pouze tehdy, pokud s ní byla slabší strana seznámena či ji musela znát<br>- je-li doložka špatně čitelná, nesrozumitelná pro osobu průměrného rozumu a způsobí-li mu újmu, je neplatná - silnější strana má dokazovací povinnost, že slabší straně obsah doložky dostatečně vysvětlila<br>- zvláště nevýhodná doložka je neplatná<br>- pokud se strany odchýlí od § 1799 - 1800, nepřihlíží se k odchýlení ✘ mezi podnikateli se přihlíží, pokud odchýlené jednání hrubě neodporuje obchodním zvyklostem a zásadě poctivého obchodního styku

1) výklad má být srozumitelný průměrně rozumnému člověku<br>2) právní jednání je třeba vždy posoudit podle obsahu - avšak má-li být jedním právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle zastřeného právního jednání<br>3) nepodaří-li se právní jednání vyložit z toho, co je vyjádřeno slovy nebo jiným způsobem, je třeba jednání vyložit podle úmyslu jednajícího, za předpokladu, že tento úmysl byl druhé straně znám nebo o něm musela vědět<br>4) není-li možné zjistit úmysl jednajícího, přizná se právnímu jednání takový význam, jaký by mu zpravidla dávala osoba v postavení adresáta volního projevu <br>5) tam, kde jsou strany v dlouhodobějším či opakovaném kontaktu, je možné při výkladu právního jednání přihlédnout i k praxi, kterou si již strany zavedly, k tomu, co jednání předcházelo, co strany daly následně najevo, jaký obsah a význam (subjektivně) právnímu jednání přisuzují<br>6) pokud některý použitý výraz připouští vícerý význam, jde tato obtíž na vrub toho, kdo se takto vyjádřil jako prvnu<br>7) přihlíží se k obchodním zvyklostem a zvyklostem daného odvětví, pokud to strany či zákon nevyloučí, má tato zvyklost přednost před kogentní normou, podnikatel se může zvyklosti dovolat, pokud prokáže, že 2. strana zvyklost musela znát<br>8) nepodaří-li se právní jednání vyložit a zůstane neurčité, je to sankcionováno zdánlivostí právního jednání <br>- problematika smlouvy konkludentní: jsou pochyby o tom, jakou vůli chtěl jednající vyjádřit - dnes se přikláníme dle zásady in favorem negotii - výklad ve prospěch právního jednání

"● standardní metody<br>a) jazykový výklad (gramatika)<br>b) logický výklad (jestli dává smysl)<br>- argumentum a contrario (důkaz opakem)<br>- argumentum per eliminationem (důkaz vyloučením) <br>- argumentum a fortiori (důkaz silou) - a minori ad maius ✘ a maiori ad minus<br>- argumentum ad absurdum (až k nesmyslu) <br>- argumentum a simili (podle podobnosti) - ""jiný podobný"", ""obdobně"" <br>c) systematický výklad (celek)<br>- doslovný výklad<br>- rozšiřující (extenzivní) výklad<br>- zužující (restriktivní) výklad<br>● nadstandardní metody <br>a) historický výklad (zjištění úmyslu zákonodárce)<br>b) teleologický výklad (účel a smysl právní úpravy)<br>c) komparativní výklad (srovnání s pávem jiných zemí)"

1) zdánlivost<br>2) neplatnost<br>3) neúčinnost

"- perfekcí se rozumí hotovost právního jednání <br>- není-li právní jednání perfektní (nebylo doručeno), neexistuje - právní jednání zdánlivé (non negotium)<br>- ke zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží<br>- o zdánlivé jednání jde tehdy, nejsou-li splněny zvláštní náležitosti projevu vůle, jež jsou podstatou každého právního jednání <br>- absence vůle, chybějící vážná vůle, neurčitost či nesrozumitelnost, nehotovost, ""nepřihlíží se k"""

"3 skupiny vad:<br>1) chybějící vůle jednající osoby - jednající osoba postrádá řádnou vůli jak v případě:<br>a) kdy je k projevu vůle donucena fyzickou silou (vis absoluta) -> jednání je zdánlivé<br>b) nebo zásadně ovlivněna hrozbou fyzického nebo psychického násilí (vis compulsiva) -> jednání není zdánlivé, po právu existuje, ale je relativně neplatné<br> <br>2) chybějící vážná vůle<br>a) absolutní simulace - předstírání právního jednání bez vůle právně jednat<br>2) relativní simulace (tzv. zastírající a zastřené jednání) <br><br>3) není-li možné pro jeho neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit obsah právního jednání, a to ani výkladem <br>- konvalidace (napravení) - může se ale uplatnit fikce existence právního jednání, pokud si strany dodatečně vyjasní obsah<br><br>4) nehotovost právního jednání<br><br>5) když OZ používá výraz ""nepřihlíží se k"" - závada v povaze, účelu, cíli (ne podstaty) <br><br>6) zvláštní případ zdánlivosti - manželství (§ 677)"

- je třeba snažit se hledět na právní jednání především jako na platné, resp. spíš jako na existující než zdánlivé (in favorem negotii) <br>- neplatností čili nulitou se rozumí negativní následek vady právního jednání <br>- vada spočívá v nedostatku některé náležitosti, kterou zákon či strany pro právní jednání stanoví

- rozdělení z hlediska toho, na ochranu koho je neplatnost právního jednání zákonem stanovena:<br>1) Absolutní neplatnost - na ochranu veřejného zájmu<br>- neplatnost od počátku - není třeba namítat (!) ani se dovolat<br>- soud jedná ex offo - přihlédne k neplatnosti právního jednání<br>- většinou rozhodnuto jako předběžná otázka (např. žaloba na vydání věci, protože byla uzavřena kupní smlouva, a prodávající odmítá vydat, protože tvrdí, že z nějakého důvodu je smlouva ve zjevném rozporu s dobrým mravům - soud musí rozhodnout, zda smlouva je nebo není platná (jako předběžnou otázku) a pak rozhodně o vydání)<br>- důvody AN: je taxativně vymezeno<br>o od počátku nemožné plnění<br>o zjevný rozpor s dobrými mravy<br>o odporuje zákonu, přičemž zjevně porušuje veřejný pořádek<br><br>2) Relativní neplatnost - na ochranu zájmu určité osoby<br>- dovolat se neplatnosti PJ může jen tato osoba <br>- pokud se oprávněná osoba neplatnosti nedovolá, je právní jednání platné <br>- dovolání neplatnosti má účinky ex tunc<br>- kdo způsobil neplatnost, nesmí neplatnost namítnout a nesmí z ní uplatňovat výhody a nahradí případnou škodu (§ 579)<br>- důvody RN: není taxativně vymezeno<br>o omyl - ze lsti <br>- pokud vyvolán 3. osobou (kdy žádná strana neměla na jednání této 3. osoby podíl), jednání se považuje za platné<br>o hrozba fyzického či psychického násilí <br>o vada formy ujednané stranami (ne stanovené zákonem) - nelze, pokud již bylo plněno

"1) rozpor s dobrými mravy<br>2) rozpor se zákonem za předpokladu, že to smysl a účel zákona vyžaduje <br>3) počáteční nemožnost plnění<br>- už při uzavření smlouvy je jisté, že se splnit nedá pro nemožnost - např. tradiční modré z nebe<br>4) nedostatek potřebné způsobilosti k jednání <br>- nedostatek svéprávnosti <br>- omezeně svéprávný - podle toho, jak je omezen<br>- rovněž je právní jednání neplatné, pokud jednající není svéprávný in momento (neboli ad hoc, v okamžiku, kdy právně jedná/kontrahuje)<br>5) nedostatek formy<br>- není-li dodržena forma jednání, je neplatné<br>- vada může být dodatečně stranami „zhojena"" - tzv. konvalidace<br>- zahrnuje-li jeden projev vůle více právních jednání, neplatné jen to, které je vadné, zbytek zůstává platný<br>6) omyl <br>- právně relevantní je pouze omyl podstatný a omyl vyvolaný lstí (bez ohledu na to, zda se jedná o podstatné či vedlejší okolnosti)"

- neúčinnost právního jednání spočívá v tom, zda právní jednání dosud nevyvolalo (je neschopné) právní následky čili účinky (vznik, změnu nebo zánik PaP)<br>● jednostranná právní jednání: účinnost nastává zásadně dle ustanovení zákona (např. závěť)<br>● adresované a neadresované právní jednání:<br>- adresované právní jednání je účinné svou perfekcí, tj. v okamžik dojití do disposiční sféry adresáta - typickým příkladem je oferta a akceptace<br>- neadresované jsou perfektní svým učiněním<br>● nemovitosti:<br>o nemovitosti zapsané do veřejného seznamu - převod vlastnického práva (tj. věcněprávní účinky) nastává až v okamžiku zápisu (jedná se modus)<br>o nemovitosti nezapsané do veřejného seznamu - účinky právního jednání v okamžiku účinnosti smlouvy

1) Absolutní neúčinnost - smlouva nemá právní účinky vůbec <br>2) Relativní neúčinnost (§ 589 - 599): <br>- právní jednání nemá účinky jen vůči určité osobě<br>- institut chránící věřitele před dlužníkem - zakládá právo věřitele se domáhat, aby soud určil, že právní jednání dlužníka vůči němu nemá právní účinky<br>- i když právní jednání dlužníka obecně účinné bude, nemá však účinky vůči věřitel, pokud se svých práv vznesením odporu úspěšně dovolá (podá tzv. odpůrčí žalobou)<br>- neúčinnost se zakládá rozhodnutím o odpůrčí žalobě věřitele proti právnímu jednání dlužníka<br>- důvody neúčinnosti (§ 590 - 592): taxativně stanovené<br>1) úmysl krátit věřitele<br>2) mrhání majetkem dlužníkem<br>3) bezúplatné poskytnutí majetku třetím osobám<br>4) opomenutí, kterým dlužník pozbyl majetkové právo<br>- lze se dovolávat proti tomu, kdo s dlužníkem právně jednal (i vůči dědici)

- skutečnost, která je v určité podobě a za určitých okolností právně významná, objektivní právo ji bere na zřetel a spojuje s ní práva a právní následky<br>- druh mimovolní (bez existence vůle) právní skutečnosti, která nastává objektivně, přičemž následky, které jsou s nimi spojeny, jsou v souladu s normami práva<br>- zákon stanoví, která PaP vznikají, mění se nebo zanikají z právních skutečností nezávislých na vůli osoby - takový následek může být určeno ujednáním stran (např. doložka času právního jednání)

- vždy spojen s nějakým jiným právním jevem<br>- čas: jedná se o právní událost, kdy určitým <br>(1) během času, s jehož koncem právo spojuje určité právní následky, či <br>(2) časovým okamžikem právo spojuje právní následky (např. narození)<br><br>Počátek a konec času (význam času)<br>- pokud vzniká PaP, vzniká v počátku dne/ pokud zaniká PaP, zanikne koncem dne<br>- pokud je spojen se zánikem práva vznik práva jiného, nastává obojí ve stejnou chvíli, pokud není sjednáno jinak, právní účinek nastane na konci dne<br>- pokud se má právo konat nebo povinnost plnit v určitý den, má se tak stát v obvyklou denní dobu, pokud neplyne ze zvyklostí/praxe/ zvláštních okolností něco jiného<br>- PaP zanikají uplynutím doby, na kterou byly omezeny (např. nájemní právo)<br>- změna v osobě věřitele či dlužníka nemá vliv na běh doby nebo lhůty<br><br>Počítání času<br>- pokud je lhůta či doba určena dny, počítá se ode dne následujícího po skutečnosti mající za následek počátek lhůty/doby<br>- pokud je lhůta či doba určena týdny, měsíci nebo roky, konec připadá na den se stejným názvem nebo číslem jako den, kdy se stala skutečnost, od které se to počítá<br>- pokud takový den v měsíci není, připadne konec lhůty/doby poslední den měsíce<br>- polovina měsíce (15 dnů), střed měsíce (15. den), je-li doba nebo lhůta např. 2 a čtvrt měsíce, čtvrt se počítá až po těch 2 měsících<br>- pokud konec lhůty víkend nebo svátek → koncem nejbližší následující pracovní den<br>- lhůta nebo doba určená menší jednotkou než dny se počítá od okamžiku, kdy začne, do okamžiku, kdy skončí (určení dle hodin/minut/vteřin)<br><br>● Lhůta: dána, aby v časovém úseku bylo uplatněno nějaké právo (reklamační lhůta) nebo splněna určitá povinnost (např. žalobu na ochranu držby)<br>● Doba (od - do): časový úsek, jehož uplynutím zaniká právo nebo povinnost bez dalšího, aniž je potřeba pro vyvolání tohoto právního následku zvláště projevit vůli (např. nájem, výpůjčka)<br><br>- příklady právních událostí: početí (nasciturus - ochrana i před narozením), narození (okamžikem vznik práv, okamžik v rodném listě, jinak stanoví soud), smrt (zánik právní osobnosti - zánik práv a povinnost), dosažení věku (zletilost)

● náhoda: odvratitelné při míře pečlivosti, přírodní síly i jiné jevy - kluci kopnou míč do okna sousedního domu<br>● vyšší moc (vis maior) - neodvratitelné působení přírodních sil

"Právní domněnka<br>- vychází z určité obecné zkušenosti, založeny na pravděpodobnosti<br>- zavazují soud, aby předpokládal existenci něčeho, co není jisté, že je, nebo dokonce jisté, že není<br>o vyvratitelná - něco, co obvykle bývá, a tedy je pravděpodobné - lze však vyvrátit důkazem opaku<br>- rozpoznání v textu právního předpisu: „má se za to, že...""<br>- např. určení otcovství, určení smrti nezvěstného...<br>o nevyvratitelné - něco, co je jen pravděpodobné, ale bývá tomu tak obvykle, a tedy vhodné, aby tomu tak bylo - nelze prokázat opak, nelze vyvrátit<br>- rozpoznání v textu právního předpisu: „platí, že...""<br>- např. neuvede-li se, na jaký čas se právnická osoba ustavuje, platí, že je ustavena na dobu neurčitou (srov. § 124)."

"- na rozdíl od domněnek jsou fikce zvláštními instituty, kterými si právo vypomáhá tam, kde je třeba, aby se překlenula - finguje se určitá skutečnost (tj. neexistuje/vymyšlená)<br>- je zřejmé, že neexistuje, ale z praktických důvodů se však finguje <br>- rozpoznání v textu právního předpisu: „považuje se za..."" nebo „hledí se jako na...""<br>- pokud něco finguji, usnadním situaci, nemusím nic dokazovat, anebo vyřeším situaci, kterou někdo způsobil<br>- § 22 - finguje se, že stát je právnická osoba, § 80 - finguje se, že člověk má bydliště tam, kde žije, § 549 - když neoprávněný zmaří splnění podmínky, finguje se naopak, že splněna byla"

"o subjekt právotvorný - stát <br>o subjekt, kterému je právo určeno = adresát právních norem<br>- subjektem/osobou rozumíme nositele PaP (OZ používá pro termín subjekt synonymum osoba)<br>- osoba v právním smyslu slouží k označení souboru vlastností, díky kterým je tato osoba podle práva nositelem PaP<br>- § 17 odst. 1: „Práva může mít a vykonávat jen osoba. Povinnost lze uložit jen osobě a jen vůči ní lze plnění vymáhat.""<br>- někdo zřídí právo či uloží povinnost ne-osobě, se to přičte osobě, které podle povahy právního případu náleží<br>1) Právní osobnost (právní subjektivita) = způsobilost mít PaP, tj. způsobilost být subjektem PaP <br>2) Způsobilost k právně relevantnímu jednání = svéprávnost<br>- svým jednáním může vyvolat právní následky a být za své vlastní jednání odpovědná jen ta osoba, která má potřebné psychické předpoklady, tj. intelektuální (rozumní) a volní vyspělost<br>o svéprávnost jako způsobilost nabývat pro sebe vlastním právním jednáním práva a zavazovat se k povinnostem a způsobilost založit svou odpovědnost<br>= jednáním způsobit vznik, změnu nebo zánik PaP (u PO mluvíme spíš o způsobilosti právně jednat)<br>o deliktní způsobilost = nést nepříznivé právní následky za zaviněné protiprávní jednání"

"- FO: „Každý člověk má vrozená, již samotným rozumem a citem poznatelná přirozená práva, a tudíž se považuje za osobu. Zákon stanoví jen meze uplatňování přirozených práv člověka a způsob jejich ochrany.""<br>- přirozená práva spojená s osobností člověka nelze zcizit a nelze se jich vzdát;<br>- zákonodárce musí právní osobnost člověka vždy respektovat jako jemu vrozenou, přirozenou vlastnost, kterou mu právo nemůže upřít<br>● právní osobnost = způsobilost mít v mezích právního řádu práva a povinnosti<br>- vznik právní osobnosti FO: narozením - přiznává se rovněž nascituru, vyhovuje-li to jeho zájmům (na nascitura se hledí jako na již narozené dítě)<br>- zánik právní osobnosti FO: smrtí - je nutné prokázat úmrtním listem<br>● svéprávnost: způsobilost FO pro sebe vlastním právním jednáním nabývat práva a zavazovat se k povinnostem (právně jednat)<br>- svéprávnost vzniká postupně podle stavu rozumové a psychické vyspělosti FO<br>● deliktní způsobilost: způsobilost k zaviněným protiprávním jednáním, resp. způsobilost založit svou vlastní právní odpovědnost<br>● bydliště: FO má bydliště v místě, kde se zdržuje s úmyslem žít tam trvale"

= umělé, právem vytvořené organizační útvary odvozené od osob fyzických<br>- PO postrádá přirozené právo na uznání své právní osobnosti;<br>- PO jsou vytvořeny proto, aby sloužily zájmům člověka, a má-li se proto takový útvar stát osobou ve smyslu práva, musí jej zákon za tuto osobu konstituovat<br>= PO je společenský útvar vytvořený právem (narozdíl od člověka), který je majetkově samostatný a za nějž jednají jeho orgány<br>- vznik buďzpůsobem stanoveným zákonem nebo na základě zákona<br>- stát se v oblasti soukromého práva považuje za PO

"- každá FO má právní osobnost, resp. je způsobilá mít práva a povinnosti (srov. § 15)<br>- základní lidské právo → nelze ji omezit ani někoho zbavit - a zároveň ani sám člověk se ji nemůže dobrovolně zbavit či vzdát<br>- § 16: „učiní-li tak, nepřihlíží se k tomu."" - takové právní jednání je zdánlivé<br><br>Vznik právní osobnosti<br>- právní osobnosti FO vzniká narozením <br>- § 25: právní osobnost se rovněž přiznává počatému dítěti, narodí-li se živé a vyhovuje-li jeho zájmům<br>- vyvratitelná domněnka: má se za to, že se dítě narodilo živé (tudíž je možno prokázat opak)<br>- fikce: nenarodí-li se počaté dítě živé, hledí se na ně, jako by nikdy nebylo<br>- vznik právní osobnosti má souvislost se způsobilostí být účastníkem řízení (procesní subjektivita)<br>- OSŘ: způsobilost být účasníkem řízení má každý, kdo má právní osobnost - účastníkům vznikají procesněprávní PaP<br><br>Zánik právní osobnosti<br>- právní osobnost člověka (FO) zaniká jeho smrtí (smrt se prokazuje úmrtním listem)<br>- pokud to možné není, jsou stanovena zvláštní pravidla - prohlášení za mrtvého/nezvěstnosti/domněnce smrti (viz. A15.)"

"= způsobilost FO nabývat pro sebe vlastním právním jednání práva a zavazovat se k povinnostem (právně jednat)<br>- svéprávnost vzniká postupně podle stavu psychické vyspělosti FO<br>- § 31: „Má se za to, že každý nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, je způsobilý k právním jednáním co do povahy přiměřeným rozumové a volní vyspělosti nezletilých jeho věku."" <br><br>Plná svéprávnost (§ 30):<br>1) nabytím zletilosti<br>- dovršením 18. roku věku<br>- OZ zmiňuje i jiné věkové hranice (např. 16 let v § 35) - tyto situace ale nemají vliv na nabytí zletilosti!<br>2) uzavřením manželství<br>- nabytá svéprávnost se neztrácí ani zánikem manželství, ani prohlášením manželství za neplatné! - do té doby, než bude této osobě 18 (než bude zletilá), tak se jedná o plně svéprávného nezletilého<br>- k nabytí plné svéprávnosti však nedojde v případě zdánlivého (putativního) manželství (§ 677)<br>3) přiznáním svéprávnosti rozhodnutím soudu (§ 37) - na návrh nezletilého, pokud dosáhl věku 16 let + je osvědčena schopnost sám se živit a obstarat si své záležitosti + souhlasí zákonný zástupce <br><br>Částečná a omezená svéprávnost<br>- nezletilci mají pouze částečnou svéprávnost<br>- FO, jehož svéprávnost byla omezena rozhodnutím soudu"

- soud přizná plnou svéprávnost nezletilému, který není plně svéprávný, za následujících podmínek:<br>(1) nezletilý dosáhl věku 16 let<br>(2) jsou osvědčeny následující schopnosti nezletilého<br>- je schopen sám se živit<br>- je schopen sám obstarat své záležitosti (tj. ví, co dělá)<br>(3) zákonný zástupce nezletilého s návrhem souhlasí (tento souhlas možno nahradit souhlasem soudce)<br>- v ostatních případech (např. souhlas zákonného zástupce nelze opatřit) soud přizná svéprávnost jen tehdy, je-li to třeba z vážných důvodů v zájmu nezletilého<br>- návrh může podat nezletilý i jeho zákonný zástupce

"- význam souvisí se zánikem právní osobnosti FO, která zaniká jeho smrtí - je nutné prokázat úmrtním listem<br>- člověk má právní osobnost od narození až do smrti.<br>- okamžik smrti (momentum mortis) určuje lékařská věda<br>- definice smrti v tzv. transplantačním zákoně: nevratná ztráta funkce celého mozku, včetně mozkového kmene, nebo nevratná zástava krevního oběhu<br>- tato definice, ačkoli určená pro účely citovaného zákona, se v praxi užívá také při výkladu výrazu „smrt"" v jiných právních předpisech, vč. OZ"

"- se statusovou otázkou smrti souvisí také určení místa, kde člověk zemřel<br>- právní domněnka místa smrti pro případ, kdy je určení místa smrti obtížné či dokonce nemožné<br>- § 28 odst. 1: „Není-li známo, kde člověk zemřel, má se za to, že se tak stalo tam, kde bylo nalezeno jeho tělo.""→ vyvratitelná právní domněnka<br>- § 28 odst. 2: „Za místo, kde zemřel člověk prohlášený za mrtvého, platí to, kde naposledy pobýval živý.""→ nevyvratitelná právní domněnka, důkaz opaku není možný!<br><br>Smrt několik osob<br>- § 27: „Závisí-li právní následek na skutečnosti, že určitý člověk přežil jiného člověka, a není-li jisto, který z nich zemřel jako první, má se za to, že všichni zemřeli současně."" - vyvratitelná domněnka o současné smrti více osob, tj. zemřeli ve stejném okamžiku<br>- důležité například kvůli posouzení dědické posloupnosti"

(1) veřejná listina (§ 26 odst. 1) - tzv. úmrtní list<br>- smrt člověka se prokazuje veřejnou listinou vystavenou po prohlédnutí těla mrtvého stanoveným způsobem<br>(2) pravomocné rozhodnutí o prohlášení člověka za mrtvého (§ 26 odst. 2) - tzv. důkaz smrti<br>- pokud nelze mrtvého prohlédnout stanoveným způsobem, prohlásí člověka za mrtvého i bez návrhu soud, pokud byl člověk účasten takové události, že se jeho smrt vzhledem k okolnostem jeví jako jistá.

- jeden z druhů prohlášení za mrtvého, kdy se smrt vzhledem k okolnostem jeví jako jistá<br>= pravomocné rozhodnutí o prohlášení člověka za mrtvého<br>- pokud nelze mrtvého prohlédnout stanoveným způsobem, prohlásí člověka za mrtvého i bez návrhu soud, pokud se jeho smrt vzhledem k okolnostem jeví jako jistá<br>- v rozhodnutí určí soud den, který platí za den smrti (= fikce)<br>- např. pád letadla do moře - přinesu důkazy, že dotyčný vstoupil na palubu, a že nebyl mezi zachráněnými /nikdo se nezachránil<br><br>Následky mylného prohlášení za mrtvého (§ 76)<br>- nepřihlíží se k prohlášení za mrtvého (zánik právní osobnosti nenastal, tj. právní osobnost nezanikla)<br>- ALE manželství nebo registrované partnerství se neobnovuje

= stav, kdy je člověk nepřítomen a ani se ho nedaří vypátrat + nezvěstný nevykonává svá PaP<br>- nezvěstnost jako právní stav může vzniknout dvěma způsoby:<br>a) Nezvěstnost nastalá naplněním zákonných předpokladů = faktická nezvěstnost<br>- osoba se stane fakticky nezvěstnou, aniž ji soud prohlásí za nezvěstnou<br>- nezakládá vážné právní následky - pouze význam pro stanovení doby k prohlášení za mrtvého (7 let)<br>(1) opustí své bydliště, nepodá o sobě zprávu a není známo, kde se zdržuje<br>(2) účastníkem události, při níž byl v ohrožení života větší počet osob<br><br>b) Prohlášení za nezvěstného soudem (§ 66)<br>- účelem je ochrana nepřítomné osoby a pomoci ostatním osobám, které jsou s onou osobou spojeny a potřebují mít alespoň nezbytnou míru jistoty v PaP a potřebují dále právně jednat<br>- kumulativní podmínky: <br>(1) svéprávnost, <br>(2) opuštění bydliště, <br>(3) nepodání zprávy o sobě, <br>(4) není známo, kde se zdržuje<br>- návrh podává osoba s právním zájmem - zejm. manžel, blízká osoba, spoluvlastník, zaměstnavatel a korporace

1) finguje se neexistence osoby (§ 67 odst. 1)<br>- fikce se používá jen když je třeba, aby nezvěstný udělil souhlas, přivolení, odevzdal hlas nebo jinak konal<br>- důsledek = k této potřebě se nepřihlíží = jednání je tedy bezvadné i bez souhlasu dotyčné osoby<br>- toto pravidlo se ale netýká záležitostí osobního stavu (statusu) osoby, její osobní stav se prohlášením ze nezvěstného nemění (např. manželství trvá)<br>- každý, kdo právně jedná, týkající se záležitosti nezvěstného, musí tak činit i s přihlédnutím k jeho zájmům ovšem za předpokladu, že zájmy nezvěstného jsou jednajícímu známy, nebo je může alespoň předpokládat<br>(2) zvláštní režim mají právní jednání (§ 67 odst. 2)<br>- učiněna bez projevu vůle nezvěstného poté, co opustil bydliště, a dříve, než byl za nezvěstného prohlášen<br>= jednání učiněné s odkládací podmínkou vydání rozhodnutí, jímž byl prohlášen za nezvěstného<br>- právní jednání platné, účinky nastanou až právní mocí předpokládaného rozhodnutí o prohlášení za nezvěstného<br><br>Zánik účinků prohlášení za nezvěstného<br>(1) návratem člověka <br>(2) prohlášení za mrtvého <br>(3) nezvěstný podá o sobě zprávu, kde se zdržuje<br>- navrátivší se nemůže dovolávat neplatnosti či neúčinnosti právního jednání učiněného v jeho nepřítomnosti

Podmínky pro prohlášení nezvěstného za mrtvého:<br>1) k prohlášení může dojít, až když uplyne ta či ona doba stanovená<br>2) při prohlášení člověka za mrtvého na základě domněnky smrti je nutno odlišit, zda:<br>a) člověk byl soudem za nezvěstného prohlášen<br>- pokud byl člověk prohlášen za nezvěstného, soud jej MŮŽE prohlásit za mrtvého až po uplynutí 5 let počítaných od konce roku, v němž došlo k prohlášení za nezvěstného<br>b) faktická nezvěstnost<br>- osoba je prostě fakticky nezvěstná<br>- soud může prohlásit takovou osobu za mrtvou po uplynutí 7 let<br><br>● Více lidí v ohrožení života<br>- člověka, který se stal nezvěstným jako účastník události, při níž byl v ohrožení života větší počet osob, lze prohlásit za mrtvého nejdříve po uplynutí 3 let od konce roku, v němž se objevila poslední zpráva, z níž lze usuzovat, že byl v průběhu těchto událostí ještě naživu<br><br>● Zvláštní ochrana nezletilého člověka<br>- člověk, který se stal nezvěstným před dovršením 18 let, nelze prohlásit za mrtvého před uplynutím 25 let od jeho narození - platí pro prohlášení za nezvěstného a faktickou nezvěstnost

- domněnka smrti je založena na určité míře pravděpodobnosti<br>- rozlišení dvou situací dle míry pravděpodobnosti smrti<br>a) lze mít důvodně za to, že určitý člověk zemřel (§ 71)<br>- na návrh osoby, která na tom má právní zájem<br>- soud prohlásí za mrtvého člověka, o němž lze mít důvodně za to, že zemřel, a určí den, který se pokládá (fikce) za den jeho smrti<br>- je tu důvodné podezření, že člověk zemřel (ale přímý důkaz chybí)<br>- právní následek prohlášení: na člověka, který byl prohlášen za mrtvého, se hledí, jako by zemřel (jedná se fikci)<br>→ soud v takovém případě člověka za mrtvého prohlásit MUSÍ<br><br>b) není jisto, zda je nezvěstný člověk naživu nebo zemřel (§ 72)<br>- není jisto, zda je nezvěstný člověk naživu, a zároveň není jisto, zda zemřel<br>- tj. člověk spíš zemřel, ale není to jisté<br>- např. někdo odjede na etnografický průzkum do tzv. necivilizované oblasti a dávno uběhla doba, kdy slíbil, že se vrátí; pátrání po něm je bezvýsledné<br>→ soud není povinen někoho prohlásit za mrtvého<br>- má možnost diskrece + tak případně učiní na návrh oprávněné osoby<br><br>Následky mylného prohlášení za mrtvého (§ 76)<br>- nepřihlíží se k prohlášení za mrtvého (zánik právní osobnosti nenastal, tj. právní osobnost nezanikla),<br>- ALE manželství nebo registrované partnerství se neobnovuje

= svéprávnost nezletilých, kteří nedovršili 18 rok věku, tj. nejde o ty, kteří plnou svéprávnost nabyli (plná svéprávnost nezletilých)<br><br>Principy částečné svéprávnosti:<br>1) má se za to, že je způsobilý k právním jednáním co do jejich povahy přiměřeným rozumové a volní vyspělosti nezletilých jeho věku (svéprávnost je tedy nabývána postupně)<br>2) není nikdy, bez ohledu na ostatní ustanovení, způsobilý jednat samostatně v těch záležitostech, k nimž by i jeho zákonný zástupce potřeboval přivolení soudu (tj. jen § 898 týkající se majetkové dispozice)<br>3) zákonný zástupce může nezletilému udělit souhlas k určitému právnímu jednání nebo k dosažení určitého účelu (koupě auta, nájem bytu)<br>- musí tomu tak být ve shodě se zvyklostmi soukromého práva<br>- takové jednání ovšem nesmí být nezletilému výslovně zakázáno (např. zákonný zástupce nemůže dát souhlas s tím, že si nezletilý koupí alkohol)<br>- udělený souhlas může být později omezen/ vzat zpět, ale s účinky ex nunc (nemá to vliv na platnost již učiněného právního jednání)<br>4) zákonný zástupce projevuje svůj souhlas vůči třetí osobě, protože s touto třetí osobou bude nezletilý určitým způsobem právně jednat (kontrahovat)<br>- stačí projev vůle alespoň jednoho ze zákonných zástupců <br>- pokud si odporují → nepřihlédne se k projevu žádného z nich, tj. je tu zdánlivost<br>o odlišná situace:<br>- zákonní zástupci rozhodují o záležitostí dítěte → platí obecná zásada, že rodiče jednají ve vzájemné shodě - a když se nedohodnou, a jde o podstatnou záležitost, musejí se obrátit na soud - protože věc se vyřešit musí<br>- jenom když hrozí při rozhodování o záležitosti dítěte nebezpečí z prodlení, může jeden z rodičů rozhodnout nebo dát přivolení sám a druhého rodiče pak o tom neprodleně informovat - na rozhodnutí soudu tady nelze čekat<br>5) zákonný zástupce může nezletilému udělit souhlas k samostatnému provozování obchodního závodu/ jiné obdobné výdělečné činnosti<br>- k platnosti takového souhlasu souhlasu i odvolání je třeba přivolení soudu (to nahrazuje podmínku určitého věku)<br>→ nezletilý se stává způsobilým k jednáním, jež jsou spojena s provozováním obchodního závodu - není to ale přiznání svéprávnosti v plném rozsahu!

- nejzazší prostředek, tzn. možno jej použít až, kdy by mírnější opatření (podpůrcovství/zastoupení členem domácnosti) nestačila<br>- nutno odlišovat od situace, kdy FO mající svéprávnost, jedná v určitém případě v duševní poruše, která ji činí k právnímu jednání neschopnou- tzn. i osoby, jejichž svéprávnost soudem omezena nebyla, ale momentálně není schopna právně jednat